Mozaika Parsifal

Autor: Robert Ludlum Nakladatelství: Domino Rok vydání: 2006 Počet stran: 648

Klasik špionážního románu Robert Ludlum během svého života napsal bezpočet románů, a další po smrti v roce 2001. S právy na jeho díla se to má všelijak, proto pod jeho jménem od té doby vyšlo několik dalších románů. Je otázkou, zda je napsal skutečně Ludlum, nebo jde o výtvor jakéhosi spisovatele, který se probojoval výběrovým řízením.

Jedním z důvodů, proč jsem sáhl právě po knize Mozaika Parsifal, byl fakt, že originál vyšel již v roce 1982. Měl jsem tedy jistotu, že ji napsal skutečný Robert Ludlum. A taky mě zajímalo, jak se bude číst text starý téměř čtyřicet let.

Michael Havelock stejně jako jeho kolegyně a milenka Jenna jsou pracovníky tajné služby. Při jedné akci je Jenna přímo před Michaelovýma očima zastřelena. Havelock je zdrcený, nadřízeným proto oznámí konec kariéry. Je rozhodnutý s prací pro tajné služby skončit a stáhnout se do ústraní. Chvíli to tak i vypadá. To se ale změní ve chvíli, kdy svoji údajně mrtvou přítelkyni zahlédne na nádraží nastupovat do vlaku. Dokonce ho zahlédla i ona, její reakce je však doslova šokující – před Michaelem se snažila utéct.

Michael Havelock platí za zkušeného agenta, proto mu netrvá dlouho a dochází mu, že všechno není tak, jak se zdá. Zároveň ke své bývalé milence stále něco cítí, proto se rozhodne využít všech svých schopností a kontaktů z předchozích akcí a Jennu začne pronásledovat. Čím delší cestu podstupuje, tím hlouběji se dostává do sítě intrik a spiknutí s mezinárodním přesahem. Zároveň odhaluje spiknutí, která měla před světem zůstat skrytá.

S nadsázkou řečeno Robert Ludlum je takový Karel May špionážního románu. Charaktery v příbězích zbytečně nekomplikuje, postavy jsou buď kladné, nebo záporné. A hotovo. To je samozřejmě lehká ironie, tak jednoduché to s nimi není. A pokud ano, pak v jiných knihách, mezi které Mozaika Parsifal nepatří. Například z na první pohled jednoznačně záporného hrdiny se tady v druhé části knihy vyklube klaďas. To ale již prozrazuji příliš.

Ludlum hodně pracuje s faktorem náhody, hlavnímu hrdinovi při jeho pátrání všechno tak nějak vychází, a když náhodou ne, velmi rychle najde řešení. Podaří se mu tak vyřešit prakticky sebevíc komplikovanější a zdánlivě neřešitelnou situaci. To ale autorovi nemůžeme mít za zlé.

Ke knize je třeba přistupovat s nadhledem a čtení brát jako čistou zábavu, při které se zároveň něco dozvíme o praktikách a postupech dnešních tajných služeb. O Ludlumovi se ostatně ví, že svého času platil za velkého znalce tohoto oboru. Věc dokonce došla tak daleko, že na nějaký čas na něj CIA nasadila své lidi, aby ho sledovali, protože se jejich nadřízeným zdálo, že toho ve svých knihách prozrazuje až příliš.

„Havelock udělal ještě několik kroků směrem k neznámému a pak se otočil do stínu na druhé straně uličky. Muž se po něm vrhl, jenže Michael se znovu obrátil, chytil útočníka za kabát a kopl ho pravou nohou do břicha. Když se otočil potřetí, zvedl chlápka ze země a přirazil ho ke zdi. Zatímco se muž hroutil, Havelock mu zabořil do žaludku koleno a zaryl mu prsty do očí.“

Když už je řeč o čtení, nesmím zapomenout upozornit na způsob vyprávění a styl psaní. Dnešní knihy jdou čtenáři tak nějak na ruku – často bývají psané přímočaře, mají krátké kapitoly., čtenáři se to zkrátka snaží co možná nejvíce usnadnit. Tady to ale neplatí.

Dovedu si představit, že leckdo bude mít u Mozaiky Parsifal se čtením problém a chvíli potrvá, než si na pomalý a poněkud rozvláčný styl vyprávění zvykne. Například schůzka nejvyšších představitelů tajných služeb s prezidentem Spojených států tady zabírá dobrých třicet stránek. To si v dnešní době u knihy řekněme oddechového žánru jenom těžko dovedeme představit. Ostatně kniha má bezmála šest set padesát stránek.

Mozaika Parsifal je román přínosný hned v několika ohledech. Odhalí postupy dodnes používané tajnými službami po celém světě, poslouží jako sonda do minulosti a v neposlední řadě nabídne srovnání dnešního psaní s tím před několika desítkami let. Hlavně to však je výborně napsané dílo, kde čtenář najde napětí, akci a v konečném důsledku i milostný příběh.

Související:

Charles Cumming – Cizí země

Robert Ludlum – Křik Halidonu

Robert Ludlum – Jansonův rozsudek

Joakim Zander – Plavec

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Robert Ludlum – Hádův faktor

Robert Ludlum – Matlockovo pověření

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *