Pro nás slunce nevychází
Autor: Robert Merle Vydavatelství: Maťa Rok vydání: 1992 Počet stran: 201
Je mi záhadou, proč Robert Merle tuto knihu nepojmenoval například Kapesní průvodce po jaderné ponorce. Takový název by totiž přesně vystihoval, o čem tahle dvousetstránková publikace pojednává. Pro fanoušky vojenské techniky, ponorek především, bude kniha jistě přínosem. Pro ostatní poněkud nudné čtení.
Jaderná ponorka je svět sám pro sebe. Je schopna se na několik měsíců ponořit pod mořskou hladinu a tiše se plížit světovými oceány. Je tedy jasné, že na palubě musí být lékař, který dohlíží na zdravotní stav posádky. Jedním takovým je vypravěč příběhu. Coby záskok za nemocného kolegu se na dlouhé týdny spolu s ostatními námořníky ponořil do mořských hlubin.
„Forget zakašle a rukou si opět přejíždí po lebce. V té chvíli to cítím a později mi to všichni potvrdí: tento malý, plešatý, zavalitý chlapík se těší na palubě velká vážnosti. Je schopný, skromný, šlechetný. Řídí tři šéfy služby – tři vrchní – a jedna z prvních věcí, které se o něm dozvím, je, že si bere třikrát týdně střídavě službu na palubě místo některého z nich, aby si mohli vydechnout.“
Pro nás slunce nevychází je pro autora poměrně netypické dílo. Zatímco se Merle do literární historie zapsal hlavně jako autor fikcí z blízké budoucnosti nebo naopak psaním historických románů, tato kniha stojí jaksi stranou.
Více než o román, jedná se spíš o jistou formu dokumentu. Nic na tom nemění zvolený způsob vyprávění. Ústřední postava se obrací na dívku Sofii, které adresuje své poznámky a postřehy z pobytu na palubě podmořského plavidla.
Když to hodně zjednoduším, příběh spočívá v tom, že lékař chodí po ponorce, potkává členy posádky a baví se s nimi. Zatímco jeden mu vysvětluje svojí pracovní náplň, druhý vypráví o důležitosti a nepostradatelnosti právě té jeho práce. Můžeme se tak dozvědět o principu plnění nádrží, díky kterým se ponorka dostane pod hladinu, nebo způsob jakým se v ponorce vytváří kyslík.
Prostor dostanou i osudy a názory jednotlivých členů posádky na službu v ponorkovém námořnictvu. Jsou tady dopodrobna zachyceny radosti i starosti vyplývající z nepřetržité služby v uzavřeném prostoru bez možnosti zahlédnout denní světlo.
Připouštím, problematika jaderných ponorek a všeho kolem nich je přitažlivé téma. Z pocitu, že tato plavidla na palubách vozí náklad, který je schopen během okamžiku vyhladit město kdekoliv na světě, běhá mráz po zádech.
S nadsázkou řečeno, mohou se vám podlamovat kolena z odpovědnosti, kterou vám v práci šéf hodil na krk. Ve srovnání s námořníky na atomových ponorkách to je jistě jenom slabý odvar.
Související:
