Tiché dívky

Autor: Eric Rickstad Nakladatelství: Host Rok vydání: 2016 Počet stran: 392

Snahu napodobit styl skandinávské detektivky můžeme sledovat už řadu let, vlastně od prvního vydání Larssonových Mužů, kteří nenávidí ženy. A i když od té chvíle uteklo hodně času, tento žánr je stále živý a inspirativní, a za svůj ho berou autoři napříč kontinenty. A je jedno, jestli jsou z Osla nebo třeba z Vermontu v Nové Anglii, kde žije právě Eric Rickstad. Ostatně životní podmínky ve státě na hranicích s Kanadou se od těch švédských nebo norských zase tolik neliší.

Výchozí pozice postav knihy nejsou zrovna originální – vysloužilý policajt Frank Rath, toho času na volné noze se živí coby soukromé očko, je přesvědčen bývalým kolegou, aby se podílel na vyšetřování zmizení šestnáctileté dívky.

„Rath si prohlížel obrázek. Kdyby nevěděl, o co jde, myslel by si, že vidí rány na Juliině těle. Rath věděl, kdo je ten kluk na předchozí fotce. Jednotlivé kousky do sebe zapadaly – křehké, děsivé kosti skutečnosti, ze kterých Rath skládal kostru netvora. Dokázal si ho představit: jak žil, co lovil a proč, jaké podmínky potřeboval k přežití, jak vypadalo jeho doupě. Věděl, kde je Mandy. A Rachel.“

Frank se od malička stará o Rachel, která mu sice říká táto, pravda je ale taková, že to je dcera jeho sestry. Se svým manželem se stali oběťmi vraha s přezdívkou Preacher, který je zabil v jejich vlastním domě. Jediný, kdo zločin přežil, byla Rachel. Frank Rath ji přijal za svou, aniž by jí řekl, jaká je pravda. Rachel se do „otcova“ vyšetřování postupně také zapojí a stane se jí to skoro osudným.

Zima, sníh, tma a celkově pochmurná nálada jsou kulisy, do kterých Eric Rickstad Tiché dívky umístil. To jsou jen některé faktory dávající knihu do souvislosti se skandinávskou literaturou. Přidejme i ne zrovna ideální osobní život hlavního hrdiny a jeho nevyrovnanost s hrůznou minulostí. Z literárního hlediska všechno funguje.

Ani po řemeslné stránce Eric Rickstad nenadělal mnoho chyb. Tedy když nepočítáme zdlouhavé zabývání se problémy, k jejichž vyřešení by v reálném životě stačilo otevřít internet. To jsou ale jen drobné vady na kráse jinak povedeného příběhu. Ten čtenáře hned na začátku chytí a s drobnými přestávkami drží v napětí až do poslední stránky. Doslova.

Finále se Rickstadovi povedlo, i když nejspíš leckoho zaskočí. Přiznávám, že jsem ho nečekal a to přesto, že zhruba od poloviny mi bylo jasné, kdo je pachatelem. Podotýkám, že to se mi při čtení detektivek nestává zrovna často. Každopádně Tiché dívky stojí za přečtení.

Související:

Samuel Bjørk – V lese visí anděl

Jo Nesbo – Levhart

Jussi Adler-Olsen – Složka 64

Jussi Adler-Olsen – Zabijáci

Jo Nesbo – Netopýr

Jussi Adler-Olsen – Žena v kleci

Jo Nesbo – Spasitel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *