Eymerikův hněv

Autor: Valerio Evangelisti Malba: Francesco Mattioli Vydavatelství: Mladá fronta Rok vydání: 2004 Počet stran: 172

O italské literatuře toho vím ještě méně než o italské hudební scéně. Když jsem na nejmenovaném aukčním serveru doslova za pár korun našel Eymerikův hněv z dílny dvojice Evangelisti – Mattioli, nebylo co řešit.

Historické romány v hlavní roli s inkvizitorem Nicolasem Eymerikem spisovateli Valerio Evangelistovi zajistily slávu již před mnohalety. Kniha Eymerikův hněv je jeden z jeho příběhů téhle nejednoznačné figury převedený do podoby grafického románu. Záměrně nepoužívám označení „comics,“ protože se jedná o jeho podžánr.

Nicolas Eymerik je inkvizitor církve svaté žijící na začátku čtrnáctého století. Po hrůzném zážitku, kdy byl svědkem vypálení vesnice a následného pobití všech obyvatel včetně dětí, se uchýlil do kláštera. Asi by tak zůstalo až do konce jeho dní, kdyby jej jednoho dne nevyhledal posel papeže Inocence VI. se vzkazem.

Společně s fráterem Pedrem Bagueny se vzápětí vydává do Cahorsu, kde došlo k zavraždění dvou inkvizitorů. Jeho cílem je záhadná úmrtí odhalit a zároveň odkrýt tajemství zakázané sekty luciferiánů. Situaci mu neulehčuje fakt, že se jedná o oblast spravovanou anglickým králem.

Jestli jste někdy v minulosti četli nějaký historický román s detektivní zápletkou, a nemusí to být vyloženě kultovní Jméno růže, pak vás Eymerikův hněv nepřekvapí. Linie příběhu je poměrně fádní, místy až předvídatelná.

Vzhledem k tomu, že se jedná o grafický román, nikoliv tedy o klasický comics, někoho možná překvapí poměrně velké množství textu. Děj neodsýpá, jak by možná leckdo čekal, postavy toho nakecají víc než dost.

Nicolas Eymerik není jednoduchá postava a jako klaďase bychom ho označili jenom stěží.
Z dnešního pohledu to je náboženský fanatik, který si při jednání s „neznabohy“ nebere servítky. Komplikovanost hlavního hrdiny, stejně jako několik řekněme odvážnějších scén podtrhuje zaměření knihy především na dospělého čtenáře.

Kreslíř Francesco Mattioli zvolil formu černobílých stripů s velkým důrazem na černou barvu. Styl kresby je vcelku jednoduchý, působí možná až archaicky. Více než současné
comicsové trendy odkazuje ke kresleným seriálům, které před mnoha lety u nás vycházely například v časopisu ABC.

V úvodu jsem uvedl, že Eymerikův hněv není čistokrevný comics, ale jeho „ukecanější“ odnož. Přes řadu výhrad, které ke knize mám, tento způsob zpracování mi k příběhu z dob temného středověku vcelku sedí. Přidat více akce a odebrat část textu by znamenalo
odejmout kus kouzla a atmosféry, kterou příběh z dávné Itálie disponuje. A
to by byla škoda.