Pes Baskervillský

Autor: Sir A. C. Doyle, Petr Kopl Vydavatelství: Alpress Rok vydání: 2011 Počet stran: 152

Máte rádi klasické příběhy Sherlocka Holmese? Čtete komiksy? V tom případě Psa Baskervillského prostě musíte mít! Petr Kopl představuje notoricky známou literární klasiku z ne tak docela obvyklého pohledu.

Je však možné, že skalního fanouška největšího detektiva všech dob nepotěší, možná dokonce odradí. Základní dějovou linii příběhu Psa Baskervillského zná asi každý. Přesto nebude od věci trochu si ji připomenout.

Na Sherlocka Holmese a doktora Watsona se obrátí doktor Mortimere s žádostí o pomoc. Jeho soused a přítel Sir Baskerville před nedávnem zesnul, a to za podivných okolností. Stalo se to při večerní procházce po jeho panství.

To by samo o sobě nebylo až tak zvláštní, kdyby nedaleko jeho mrtvoly nebyly nalezeny stopy ohromného psa. Když k tomu přidáme starodávnou pověst o prokletí rodu Baskervillů, kde figuruje monstrum obřího psa, je jasné, že Sherlock Holmes a jeho přítel budou mít plné ruce práce.

Petr Kopl patří k předním českým komiksovým tvůrcům. Kromě Psa Baskervillského zpracoval třeba Dumasovy Tři mušketýry nebo Krále Artuše. Jeden čas dokonce spolupracoval na legendárním Čtyřlístku.

Podle dostupných informací bude i nadále v překreslování literární klasiky do komiksové podoby pokračovat. Pro nás fanoušky komiksu to je jednoznačně skvělá zpráva.

Původnímu Sherlocku Holmesovi nejde upřít napětí s prvky hororu. Kopl je tady zachoval, i když v poněkud jiné formě. Co je však hlavní, přihodil pořádnou porci osobitého humoru. Světe div se, ale taková kombinace šlape jako hodinky. Kopl postavám nechal jejich hlavní charakterové rysy, ale poněkud si je upravil.

Kromě toho po knize „poházel“ bezpočet vtipných odkazů a narážek na jiná literární díla. Najdeme tady například Stokerova Drakulu, Pět neděl v balónu od Julese Vernea nebo již zmíněného Krále Artuše. Některé jsou zřejmé více, některé méně, jiné skoro vůbec. Pro jistotu jsou všechny vypsány v doslovu.

Koplův Holmes je skvělá zábava, ať se bavíme o příběhu nebo o použité malbě. Výtvarné pojetí představuje styl, se kterým se nesetkáváme každý den. Jediná potíž zůstává ve formátu. Je tady tolik drobností a detailů, kterých si na formátu A4 sotva kdo všimne. Ani zmíněná malba tady nemá prostor, jaký by si zasloužila.

Je to však jediná vada na kráse tohoto podařeného dílka. Klasický příběh dostává neotřelý kabát a třeba říct, že mu dokonale sedne. Otázkou zůstává, jak by se na to tvářil Sir A. C. Doyle.

Publikoval ondrash2

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář