Lovci hlav
Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2011 Počet stran: 264
Znáte to, tak dlouho lidi kolem vás vychvalují nějakou knížku, až vám to nedá a přečtete si jí taky. Jenže ať chcete nebo ne, neubráníte se přehnaným očekáváním. Vždyť „všichni to chválí, tak to prostě musí být skvělý, ne“?
Potíž je v tom, že málokdy se podaří taková očekávání naplnit. A jak říká klasik: “chvíli očekávání vystřídá zklamání”. A přesně tak jsem to měl s Lovci hlav.
Když se setká s Clasem Grevem, na první pohled se zdá, že ten chlápek je hotové terno. Nejenže se hodí prakticky na jakoukoliv vrcholnou pozici, ještě k tomu má doma Rubensův obraz v hodnotě mnoha miliónů. Všechno nasvědčuje tomu, že konec Rogerových finančních starostí je na dohled.
„Potácivě jsem se otočil zády k traktoru, zhoupl se ze špiček na paty tak, aby pes visel volně ve vzduchu, a prudce jsem couvl. Přivítaly nás ostré ocelové hroty silážního nakladače. A já jsem podle zvuku trhající se psí kůže poznal, že tenhle svět neopustím sám. Zorné pole se mi zastřelo a svět zčernal.“
Od Nesba znám několik knih, vesměs ze série s Harrym Holem. Podobný styl psaní jsem tedy čekal i od Lovců hlav. Chyba. Tahle knížka je jízda od začátku do konce. Žádné hloubání, složité vysvětlování, děj frčí ve stylu start – cíl. K tomu spousta akcí, některé uvěřitelné více, jiné méně.
Stylu psaní nahrává i rozsah knihy, dvě stě šedesát stránek je vcelku omezený prostor, který však autor dokázal naplnit beze zbytku. Ve srovnání s jinými Nesbovými knihami úplný hubeňour.
Lovci hlav vlastně není špatná knížka. Pokud tedy hledáte krystalickou zábavu a způsob, jak na chvíli vypnout mozek. Moje největší zklamání pramení patrně z toho, že jsem čekal trochu něco jiného. Dalším důvodem možná také je, že takový způsob zábavy je na mě až příliš přístupný, tedy když použiju eufemismus, a bez obsahu.
Související:
