Platnéř
Autor: František Niedl Vydavatelství: Moba Rok vydání: 2012 Počet stran: 288
Od historického románu lze očekávat mnohé. Třeba, že upoutá dobře vystavěným příběhem nebo vykreslenými charaktery postav. Za druhé pak, že čtenáři přiblíží život a atmosféru časů, ve kterých se odehrává.
Ostatně má přízvisko historický, že? Co se týče prvního hlediska, tak snad kromě samotného příběhu, který má také pár trhlin, Platnéř prohrává na celé čáře. Co se týče hlediska druhého, je na tom o něco lépe.
Praha za časů vlády Václava IV., vykradené truhly řemeslných cechů a hlavní hrdina coby
odstrkovaný a ponižovaný sedmnáctiletý mladík. To jsou hlavní pilíře děje. Do toho se po městě začnou objevovat zohavená mrtvá těla a díky tomu vyplouvají na povrch vztahy mezi hodnostáři na městské radnici.
Karty jsou rozdány a jde se na věc. Následuje pátrání po pachateli, zároveň se rozeběhne dějová linie plná akčních scén v zapadlých uličkách tehdejší Prahy. Dodejme, že celý děj se
odehrává právě uvnitř městských hradebních zdí.
„To byla ale krásná poprava!“ vydechla s uspokojením paní Tekla, žena Tomáše Zouly, příslušníka cechu platnéřského na Starém Městě pražském. Nebyli sami, kdo se vracel ze Staroměstského rynku. Ulice byly plné, ale ona věděla, jak si zjednat volný průchod a zároveň se ochránit před chtivýma rukama, kterých se při takových příležitostech vyskytlo vždycky dost. Ne že by měla u sebe něco, co by bylo k ukradení, tím se před chmatáky zajistila předem. Ale byli tu ještě jiní – ti, co se zabývali vochmatikou!“
Řekněme si na rovinu, Platnéř mezi vrcholná díla české literatury patrně nikdy patřit
nebude. Když pomineme příběh a detektivní zápletku, které celkem fungují, je tady několik mínusů, nad kterými nelze jenom tak mávnout rukou.
Tím prvním je způsob vyprávění. Text je psaný neuvěřitelně jednoduchým a přímočarým způsobem. Chvílemi se nejde ubránit pocitu, že máme co dočinění s románem pro děti. Tento dojem umocňují dialogy někdy až na hranici banality. Autor se nezdržoval hlubším vykreslováním charakterů postav a vystačil si s lakonickým „byl vysoký a měl kadeřavé vlasy.“
Naopak přínos knihy, a bohužel asi jediný, lze spatřovat v detailním seznámení s prací cechu platnéřů. Hluboká autorova znalost je tady evidentní. Jinak ve vykreslování dobové atmosféry a běžného života obyčejných lidí František Niedl selhává na celé čáře.
Místo aby šel do hloubky, zůstává v bezpečí na povrchu. Obecně vzato, méně náročným bude Platnéř vyhovovat, ti ostatní sáhnou třeba po Jménu růže od Umberta Eca.
Související:
