Zjevení

 

Zjevení

Autor: C. J. Sansom Nakladatelství: BB Art Rok vydání: 2010 Počet stran: 496

Pokud jste se pustili do čtení téhle recenze, dá se tušit, že jméno C. J. Sansoma vám není neznámé. A když se řekne A, musí se doplnit taky B, proto když mluvíme o C. J. Sansomovi musí zaznít další jméno – Mathew Shardlake.  Zjevení je v pořadí čtvrtou historickou detektivkou se sympatickým právníkem z dob vlády Jindřicha VIII.

V úvodu knihy Shardlake objeví mrtvolu svého dobrého přítele Rogera Elliarda. Tělo je utopené v kašně, na nechtěné úmrtí to tedy nevypadá. Shardlake vraždu bere velmi osobně a okamžitě se pouští po vrahových stopách.

Neuplyne mnoho času a po Londýně se začnou objevovat další mrtvá těla. Nejde však jen o obyčejné vraždy, všichni totiž byly provedeny podle určitého klíče. Vrah postupuje systematicky a při vraždění se inspiruje v biblickém evangeliu v knize Zjevení.

C. J. Sansom

Kromě vražd musí Shardlake řešit i na první pohled méně závažné problémy, jako je nepřístojné chování duševně vyšinutého mladíka Adama Kitea zavřeného v ústavu pro choromyslné nebo rozpadající se manželství pomocníka Baraka.

Zjevení je téměř čítankový příběh boje dobra proti zlu zasazený do Londýna šestnáctého století. V knize jsou zmiňované ulice a místa, pro milovníky britské metropole doporučuji vzít k ruce mapu města, hledat zmíněné ulice, popustit uzdu fantazie a představovat si, jak tato místa před staletími vypadala.

V tehdejší společnosti měla hlavní slovo církev a Bůh byl nadevše. Mathew Shardlake je bezvěrec, který po zkušenostech, částečně popsaných v předchozích knihách, bere otázku náboženství s velkým odstupem. C. J. Sansom ukazuje, jak byla tehdejší společnost rozdělena podle příslušnosti k reformní nebo radikální části církve.

    „Když jsem se probral, moje první myšlenka byla, že jsem umřel a přišel do pekla, protože všude byla spousta kouře a skrze něj prosvítal oheň. Pak jsem v kouři rozeznal kulaté světlé skvrny. Jedna z nich se ke mně přiblížila a na okamžik jsem se lekl, že je to nějaký démon, pak se ale skvrna zformovala v Harsnetovu tvář. Klečel vedle mě a já si uvědomil, že ležím ve vlhké trávě.“

Sansom čtenáře zavádí do královských paláců, kde žil výkvět tehdejší společnosti. Protipólem jsou zaostalé části města, kde živořila chudina a kde byly životní podmínky více než zoufalé. Do podrobného popisu se ale nepouští, nesnaží se ani ukazovat běžný život středověkého člověka. Je to trochu promarněná šance, na druhou stranu je to typické i pro předchozí knihy.

Zjevení má spád i přesto, že Sansom akčními scénami zrovna neplýtvá. Dávkuje je s rozvahou a zaměřuje se hlavně na pátrání po sériovém vrahovi. Tentokrát jde o mimořádně prohnaného zločince, který je po většinu knihy stále krok před svými pronásledovateli.

V pořadí čtvrtý příběh londýnského právníka splňuje beze zbytku všechna očekávání. Jediným rozdílem je snad jen to, že se čte ještě lépe než předchozí romány.

Související:

C. J. Sansom – Temný oheň

C. J. Sansom – Vladař

C. J. Sansom – Rozpuštění

C. J. Sansom – Zima v Madridu

František Niedl – Čtvrtý králův pes

František Niedl – Platnéř

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*