Metro 2035
Autor: Dmitry Glukhovsky Nakladatelství: Knižní klub Rok vydání: 2016 Počet stran: 588
Nikdy jsem nečetl ruský erotický román. Vsadil bych se ale, že kromě šťavnatých postelových scén tam nebude chybět boj proti nenáviděným Američanům nebo komukoliv jinému, kdo to s Ruskem nemyslí dobře, což jsou vlastně všichni, a revoluce. Ruský člověk potřebuje k životu jedno, druhé, ideálně oboje. Nemůžeme se tedy divit, že se objevují i v post katastrofických románech, Metro 2035 nevyjímaje.
O knize Metro 2035, závěru trilogie z pera Dmitryje Glukhovskeho, se mluví jako o skvělém završení příběhu Arťoma, hlavního hrdiny předchozích knih, mladíka žijícího v moskevském metru asi dvacet let po zničující jaderné katastrofě. Po slabší dvojce tady autor chytil druhý dech, vrací příběhu tempo a přitom nabízí odpovědi na řadu dosud nezodpovězených otázek.
I tady je hlavním motivem Arťomova cesta napříč tunely moskevského metra. Mladík je přesvědčený, že jadernou válku přežili další lidé, než ti ukrytí v podzemních katakombách. Pravidelně proto chodí na povrch hledat známky života. Na mateřské stanici VDNKh se setká s Homérem, starcem, od kterého se dozví, že se někomu na radiostanici podařilo zachytit cizí vysílání. Dvojice se tedy vydává onoho radistu hledat. Cesta je zavede do stanic ovládaných bolševiky i fašisty, mezi kterými se schyluje k otevřenému konfliktu.
Rád se ztotožňuji s knižními hrdiny. V prvním díle to šlo vcelku dobře, tady to však s ohledem na Arťomovu umanutost a zarputilost není jednoduché. Zvláště když se v některých momentech chová vyloženě nelogicky. Všechny se snaží zachránit a přitom sám nabíhá hlavou proti zdi.
„Myslel, že se rozední, až si odpracuje noc, ale tady nic takového nebylo, ani noc, ani den – a směna byla jen jedna: od začátku do konce. Dávali jim pít z hadice a počítali doušky, brát si vodu do zásoby nedovolili. Záchody tu neměli, všechny tunely s výjimkou jediného byly uzavřené hustou spletí ostnatého drátu jako pavučinou, takže se nedalo nikam utéct, ani odplazit… Lidská zvířata kálela vestoje, aniž by při tom přerušila práci: muži v přítomnosti žen, ženy v přítomnosti mužů, nově příchozí se to naučili hned první den.“
Román má všechny nectnosti dalších pokračování úspěšných knih. Tajemno, syrovost a nevyřčené a přitom uhrančivé “cosi”, které dělá z prvotiny Metro 2033 fascinující dílo, zmizely ve tmě podzemních tunelů. Místo toho je vystřídal překombinovaný děj a prvoplánově brutální scény. Dovedu si představit, že pasáže popisující nucené práce ve Čtvrté říši, budou slabší povahy přeskakovat.
Jediným důvodem, proč je autor zařadil, je úlitba čtenáři a snaha udržet jeho pozornost za každou cenu. Pomyslné intelektuálno tady zastupují několikastránkové a přitom prázdné dialogy postav či nabobtnalé myšlenkové pochody hlavního hrdiny.
Metro 2035 je sice utopický román, přesto nám dává nahlédnout do povahy Rusů a jejich vnímání světa. Kdyby neexistovaly Spojené státy americké a prohnilý Západ, museli by si ho vymyslet. Rusové odjakživa potřebovali nepřítele, který jim nepřeje a se kterým je nutné být v stále konfliktu. Ostatně to vidíme i v dnešním světě. S tím částečně souvisí jejich chuť všechno řešit revolucí nebo aspoň převratem. A to i za cenu, že pak budou žít ve stokách a válet se v prasečích lejnech, jako se jim „poštěstilo“ v tomto románu.
Související:
Dmitry Glukhovsky – Metro 2033
Dmitry Glukhovsky – Metro 2034
