Sněhulák

Sněhulák

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2012 Počet stran: 500

Když si promítnete posledních pár jízd hromadnou dopravou, které knižní tituly jste vídali nejčastěji? Mohl bych sestavit jakousi hitparádu nejčtenějších knih v MHD, ale jedno vím jistě už teď.

Na pomyslném stupni vítězů by se zcela jistě umístil Jo Nesbo a jeho Sněhulák. Protože jsem v poslední době naladěný na lehčí čtení, sáhnul jsem po něm taky. Můžu říct, že jsem dostal přesně to, co jsem od něj očekával.

Stejně jako v předchozích dílech, tak i tady máme samotářského podivína s policejním odznakem Harryho Hola. Stejně tak tady máme vraha a nějakou tu mrtvolu. Ve srovnání s předchozími knihami jich je možná víc než dost.

Jo Nesbo

Ovšem i tady najdeme skvěle vystavěný příběh a výborně zpracovanou zápletku. Snad to mohu prozradit, že přestože se finále neobejde bez notné dávky dramatičnosti, otřepaný sentiment si Nesbo naštěstí nechal na jindy.

    „Sníhv zahradě odrážel dostatek světla na to, aby mohl zahlédnout sněhuláka
stojícího tam dole. Vypadal tak osaměle. Někdo by mu měl dát čepici a
šálu. A možná do ruky koště. V téže chvíli se zpoza mraku vynořil měsíc.
Objevila se černá řada zubů. A oči. Jonas se polekaně nadechl a ucouvl o
dva kroky. Štěrkové oči se slabě zatřpytily. Nezíraly přímo do domovní
zdi. Zíraly vzhůru. Sem nahoru. Jonas zatáhl závěsy a vlezl si zpátky do
postele.“

Když se to tak vezme, celá série o Harrym Holeovi není nic jiného, než vrstvení jednoho klišé na druhé. Vždyť postava osamělého policajta se sklony k alkoholismu a ne zrovna fungujícím osobním životem je záležitost v kriminálním žánru zpracovaná nespočetněkrát.

Když k tomu přidáme více či méně zaviněné úmrtí kolegy a následný pocit viny, notoricky známá šablona je kompletní. Otázkou tedy je, jak je možné, že knihy Jo Nesba jsou tak populární? A řekněme si to na rovinu proč tak zatraceně dobře fungují?

Sněhulák patří mezi knihy, které se tak nějak čtou samy. Oči kloužou po řádcích a není třeba nad obsahem moc přemýšlet. Text neřeší žádné složitosti, netváří se, že čtenáři nabízí kdovíjakou přidanou hodnotu. V tom ostatně vidím jeden z důvodů jeho masové popularity. Ze svého okolí vím, že to byl Nesbo, kdo řadu lidí vrátil zpátky ke knize a přinutil je číst. Můžeme jeho knihy považovat za plytké a povrchní, ale tohle Nesbovi upřít nelze.

Říká se, že detektivka je jeden z nejtěžších literárních žánrů. Vyfabulovat příběh, zápletku a celé to zabalit do věrohodné formy, je věc nelehká. V dnešní době se čtenář opít rohlíkem už nenechá. O to těžší práci současní tvůrci detektivek mají.

Ponechme stranou úvahy, jak se na Nesbovy knihy dívá skutečný kriminalista. Dost možná se pozastavuje nad vyšetřovacími metodami a praktikami jednotlivých postav. Na tom však nezáleží. Jde o to, že přestože se Nesbovy knihy občas pohybují na hranici uvěřitelnosti, pořád se dá říct: „To by se klidně mohlo stát.“

Související:

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Netopýr

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *