Lovci hlav

Lovci hlav

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2011 Počet stran: 264

Znáte to, tak dlouho lidi kolem vás vychvalují nějakou knížku, až vám to nedá a přečtete si jí taky. Jenže ať chcete nebo ne, neubráníte se přehnaným očekáváním. Vždyť „všichni to chválí, tak to prostě musí být skvělý, ne“?

Potíž je v tom, že málokdy se podaří taková očekávání naplnit. A jak říká klasik: “chvíli očekávání vystřídá zklamání”. A přesně tak jsem to měl s Lovci hlav.

 Roger Brown je hvězda ve svém oboru. Živí se jako hledač kandidátů na pozice ve vrcholném managementu, neboli headhunter. Je schopný, zkušený, takříkajíc v tom umí chodit. Provize za úspěšná doporučení jsou více než štědré. Částky s mnoha nulami by mu tedy měly zajistit život v luxusu a blahobytu.
Jo Nesbo
Jenže to by nesměl mít náročnou manželku, milovnici umění k tomu. Výdaje na provoz společné vily a manželčiny galerie jsou ovšem takové, že Rogerovi nezbývá nic jiného, než si přilepšovat coby lupič obrazů. Vesměs se jedná o umělecká díla z majetku některého z kandidátů.

Když se setká s Clasem Grevem, na první pohled se zdá, že ten chlápek je hotové terno. Nejenže se hodí prakticky na jakoukoliv vrcholnou pozici, ještě k tomu má doma Rubensův obraz v hodnotě mnoha miliónů. Všechno nasvědčuje tomu, že konec Rogerových finančních starostí je na dohled.

    „Potácivě jsem se otočil zády k traktoru, zhoupl se ze špiček na paty tak, aby pes visel volně ve vzduchu, a prudce jsem couvl. Přivítaly nás ostré ocelové hroty silážního nakladače. A já jsem podle zvuku trhající se psí kůže poznal, že tenhle svět neopustím sám. Zorné pole se mi zastřelo a svět zčernal.“ 

Od Nesba znám několik knih, vesměs ze série s Harrym Holem. Podobný styl psaní jsem tedy čekal i od Lovců hlav. Chyba. Tahle knížka je jízda od začátku do konce. Žádné hloubání, složité vysvětlování, děj frčí ve stylu start – cíl. K tomu spousta akcí, některé uvěřitelné více, jiné méně.

Stylu psaní nahrává i rozsah knihy, dvě stě šedesát stránek je vcelku omezený prostor, který však autor dokázal naplnit beze zbytku. Ve srovnání s jinými Nesbovými knihami úplný hubeňour.

Hodit Lovce hlav do pytle nadepsaného “plytká zábava” by však bylo zbytečně přísné. Nesbo je mistr v práci s charaktery a své postavy dokáže vyvíjet. Lovec hlav Roger Brown budiž konkrétním příkladem. Na začátku ho poznáváme coby arogantního, bezcharakterního mizeru, který si mnoho našich sympatií nezíská.
Postupem času a s přibývajícími stránkami si však pohled na něj musíme poupravit. Nesbo odkrývá okolnosti jeho chování, vysvětluje věci, které dosud byly neznámé. Nechci tvrdit, že je nám ho nakonec líto, ale řekněme, že ho do jisté míry dokážeme pochopit.

Lovci hlav vlastně není špatná knížka. Pokud tedy hledáte krystalickou zábavu a způsob, jak na chvíli vypnout mozek. Moje největší zklamání pramení patrně z toho, že jsem čekal trochu něco jiného. Dalším důvodem možná také je, že takový způsob zábavy je na mě až příliš přístupný, tedy když použiju eufemismus, a bez obsahu.

Související:

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Netopýr

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*