Tajemství sedmého syna

Tajemství sedmého syna

Autor: Glenn Cooper Vydavatelství: Knižní klub Rok vydání: 2010 Počet stran: 384

O Danu Brownovi si můžeme myslet co chceme, celosvětovou popularitu a astronomická čísla v prodejích knih mu však nikdo nevezme. Jeho detektivní romány postavené na prolínání současnosti s historickými reáliemi je směs, která u většinového čtenáře má úspěch.

Podbízivý styl psaní, křivení historických faktů a další „podpásovky“ mu dávají jistotu, že si cestu k méně náročnému čtenáři vždycky najde. A právě věhlas a peníze jsou hlavními důvody, proč se po světě vyrojila řada spisovatelů věnující se právě podobnému literárnímu podžánru. Jedním z nich je i Glenn Cooper.

Glenn Cooper
Policie v New Yorku je v pohotovosti. Ve městě řádí masový vrah, který krátce před vraždou každé oběti pošle pohlednici z Las Vegas s vyobrazenou rakví. Na případ je nasazen zvláštní agent FBI Will Piper. U policie platí za ostříleného odborníka na masové vrahy.

Druhou je agentka Nancy Lipinská. Zatímco Piper má všeho tak akorát a nejradši by se už viděl v důchodu, Lipinská je naopak plná energie a mladického nadšení. Tyto dvě na první pohled zcela odlišné postavy se schází  u případu, který sahá až hluboko do historie, přesněji až do roku 777. Právě tehdy kdesi na území dnešní Velké Británie začala vznikat podivná knihovna.

    „Chlapec si klekl na kolena a zabořil kostnatý prst do hlíny. Začal jím hýbat dokola v kroužcích, kreslil na zemi vzor, ale otec po něm sáhl a prudkým škubnutím za vlasy ho zase zdvihl ze země. Chlapec sebou cukl, ale nevydal ani hlásku.“

Děj Tajemství sedmého syna se začíná odvíjet v několika rovinách zároveň. Dvě probíhají v současnosti a jedna je zasazená do dávné historie, přesněji do osmého století. Na první pohled spolu postavy, z jejichž pohledu se vše odehrává, nemají nic společného.

Teprve časem se jejich osudy začnou křížit a prolínat. Ostatně vícero úhlů pohledu je na knize patrně to nejpozoruhodnější. Stojí za to sledovat, jak Glenn Cooper zamíchá pomyslnou skládačku a pak dává dohromady kousek po kousku.

Jenže co je to všechno platné, když nenabízí nic, s čím bychom se již někde nesetkali. Cooper vrství jedno žánrové klišé na druhé a doufá, že mu to projde. V několika případech skutečně přestřelí. Jedná se o momenty, kdy se dostane až na hranici absurdity.
Čtenáři nezbude nic jiného, než se chytit za hlavu a ptát se, jak dlouho bude autor ještě zkoušet jeho trpělivost.

S Brownem jsem začal a také s ním skončím. Cooper není nic jiného než plagiátor. Od Browna si bere základní šablonu, kterou pak již po svém rozvíjí. Historické detektivky jsou v kurzu, tak proč by si taky nepřivydělal?

Jenže ve srovnání s Brownem zůstává nohama na zemi. Nesnaží se předstírat, že tvoří kdovíjak vznešenou literaturu. Dobře ví, že píše literární béčko a u toho taky patrně zůstane. Ostatně i béčkové knížky mají svoje místo v každé knihovně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *