Istanbul – Křižovatka cest
Autor: Joseph Kanon Nakladatelství: Fortuna Počet stran: 376 Rok vydání: 2013
Erich Maria Remarquea jsem kdysi miloval. Nemůžu tvrdit, že jsem přečetl všechny jeho knihy, ale převážnou části určitě. Když jsem narazil na anotaci ke knize Istanbul – Křižovatka cest, která odkazovala právě k nejoblíbenějšímu autorovi mojí puberty, nedalo mi to a po knize sáhl.
Konec druhé světové války. Vítězné mocnosti si porcují svět a vytyčují hranice pro své budoucí geopolitické hry. Istanbul, město ležící na hranici Evropy a Asie je pro dostaveníčka tajných agentů jako dělané. Jedním z nich je Leon Bauer, pracovník americké tajné služby. Oficiálně zaměstnanec firmy obchodující s tabákem tady žije již řadu let, ale s koncem války skončila i jeho práce.
Když už se zdá, že nastal čas na balení kufrů, dostane nový úkol – postarat se o člověka, po kterém jde ruská tajná služba. Leon musí neznámého ukrýt a zajistit bezpečné předání do rukou Američanů. Vzápětí však zjišťuje, že jeho chráněnec není žádný svatoušek. Naopak. Mihai, jak si muž nechává říkat, má ruce až po lokty zmáčené krví nevinných obětí, na jejichž zabíjení se podílel. Leon tak má před sebou neřešitelné dilema.
Joseph Kanon popsal poválečný Istanbul doslova jako kouzelné místo. Hraje si s atmosférou a vykresluje místa, která kdoví, jestli ještě dnes jsou k nalezení na mapách turistických průvodců. Při popisu malebných scenérií nespěchá, naopak si dává záležet s každým detailem. Zrychluje jen v momentech jako je přestřelka v přístavu či lezení z malé rybářské bárky na velkou zaoceánskou loď při plavbě po neklidném moři.
Leon je nejednoznačná postava, jejíž důvody chování není lehké pochopit. Občas jedná skoro až nesmyslně. Teprve postupem času Joseph Kanon poodhaluje Leonovy duševní pochody a čtenář je konfrontován s jeho vnitřními pohnutkami. Zároveň vychází najevo, že je všechno úplně jinak, než se z počátku zdálo.
