Zabijáci

 

Zabijáci

Autor: Jussi Adler – Olsen  Vydavatelství: Host Rok vydání: 2013 Počet stran: 429

V předchozím textu jsem se zmínil, že kromě Ženy v řetězech, jiné knihy od Adler – Olsena neznám. Jenže mi to nedalo. Knížky tohoto Dána se čtou doslova samy, a tak jsem sáhnul po další. Zabijáci je v pořadí druhý případ svérázného komisaře Carla Mørcka. Pro zaryté fanoušky mám dobrou zprávu – autor se nechal slyšet a připravuje celkem deset knih, kde bude Carl figurovat. Jací tedy Zabijáci jsou?

 Po úspěšně vyřešeném případu političky Merete Lyngaardovou se Carl vrací z dovolené. V práci ho čeká několik překvapení. Jedním z nich je osobitá kolegyně Rose, kterou dostali coby posilu do Oddělení Q.
Společně se syrským asistentem Asadem tak tvoří trojici, obývající sklepní prostory policejní stanice. Netrvá dlouho a Carl na stole objeví složku s dvěma desítkami let starými vraždami. Jenže podle dokumentace bylo všechno vyřešené. Dokonce vrah, který se tehdy ke všemu přiznal, sedí ve vězení. Proč se tedy složka objevila u Carla na stole? A kdo ji tam dal?
Jussi Adler-Olsen
Souběžně s vyšetřováním se odvíjí druhá rovina příběhu. Sleduje partu bývalých spolužáků prestižní školy, kteří mají všechno, na co si vzpomenou – postavení, peníze a moc. Do sestavy ještě patří Kimmie – bezdomovkyně živořící v okolí hlavního nádraží. Co má společného dánská smetánka, bezdomovkyně a případ dvacet let staré vraždy?

 

    „Venku chodili lidé jen v košilích. Stíny se prodloužily a zostřily a lidé se předháněli v úsměvech. Je konec září a lehce přes dvacet stupňů, tak co jim tu hergot připadá k smíchu? Měli by zaklonit hlavu, podívat se na ozónovou díru a pak se zděsit. Svlékl si kabát a hodil si ho přes rameno. Příště bude v lednu chodit v sandálech. Ať žije skleníkový efekt.“ 

Kdo si v předchozí knize oblíbil postavu Carla, bude možná trochu zklamán. Postavě svérázného policajta není vyměřen takový prostor, jak by se dalo čekat. Autor se z velké části zaměřuje na skupinu podezřelých prominentů, včetně bezdomovkyně Kimmie.

Čtenář tak má možnost sledovat vyšetřování z několika úhlů, přesněji z pohledů všech zúčastněných. Autor tak nabízí zajímavý pohled napříč společenskými vrstvami – od naprostého lidského dna až na vrchol společenských žebříčků.

Objevuje se zde v detektivním žánru celkem netradiční fakt, a to že téměř od začátku se zdá být jasné, kdo za vším stojí. Nakonec je všechno trochu jinak, ostatně jak to tak bývá.

Stejně jako v Ženě v řetězech, i tady dochází ke komickým situacím mezi Carlem a jeho asistentem Asadem. Dvojice detektivů je navíc doplněna o novou postavu – kolegyni Rose.. Čerstvá posila Oddělení Q se hned zkraje projeví, že by do týmu mohla dobře zapadnout. Na druhou stranu mi není docela jasné, proč ji Adler – Olsen obsadil.
Pochopil bych to v případě, kdyby tvořila protipól ke svéráznému syrskému pomocníkovi. Jenže ten si s Carlem bohatě vystačí. Jejich kulturní odlišnost je nevyčerpatelný zdroj úsměvných momentů. Jenže co s Rose? Nezbývá jí tak větší role, než jakéhosi křoví.

Ve stylu vyprávění Adler – Olsen zůstává na svém. Nadále používá lehký, svižný, „dovolenkový“ styl psaní, kde se větší zádrhele hledají marně. Ve srovnání s předchzím dílem Adler – Olsen vcelku přitvrdil a místy se zhusta pouští do popisu drastických a erotických scén.

Tady bych rád upozornil na obsah balíčku, který Kimmie neustále nosí při sobě. Slabší povahy by měly zvážit, zda v četbě pokračovat nebo inkriminované pasáže přeskakovat. Je to volba každého. Jenže každý ví, že se to celé čte výborně.

Související:

Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi

Jussi Adler-Olsen – Složka 64

Jussi Adler-Olsen – Žena v kleci 

Jo Nesbo – Červenka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..