Nové povídky
Autor: Zdeněk Svěrák Vydavatelství: Fragment Rok vydání: 2011 Počet stran: 118
Divadlo Járy Cimrmana zná každý, aktivity jednotlivých členů jsou však známy podstatně méně. Zářnou výjimkou je postava možná nejviditelnější Zdeněk Svěrák. Jeho práce na filmových scénářích či charitativní činnost jsou známé více než dobře.
Svěrákova literární činnost už v takovém povědomí není. Tedy nebyla, dokud se zhruba před rokem na pultech obchodů neobjevily jeho Nové povídky. Netrvalo dlouho a tato kolekce devíti povídek se stala jedním z nejprodávanějších titulů na českém knižním trhu.
Úspěchu, jakého Nové povídky zaznamenaly, se vlastně není co divit. Laskavý humor, stejně jako smutek, napětí a nečekané zvraty jsou elementy, které na většinového
čtenáře zaberou pokaždé. Tím dalším zásadním faktorem je jejich civilnost nebo
chcete-li lidskost. Dá se říct, že jakákoliv z povídek není nic jiného, než obyčejný příběh, které se může stát každému z nás.
„Co ho znám, nosil pod nosem tenhle svůj knírek. Teď je šedivej, ale bejval černej a vždycky takhle nakrátko sestřiženej, aby nepřekrejval horní ret. Prej proto, aby dobře líbal. Z toho jeho horního pysku jsem mohla už dávno poznat, co je to za poživačnýho člověka. Když se napije piva, olízne si ho celej blaženej jako kocour. A když se mu nějaká ženská líbila, taky si ho tak pomalu olíz. Dodneška to dělá, ale už mu to není nic platný.“
Mohlo by se zdát, že s přibývajícím věkem autora bude ubývat jeho schopnost oslovit mladší, resp. později narozené čtenáře. Omyl. V povídkách sice vystupují například účastníci třídního srazu, kteří maturovali před padesáti lety, ale na druhou stranu v
povídce nazvané Ujetá láska Svěrák do hlavní role obsadil copywritera, tedy povolání vskutku dnešní.
Dalším aspektem, který funguje, je Svěrákova nevyslovená snaha vykreslit svět lepší, než jaký doopravdy je. Taxikář je v dnešní době synonymem pro faleš, nezřízenou touhu po
penězích a obohacení se za každou cenu. Název povídky Hodný taxikář dokládá Svěrákovu touhu pomyslné ostré hrany obrušovat a dodat pocit lidskosti a dobroty tam, kde kolikrát třeba ani nejsou.
K Novým povídkám lze přistupovat jako k chvilkovému úniku od každodenních starostí.
Záměrně používám slovo „chvilkovému.“ Trvanlivost knihy je bohužel až překvapivě krátkodobá. To je také patrně její jediná vada na kráse.
Jde o to, že dva dny po přečtení si vybavíte sotva třetinu povídek. O několik dní později pak stěží jedinou. Na druhou stranu pokud budeme odpočívat u knih Zdeňka Svěráka, považuji to za věc přímo báječnou.
