Nulté číslo
Autor: Umberto Eco Nakladatelství: Argo Rok vydání: 2015 Počet stran: 218
V zatím poslední knize nás Umberto Eco zavádí do redakce nově vznikajícího časopisu Zítřek. Seznámíme se s doktorem Colonnou – literárním zkrachovalcem, kterému je jistým Simeiem nabídnuta pozice šéfredaktora. V pozadí časopisu stojí komtur Vimercate, pro něhož Zítřek není nic jiného než potencionální zbraň proti politickým konkurentům.
Simei doktoru Colonnovi hned v úvodu vysvětlí, jak se věcí mají a dodá, že časopis svůj účel splní i kdyby světlo světa nikdy nespatřil. Za práci a také mlčení Colonnovi slíbí více než slušný honorář. Colonna souhlasí a pustí se do práce. Kromě jiných figurek se tady Colonna setkává s naivní Maiou, které skutečný smysl jejich práce zůstává dlouho utajen. Do redakce patří i Bragadoccio – nadšenec do konspiračních teorií všeho druhu.
Nulté číslo se odehrává v roce 1992 tedy v době před rozmachem internetu a současně po invazi do Iráku, která je dodnes braná jako revoluce ve zpravodajství. Zároveň se stala jakýmsi dějinným milníkem, který naplno ukázal sílu médií. Irácký konflikt byla zároveň událost, po které si lidé začali uvědomovat, že věci se mohou dít i jinak, než jak jim média tvrdí.
V Nultém čísle si však Eco nevystačí pouze s událostmi starými zhruba dvacet let, a jde hlouběji do historie. Prostřednictvím zmíněného Bragadoccia Eco představuje teorii o fingované smrti Benita Mussoliniho a rozvíjí spekulace o přísně tajné organizaci působící během studené války. Koho zajímají méně známé události druhé světové války, bude z Nultého čísla nejspíš nadšen. Zahlcení dějinnými událostmi, jakého jsme byli svědky u předchozího Pražského hřbitova, tady nehrozí.
“Colonno, “ poučil mě Simei, “něco vám povím. Když v osmapadesátém vláda zavřela veřejné domy, v šedesátých letech kdosi koupil starý nevěstinec v ulici Fiori Chiari a udělal z něho restauraci, s těmi barevnými dlaždicemi velmi šik. A několik pokojíků tam majitel nechal, jak byly, jen dal pozlatit bidety. Neumíte si představit, kolik vzrušených dam prosilo manžele, aby s nimi do těch šmajchlkabinetů zašli, všichni toužili zažít tu atmosféru starých časů…”
Ač Umberto Eco tradičně dává na odiv znalosti historických reálií, Nulté číslo je kniha maximálně současná. Ukazuje praktiky dnešních médií při výrobě zpravodajství a jejich vlivu na veřejné mínění. Zároveň je představuje coby účinnou zbraň v rukou mocných. V České republice o tom ostatně víme své.
Dějová linie příběhu se odvíjí kdesi v pozadí, to hlavní se odehrává ve formě dialogů členů redakce. Kniha je psaná lehkou rukou, přečtení je otázkou několika málo večerů. Pro tvorbu Umberta Eca to je věc nevídaná. Čtivost je podpořena skoro až absurdně velkým fontem, jakým je text vytištěný.
Umberta Eca známe hlavně coby autora velkých románů, v souvislosti s Nultým číslem a rozsahem dvěstědvacet stránek lze mluvit spíše o eseji. V tomto ohledu bude patrně nejeden věrný čtenář zklamán.
Související:
