Neklidný muž
Autor: Henning Mankell Vydavatelství: Host Rok vydání: 2012 Počet stran: 479
Zatímco spisovatel Henning Mankell se v rodném Švédsku, ale i ve zbytku Evropy nebo třeba v Americe těší velké popularitě už řadu let, u nás se do širšího povědomí začal dostávat teprve nedávno. Za rostoucí zájem vděčí postavě komisaře Wallandera, kterého obsadil do série svých románů.
Ostatně není to tak dávno, co se na obrazovkách České televize objevil stejnojmenný seriál, který vznikl na motivy Mankellových knih. U nás se na pultech objevily zatím pouze dvě: Číňan a Neklidný muž. Komisař Wallander vystupuje v druhé jmenované. Neklidný muž je zároveň poslední kniha, ve které tento svérázný policista vystupuje.
Při jedné ze svých pravidelných procházek se ztratí vysoký důstojník švédského námořnictva ve výslužbě Haken von Enke. Případ od začátku nespadá do kompetence komisaře Wallandera a za normálních okolností by o něj neprojevil nejmenší zájem.
Potíž je v tom, že zmizelý důstojník se v dohledné době měl stát tchánem jeho dcery. Situace se mění v momentě, kdy je dcerou a jejím nastávajícím manželem požádán, aby se do věci vložil. Netrvá dlouho a Wallander se ocitá ve sférách, kde operují tajné služby.
Wallanderovi postupně dochází, že aby vyřešil tento případ, musí se vrátit v minulosti až do období studené války. Aby toho nebylo málo, začínají se ozývat zdravotní problémy, které komisaři vyšetřovaní vůbec neusnadňují.
„Několik dní před slunovratem Wallander vyrazil na sever. Vzal to po východním pobřeží. Když míjel Västervik, málem se srazil s losem. Dlouho pak seděl v autě na parkovišti a s bušícím srdcem myslel na Kláru, než byl schopen pokračovat v cestě. Jel kolem kavárny, kde ho před mnoha lety naprosto vyčerpaného a vysíleného nechali přespat v zadním pokojíku. Mockrát pak během let s tesknou touhou vzpomínal na ženu, která kavárnu provozovala. Když dojel až ke kavárně, přibrzdil a zabočil na dvůr. Ale z auta nevystoupil. Seděl, váhal, ruce sevřené kolem volantu. Pak pokračoval na sever.“
Může to znít jako klišé, ale Neklidný muž je pozoruhodná kniha. Stalo se už tradicí, že s přibývajícími přečtenými stránkami se blížíte k rozluštění zápletky. Jenže tady je to přesně naopak. Čím víc listů otočíte, tím méně věcí je vám jasných.
Přehoupnete se přes polovinu a uvědomíte si, že jste dosud neodhalili vůbec nic. Tajemství se vrství jedno na druhé. Za zmínku rozhodně stojí také styl vyprávění. V momentech, kdy se očekává, že se Mankell rozepíše o detailech vyšetřování, spouští se do hlubin Wallanderových neveselých úvah.
I když je hlavním motivem knihy pátrání po zmizelém námořním důstojníkovi, z daleka to není jediné, o co v Neklidném muži jde. Hlavní příběh je obkládán vedlejšími liniemi, které více či méně souvisí s Wallanderovým zdravým.
Inspektor překročil šedesátku a stále častěji se mu stává, že najednou neví kde je nebo kam a proč zrovna jede. Takové momenty mohou současně působit lehce humorně. Řeč je například o výslechu jedné svědkyně, při kterém Wallanderovi vypadne plomba.
Ve chvíli, kdy Henning Mankell napsal první román s Kurtem Wallanderem, vytvořil jednu z nejzajímavějších postav současné detektivní literatury. Může to znít nemístně, ale Wallanderova postava je o to zajímavější, čím více se ozývají její zdravotní potíže, respektive když začne přemýšlet o sobě, dceři nebo vnučce, která se právě narodila. Neklidný muž je kniha o stáří a o všem, co s ním souvisí.
Je to kniha o bilancování prožitého života, o samotě, ale také o strachu ze smrti. Po zaklapnutí Neklidného muže vám nakonec možná dojde, že o vyšetřování detektivního případu vlastně ani nešlo.
Související:
