Josef Formánek – Umřel jsem v sobotu

 

Je to
příběh, který se skutečně stal. A jak to u takových bývá, při jeho četbě místy
až mrazí. Ani se nechce věřit, jaké osudy lidem přiřknul sám život. Ačkoliv je
hlavní postavou Josef Maran, neméně významné role hraje dům, který postavil,
nápis, který na něj napsal a Boží oko, který do zdi domu vsadil. Autor sám
uvádí, že se mu psaní románu vymklo kontrole a ponořil se do něj víc, než je
zdrávo. Někdo by spíš řekl, že popustil uzdu vlastní sebestřednosti a zároveň
překročil pomyslnou hranici klišé. 

Josef
Maran žil svůj život s manželkou, malou dcerkou a vše nasvědčovalo tomu, že
mají před sebou měsíce a roky rodinného štěstí. Jenže osud rozhodl jinak a
rukou vraha přišla jejich malá o život. Celý svět se jim zhroutil. Mohl to být
konec, ale nebyl. Naši hrdinové dostali druhou šanci. Odstěhovali se do jiného
města, postavili dům. Dokonce se jim narodila druhá dcera. Jenže Josef Maran stále
nenacházel klidu, vždyť vrah dcery pořád chodil po světě. Minulost mu nedávala
spát a tak svoji druhorozenou prostřednictvím spiritistických seancí posílal na
„druhou stranu“, aby mu pomohla vraha najít. Jenže jsou věci, které
by se měly nechat tak, jak jsou a člověk by do nich neměl zasahovat.

Když
pomineme fakt, že se jedná o pravdivý příběh, na chvíli bych se zastavil u
stylu, jakým je kniha napsána. Ačkoliv se jedná o relativně těžkou látku, jazyk
je odlehčený a svižný. Čte se to samo, jak se říká. To je ostatně v přímém
rozporu s tím, o čem pojednává. Jazyková přímočarost je „nabourávána“
abstraktními monology a úvahami, které jako kameny do toku řeky autor naházel.
A s tím je právě potíž.

Už obal
jaksi prvoplánově naznačuje, o čem kniha bude. Příběh rodiny Maratů je
pozoruhodný a temný sám o sobě, tak proč to ještě ostentativně dávat najevo?
Jak již bylo uvedeno, text je rozmělněn jakýmisi autorovými úvahami. V nich se
vyznává z potíží při psaní, které však hraničí s kýčovitostí. Jakoby si na
příběhu samotném chtěl namasírovat vlastní ego a přihřát pomyslnou polívčičku.
Proč autor tak činí, zůstává záhadou.