A Seina teče
Autor: Fred Vargas Nakladatelství: Garamond Rok vydání: 2004 Počet stran: 126
Pseudonym Fred Vargas patří francouzské historičce Frédérique Audouin-Rouzeau. Fred je zkráceným tvarem křestního jména, zatímco Vargas je umělecké jméno její sestry malířky. Ač vystudovaná historička píše hlavně detektivní romány. Do čtenářského povědomí se zapsala postavou detektiva Adamsberga s jeho poněkud upnutým kolegou poručíkem Danglardem.
A Seina teče je trojice povídek, které jak to tak bývá, mají leccos společného. Když vynecháme ústřední dvojici vyšetřovatelů, pak to je prostředí pařížských ulic, kde se příběhy odehrávají. Dalším společným faktorem jsou lidé, o kterých Vargas píše. V jiném podání by postavy ze sociálně slabých skupin, přesněji bezdomovci mohli vyvolat pocit lítosti nad pohnutým osudem. Ne však v této knize. Pitoreskní figurky v podání Freda Vargase vyvolávají spíše úsměv.
Je zajímavé sledovat, jaké postoje k bezdomovcům ústřední postavy zaujímají. Zatímco Danglard má tendence dívat se na ně svrchu, Adamsberg s nimi jedná jako se sobě rovnými, dokonce s jistým pochopením. Na rozdíl od kolegy si Adamsberg uchovává osobitý smysl pro humor, který možná nejvíce vynikne v jeho úvahách nad vánočními svátky.
“Není divu, že jsou lidé podráždění. Napětí z tohoto dlouhého zpětného zúčtování, na jehož konci má vytrysknout bezstarostnost, jim drásá nervy. Už pět týdnů kouká z každé zdi starý chlap s bílým plnovousem a v červeném obleku, s žoviální tváří plnou příslibů. Ten chlap je nezmar. Přitom vypadá, jako když celý život nasával. Ale nic naplat, je nezničitelný.”
A Seina teče jsou tři kratičké skoro až minimalistické příběhy. V úvodní povídce Zdar a svobodu se v parku před komisařstvím usídli na lavičce bezdomovec Vasco. Shodou okolností v době, kdy komisař Adamsberg dostane anonym, ve kterém se pisatel přiznává k vraždě. V následujících dnech a týdnech bude dostávat další psaní se stejným sdělením a vesměs v posměšném tónu. Všechny dopisy jsou zakončené zvoláním Zdar a svobodu.
V povídce Surová noc řeší Adamsberg řeší smrt ženy nalezené v Seině. Podle všeho zemřela při pádu z mostu a otázkou je, zda šlo o vraždu či sebevraždu. Povídku ocení hlavně ti, pro které Vánoce nepatří k nejoblíbenějším období v roce. Komisař Adamsberg si nebere servítky a Štědrý den rovnou označuje jako “surovou noc”.
Knihu uzavírá Za pět franků kus, kde bezdomovec Pi, majitel osla Martina a haldy mycích hub, svědkem přepadení noblesní dámy. Na Daglardovi je, aby zvolil nejlepší způsob, jak z Piho dostat potřebné informace.
Související:
