Šest mesiášů

 

Šest mesiášů

Autor: Mark Frost Vydavatelství: Jota Rok vydání: 2003 Počet stran: 480

Každé malé dítě ví, že od rozdělané práce se nechodí. Bohužel tuhle pravdu zapomněli říct malému Marku Frostovi. Jak jinak si vysvětlit, že z původně naplánovaných sedmi knih o dobrodružstvích spisovatele Arthura Doyla a jeho přítele Jacka Sparkse napsal pouze dvě.

Možná za tím byla slabá odezva čtenářů, nezajímavé nabídky ze strany vydavatelů nebo něco úplně jiného. Každopádně volné pokračování temného Seznamu sedmi se jmenuje Šest mesiášů a my se na něj právě podíváme zblízka.

 Od dramatických událostí spojených s odhalením Seznamu sedmi uteklo již deset let. Z Arthura Doyla se stala spisovatelská celebrita známá po celém světě. Proslavil se příběhy o Sherlocku Holmesovi, ve kterých se nechal inspirovat postavou přítele Jacka Sparkse.

 

Mark Frost

Úvod Šesti mesiášů zastihuje Doyla na začátku turné po Spojených státech. Zhruba ve stejnou chvíli se začnou po celém světě ztrácet vzácné knihy vztahující se k různým kulturám a filozofiím. Zároveň se šesti zcela odlišným lidem zdá jeden a ten samý sen – kdesi v poušti vidí vysokou čenou věž, ke které se musí za každou cenu dostat.

    „Kanazuči sekl v úhlu, tak, aby démonovo tělo nevystříklo krev na jeho oděv. Zasunul Stínač trávy do pochvy, včas tělo zachytil a tiše je pustil k zemi. Artérie divoce pumpovaly krev na podlahu. Lehce seskočil na odpočívadlo a vytáhl démonovu hlavu z laciného papírového kostýmu draka – oči a ústa byly dokořán otevřeny údivem. Nevýrazná, tupá tvář tuctového hrdlořeza.“ 

Šest mesiášů je kouzelné čtení. Je to strhující a dobrodružná jízda, ostatně stejně jako předchozí kniha. Jen první polovina je snad trochu rozvláčná, ale to má svoje opodstatnění. Kdo si v Seznamu sedmi zamiloval postavy v kápích se zašitýma očima a ústy, tady se může těšit na podivnou náboženskou sektu, která si uprostřed pouště staví chrám.

Snad neprozradím příliš, když řeknu, že se za vším opět skrývá nepovedené dvojiče Jacka Sparkse – Alexander. Ostatně setkáme se tady s dalšími postavami, se kterými jsme se seznámili v předchozím díle.

 Když pomineme důraz na napětí a atmosféru tajemna, potěší Frostův nadhled a nenápadný smysl pro humor. Nejedná se však o žádnou prvoplánovou legraci, ironické narážky je třeba hledat mezi řádky.

Na druhou stranu popis podivné náboženské sekty a vykreslení manipulace s jejími členy je lze chápat jako jasnou narážku na náboženský fanatismus obecně. Ostatně téma, které bude aktuální patrně v každé době.

 Od napsání prvního dílu uběhlo dvacet let. Troufám si tvrdit, že dalších pokračování už se asi nedočkáme. Při pohledu na Frostovu dosavadní práci je jasné, že už je někde jinde. Mark Frost utekl od rozdělané práce a dvojici Doyle – Spakrs nechal na holičkách. Je to věčná škoda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *