Záhada Modrého vlaku
Autor: Agatha Christie Malba: Marc Pickic Vydavatelství: Knižní klub Rok vydání: 2009 Počet stran: 48
Počítám, že každý má nějakého spisovatele k němuž nedokáže zaujmout jasný postoj. Přesně takhle to mám s Agathou Christie. Ještě jako kluk jsem četl Deset malých černoušků, ale to bylo spíš z povinnosti. Zkoušel jsem i jiné, ale už to nešlo.
Jméno první dámy světové detektivky je pro mě synonymem pro nudu k uzívání. Neupírám jí nesporné kvality, ale mě to prostě nebaví. S o to větším očekáváním jsem sáhl po „obrázkovém provedení“ Záhady Modrého vlaku. Doufal jsem, že se mi prokletí podaří zlomit.
Modrým vlakem pravidelně jezdí anglická honorace z Londýna na prosluněné mořské pláže. Při jedné takové cestě je v kupé nalezena mrtvola milionářské dcerky s obličejem znetvořeným k nepoznání. Kromě toho z kupé zmizel náhrdelník Ohnivé srdce nevyčíslitelné hodnoty, který zesnulá před pár dny dostala od svého otce.
Z úmrtí by mělo užitek hned několik lidí. Ať je to nezbedný manžel s náročnou milenkou a nebo milenec zesnulé, kterým nebyl nikdo jiný než známý sňatkový podvodník Armand de la Roche. Nikdo se tedy nemůže divit, že k takové záhadě byl povolán Hercule Poirot.
Záhada Modrého vlaku je jedním z řady klasických literárních děl, které se dočkalo komiksového zpracování. Z knih Agathy Christie byla do tzv. grafického románu ještě přetavena Vražda Rogera Ackroyda, mimochodem u nás vydaného rovněž pod dohledem Knižního klubu. Grafický román není klasický román a podle toho je třeba na něj nahlížet. To jen pro přesnost. Zjednodušeně řečeno je to překreslená kniha.
Sečteno a podtrženo prokletí Agathy Christie trvá dál. Záhada Modrého vlaku mě jen utvrdila v tom, že mezi mnou a první dámou detektivního románu hned tak nepřeskočí.
Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale zhruba v polovině knihy mi došlo, že je mi vlastně úplně jedno kdo dámu v kupé zabil. Na svoji obranu však mohu říct, že jsem vydržel až do konce. Nic si z toho ale nedělám a za čas to s Agathou zkusím znovu.
