Jako řeka, jež plyne
Autor: Paulo Coelho Vydavatelství: Knižní klub Rok vydání: 2006 Počet stran: 183
Obecně k hudebním kompilacím přistupuji s určitým despektem. Zpravidla mívají ideu, která jednotlivé položky spojuje, přesto nezřídka působí nekompaktním, možná až roztříštěným dojmem. Každý pes, jiná ves, chtělo by se říct.
O podobném jevu lze mluvit v souvislosti s knižními výběry. A to dokonce i s těmi, které vzešly z pera spisovatele, jehož osoba mezi čtenáři budí možná až nábožnou úctu. Řeč je o knize Jako řeka, jež plyne.
Paulo Coelho budí dojem člověka, který rozumí všemu na světě i mimo něj. Tedy tomu především. Současně mu nelze upřít zcestovalost, bohaté životní zkušenosti a přehled. O vlastnosti mít co říct ani nemluvě. Ačkoliv sám sebe označuje za katolíka, orientuje se v Bibli, Koránu, stejně jako v židovství a dalších náboženstvích. Všechny tyto aspekty lze v knize dohledat.
„Každý z nás už si někdy položil otázku, kterou vyslovily všechny generace před námi: Co je v naší existenci nejdůležitější? Chceme využít všechny své dny tím nejlepším způsobem, neboť neboť nikdo jiný za nás žít nemůže. Musíme tedy vědět: k čemu máme napřít své síly, jakého nejvyššího cíle má být dosaženo? Obvykle slýcháme, že nejdůležitějším pokladem duchovního světa je Víra. O toto prosté slovo se náboženství opírá po mnoho staletí.“
Jako řeka, jež plyne je kolekcí fejetonů a dalších textů, které autor publikoval v letech 1998 až 2005. Texty mají větší či menší duchovní podtext. Jak je u autora zvykem, nezřídka přimějí čtenáře aspoň ke krátkému zamyšlení. I když vznikly před řadou let, uchovaly si aktuálnost a nepopiratelnou nadčasovost.
Na druhou stranu se v některých momentech nelze ubránit pocitu, že byly psány jaksi prvoplánově. Autor ví co čtenář chce, tak proč mu to nedat? Další potíž spočívá v absenci leitmotivu, který by texty sjednocoval. I když fejetony můžou samostatně fungovat bezchybně, pohromadě budí dojem snůšky nesourodých úvah hozených na papír.
