Levhart
Autor: Jo Nesbo Nakladatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2013 Počet stran: 722
Máte přečtené všechny knihy o Harry Holeovi? Pak jste tomuhle policajtovi z Osla nejspíš podlehli stejně jako já. Harry je frajer, který si vás získá, ať chcete nebo ne. Tohle jsem si říkal do doby, než jsem otevřel Levharta. Teď můžu říct, že to je první kniha od Jo Nesba, kterou jsem nedočetl až do konce.
Po vyřešení případu se Sněhulákem Harry zmizí do Hong Kongu, kde se střídavě poflakuje, chlastá, fetuje a taky se lituje. Kromě vyšetřování masových vražd mu tato činnost vždy šla víc než dobře. Asi by v tom i pokračoval, kdyby za ním nepřijela Kaja. Policistka z oddělení vražd dostala za úkol slavného kriminalistu přivézt zpátky. Před časem byla nalezena těla mrtvých umučených žen a policie si neví rady.
Kaje se podaří Harryho přimět k návratu do Osla a rozjet pátrání po vrahovi. Kromě policie se do vyšetřování pouští i agentura Kripos, pro kterou je to příležitost, jak přesvědčit nejvyšší místa, aby vyšetřování veškeré kriminality spadalo výhradně do její kompetence.
Víc než detektivka je Levhart spíš thriller i když oproti předchozímu Sněhulákovi akce tady zase tolik není, za což můžeme jen děkovat. Pouze na zadku tady Harry taky nesedí, rozdá pár ran pěstí a taky nějakou dostane zpátky. Vyzkouší si jaké to je, být zasypán lavinou.
Čtení Levharta připomíná skládání hodinového strojku kolečko po kolečku. V závěru všechny součástky do sebe přesně zapadnou. Součástí pomyslných hodin je i Leopoldovo jablko – ďábelský mechanismus, který byl sestrojen již v dobách kolonií. Nebožákům se vkládal do úst, aby z nich vymohl přiznání.
„Zastrčil nůž zpátky do pochvy a rozsvítil světlo u pohovky. Až do téhle chvíle ho nenapadlo, že tahle pohovka je stejná jako pohovka v Havasshytta, že Svaz turistů jistě získal množstevní slevu. Jen potah byl starý, tahle chata je zavřená už několik let, nachází se na příliš nebezpečném místě, neštěstí tu potkalo několik lidí, kteří ve snaze najít chatu ve špatném počasí spadli ze srázu.“
Harry Hole se tady z policisty pomalu proměňuje v neohroženého hrdinu, který se dostane z každé šlamastiky. Vždyť jak jinak chápat situaci, kdy si úderem hlavou o hřebík ve zdi úmyslně vymkne čelist, aby z úst dostal právě Leopoldovo jablko?
Jo Nesbo je bývalý muzikant a oblíbené kapely vkládá i do svým knih. Například v Pentagramu Harry o Rolling Stones prohlásí, že jde o nejvíce přeceňovanou kapelu v historii. Tady si na mušku vezme Deep Purple.
Paralelně s vyšetřováním vražd pokračuje Harryho složitý vztah s otcem. Zdravotní stav Holea seniora se rapidně zhoršuje a musí být převezen do nemocnice. Harry ve více či méně střízlivém stavu za ním dochází a v prostředí nemocničního pokoje jsme svědky jejich smíření.
Bohužel se tady Nesbo nevyhne levnému patosu. Pasáže, kde se Harry rozhoduje, zda případ vezme, z neohroženého policajta dělají ufňukanou sebelítostivou holku. Podobně trapnou chvilku zažíváme v samém závěru, kde vysvětluje, proč s nikým nemůže být.
Proč se Nesbo snížil k poplatným trikům, zůstává záhadou. Pro mě to však znamenalo, že jsem Levharta několik stránek před koncem musel zaklapnout.
Související:
