Spis Odessa

Autor: Frederick Forsyth Nakladatelství: Svoboda Počet stran: 234 Rok vydání: 1992

Odessa byla, nebo možná dosud ještě je, tajná organizace chránící bývalé nacistické zločince prchající před spravedlností. Existence Odessy nikdy nebyla oficiálně potvrzena. Forsythova kniha poprvé vyšla v roce 1972 a byla jedním z prvních děl, kde existence Odessy byla podrobněji popsána.

Úvod svého románu zasadil Forsyth do Hamburku začátku šedesátých let minulého století, kde se Peteru Millerovi, toho času novináři na volné noze, dostane do rukou deník bývalého vězně koncentračního tábora, kde popisuje zvěrstva páchané členy SS.

Deník konkrétně zmiňuje Eduarda Roschmanna, který však na konci války stejně jako spousta dalších zločinců zmizel, přijal novou identitu a nyní žil jako spořádaný občan. Miller se na vlastní pěst vydává napříč Německem, aby nacistu vypátral a konfrontoval ho s jeho minulostí.

Při svém pátrání však zjišťuje, že necelých dvacet let po konci války se v německé státní správě najde jen málo lidí ochotných spolupracovat na odhalení nacistických zločinců. Pátrání ho zavede i do organizace tvořené bývalými vězni z koncentračních táborů napojených na izraelskou tajnou službu. Chtějí po Millerovi, aby se infiltroval do Odessy a pomohl jim s jejím odhalením. Existuje totiž reálné podezření, že Odessa plánuje raketový útok na Izrael.

Spis Odessa bylo moje první setkání s dílem kultovního autora politických románů Fredericka Forsytha a již po prvních několika stránkách jsem věděl, že jsem volil správně. Důvody, proč jsem volil právě Spis Odessa byly v zásadě dva.

Jednak jsem byl zvědavý na Forsythův styl psaní na počátku jeho spisovatelské kariéry. Spis Odessa je jeho v pořadí třetím románem. Obecně bylo pozoruhodné srovnání stylu psaní před zhruba čtyřiceti lety s tím dnešním. Druhým důvodem bylo téma knihy. Novodobé dějiny a souvislost s druhou světovou válkou mě vždy velmi zajímalo.

„Naproti, přes ulici se Mackensen klepal zimou ve své skrýši na druhém poschodí rozestavěné budovy. V pokoji nad ulicí, první poschodí v
průčelí hotelu, se stále svítilo. Neustále přebíhal očima od osvětleného okna k domovním dveřím. Alespoň kdyby už Bayer vyšel, myslel si, mohl
by dostat Millera, až bude sám. Nebo kdyby vyšel Miller, střelil by ho kousek dál v ulici. Nebo kdyby někdo otevřel okno, aby vyvětral a
nadýchal se čerstvého vzduchu. Znovu se rozklepal zimou a sevřel těžkou pušku Remington 300. Ze vzdálenosti třiceti metrů je to s takovouhle
puškou bez problémů. Mackensen mohl čekat, byl to trpělivý člověk.“


Přestože má Spis Odessa „pouhých“ dvě stě třicet stran, na tomto do jisté míry omezeném prostoru Forsyth rozehrál perfektní napínavou jízdu. Vyvaroval se otřepaným klišé, rozvláčným popisům a naopak šel rovnou na věc. Tedy když nepočítáme pasáž, kde je doslova krok za krokem popsaný způsob, jak sestrojit bombu určenou na zničení osobního auta. Pozornost věnuje i typům zbraní, které se v románu vyskytují.

Je evidentní, že pracovní postupy zpravodajských služeb a dalších silových orgánů to doby má Forsyth pečlivě nastudované. Příběh Millerova pátrání vychází ze skutečných událostí, setkáme se tady například se slavným lovcem nacistů Simonem Wiesenthalem. Skutečnou postavou byl i esesman Roschmann. Pro zajímavost je třeba zmínit, že se román stal v roce 1974 předlohou pro stejnojmenný film.

Související:

Robert Ludlum – Mozaika Parsifal

Robert Ludlum – Jansonův rozsudek

James Grady – Šest dnů Kondora

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

Robert Ludlum – Matlockovo pověření

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *