Záhada Modrého vlaku

Záhada modrého vlaku

Autor: Agatha Christie Malba: Marc Pickic Vydavatelství: Knižní klub Rok vydání: 2009 Počet stran: 48

Počítám, že každý má nějakého spisovatele k němuž nedokáže zaujmout jasný postoj. Přesně takhle to mám s Agathou Christie. Ještě jako kluk jsem četl Deset malých černoušků, ale to bylo spíš z povinnosti. Zkoušel jsem i jiné, ale už to nešlo.

Jméno první dámy světové detektivky je pro mě synonymem pro nudu k uzívání. Neupírám jí nesporné kvality, ale mě to prostě nebaví. S o to větším očekáváním jsem sáhl po „obrázkovém provedení“ Záhady Modrého vlaku. Doufal jsem, že se mi prokletí podaří zlomit.

Záhada modrého vlaku

Modrým vlakem pravidelně jezdí anglická honorace z Londýna na prosluněné mořské pláže. Při jedné takové cestě je v kupé nalezena mrtvola milionářské dcerky s obličejem znetvořeným k nepoznání. Kromě toho z kupé zmizel náhrdelník Ohnivé srdce nevyčíslitelné hodnoty, který zesnulá před pár dny dostala od svého otce.

Z úmrtí by mělo užitek hned několik lidí. Ať je to nezbedný manžel s náročnou milenkou a nebo milenec zesnulé, kterým nebyl nikdo jiný než známý sňatkový podvodník Armand de la Roche. Nikdo se tedy nemůže divit, že k takové záhadě byl povolán Hercule Poirot.

Záhada Modrého vlaku je jedním z řady klasických literárních děl, které se dočkalo komiksového zpracování. Z knih Agathy Christie byla do tzv. grafického románu  ještě přetavena Vražda Rogera Ackroyda, mimochodem u nás vydaného rovněž pod dohledem Knižního klubu. Grafický román není klasický román a podle toho je třeba na něj nahlížet. To jen pro přesnost. Zjednodušeně řečeno je to překreslená kniha.

Záhada modrého vlaku 2
I s vědomím předchozího odstavce můžu říct, že Záhada Modrého vlaku je na můj vkus zbytečně upovídaná. Nic proti nadměrnému užívání textu, ale tady to vyloženě obtěžuje. Chápu, že původní předlohu bylo třeba zkrátit a zjednodušit.
Kdyby ale stávající množství textu bylo rozprostřeno na více než osmačtyřicet stran, věci by to určitě neuškodilo, právě naopak. Za daného stavu se čtenář po pár listech začne nudit a nic se na tom do konce knihy nezmění. Tedy pokud se tam vůbec dostane.
 Záhada modrého vlaku 3
Při malbě se Marc Pickic doslova vyřádil. Dal si práci i s nejmenšími detaily a soustředil se doslova na každou vrásku na obličeji. Jeho styl postavený na tenkých liniích působí mírně archaickým dojmem, což s příběhem odehrávajícím se ve třicátých letech minulého století skvěle koresponduje.

Záhada modrého vlaku 4

Sečteno a podtrženo prokletí Agathy Christie trvá dál. Záhada Modrého vlaku mě jen utvrdila v tom, že mezi mnou a první dámou detektivního románu hned tak nepřeskočí.

Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale zhruba v polovině knihy mi došlo, že je mi vlastně úplně jedno kdo dámu v kupé zabil. Na svoji obranu však mohu říct, že jsem vydržel až do konce. Nic si z toho ale nedělám a za čas to s Agathou zkusím znovu.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*