Číňan
Autor: Henning Mankell Vydavatelství: Host Rok vydání: 2011 Počet stran: 501
„Co by na to řekl Stieg Larsson?“ Mohli bychom si položit otázku. Kdoví, co by se mu honilo hlavou, kdyby se dožil literární laviny, kterou svojí trilogií Milénium před lety odstartoval. Dneska se to už nedozvíme, nicméně záplava marketingovým terminem technikem „severská detektivka“ se ze Skandinávie valí světem.
I když má tenhle literární sub žánr obstojnou pověst, ne všechno stojí za to. Lavina, pokud bychom u tohoto označení zůstali, při své cestě nabaluje spoustu nečistot. Henning Mankell a jeho Číňan do téhle kategorie ale nepatří. Není náhodou, že Mankell je k Larssonovi přirovnáván.
Daleko na severu Švédska dojde k brutálnímu zločinu. Náhodný návštěvník najde zapadlou vesnici a v ní všechny obyvatele povražděné. Je to událost, která ve švédských novodobých dějinách nemá obdoby a tak není divu, že zprávy o tomto zvěrstvu zaplní všechna média.
Palcové titulky neuniknou pozornosti ani soudkyni Birgittě Roslinové. Tato postarší žena si záhy uvědomí, že k osadě, kde k zločinu došlo, má osobní vazby. Pokusí se kontaktovat policisty, kteří případ vyšetřují, výsledek je však mizivý. Rozhodne se, že se do pátrání pustí na vlastní pěst. Postupně vychází najevo, že se nejedná o jen tak ledajakou vraždu.
Birgitta zjišťuje, že motivy činu jsou staré více jak sto let a nitky se táhnou napříč kontinenty. Zároveň začnou vyplouvat na povrch korupční praktiky, které jsou s činem propojeny.
„Odložila zápisky a došla se podívat na teploměr za oknem. Teplota klesla na minus osm. Birgitta vypila sklenici vody a šla si lehnout. Už skoro usínala, když ji vědomí znovu vytáhlo na hladinu. Přece jen něco přehlédla. Dva mrtví byli přivázáni k sobě. Odkud je jí to povědomé? Ve tmě se posadila na posteli, rázem naprosto čilá. Někde už na podobný popis narazila.“
Mankell knihu rozdělil do čtyř celků, které rozmístil v čase i prostoru. Zavedou nás do současného Švédska, Číny nebo Ameriky druhé poloviny devatenáctého století. Na první pohled se to může zdát trochu divoké a zmatené, ale světe div se, funguje to.
Mankell dějovou linii drží pevně v rukách, i když si nedovedete představit, jak to celé chce dotáhnout do smysluplného konce. Ovšem Mankell to zvládne s bravurou a ještě u toho dokáže překročit hranice detektivního žánru hluboko na území politického románu.
Rád bych se na chvíli ještě vrátil ke srovnání s Larssonem. Na rozdíl od něj jde Mankell víc pod povrch. Hlavní dějová linie, k tomu pár paralelních odboček je prostor, se kterým si nevystačí. V Číňanovi tak najdeme studii současné Číny nebo několikastránkový obsah projevu určený pro nejvyšší představitele Čínské lidové republiky.
Dovedu si představit, že méně náročného čtenáře takové pasáže odradí. Když k tomu přidáme relativně rozsáhlý popis čínských reálií, vychází nám, že riziko odložení rozečteného svazku je poměrně vysoké.
To je však problém nedočkavého čtenáře, nikoliv autora. Ten výše uvedené vkusně zakomponoval do pozoruhodně vystavěného příběhu. Píšu to i přesto, že se dějová linie místy ztrácí pod nánosy detailních maličkostí, které se zápletkou nemají až tak moc společného.
Je potěšující, že se Mankell nenechal strhnout k pompéznímu dech beroucímu závěrečnému finále. Stejně tak nepřichystal bláznivé dějové zvraty, které jsou v detektivních románech tolik oblíbené. Třeba jeho americký kolega Jeffrey Deaver by mohl vyprávět. Naopak se drží civilního a střízlivého podání, za což mu patří uznání.
Související:
