Elixír vinaře Salaby

U detektivky odehrávající se ve středověku by se dalo očekávat, že se čtenář dozví víc než jen kdo je vrah. Zvláště pak, když je děj zasazený do Prahy za vlády císaře Rudolfa II. Jak známo, bylo to období rozkvětu řemesel, architektury, umění, ale i méně důvěryhodných oborů, jako třeba alchymie. Petr Jandourek v románu Elixír vinaře Salaby dokazuje, že všechno může být úplně jinak.

Tadeáš z Hájku, dvorní rádce a lékař Rudolfa II. hledá prostředek, který by zbavil císařskou milost dlouho trvající melancholie. Od svého přítele Adama Zalužanského se dozvídá o herbáři obsahujícím recept na lektvar, který tento skličující stav mysli dokáže odstranit. Společně se proto vydávají po stopách apotekáře Brázdy, který údajně herbář nejen vlastní, ale i připravuje zázračný elixír proti trudomyslnosti.

    „Jakmile mladý Smrž odešel, uložil se Kuba na lůžko, ale usnout se mu nedařilo. Věděl nyní, kdo si tady ve sklepě v době, kdy byla chalupa neobydlená, zřídil útočiště, stále však nedokázal pochopit, co sem do sklepa v noci Pavla přivedlo. V hlavě mu pořád hlodal jakýsi červíček pochyb a on cítil, že tady něco nehraje. Pavel o barvičky, štětce a štětečky zájem neměl. Jaký byl tedy skutečný cíl jeho návštěvy?”

Vzpomenete si ještě na knihy z dob dětství a dospívání? Pamatujete si na Karla Maye či Julese Vernea a jejich způsob vyprávění? Podobný zvolil i Petr Jirounek v tomto románu. Jednoduchost, naprostá srozumitelnost, místy skoro až naivita řadí Elixír vinaře Salaby do rubriky dětské literatury. Zda je to specifikum pouze tohoto románu nebo autor tímto způsobem píše standardně nedokážu posoudit, jiné jeho knihy jsem nečetl.

Hlavní důraz je tady kladen na zápletku a průběh vyšetřování vedoucí k odhalení vraha. Autor se nevěnuje hlubším úvahám postav ani byť sebemenšímu popisu prostředí či každodenního života. Pomyslným pojítkem s „opravdovou historií“ jsou pouze reálné postavy, které v knize vystupují.