Průmysl lži

Autor: Průmysl lži Nakladatelství: Triton Rok vydání: 2017 Počet stran: 247

Není náhodou, že se pro dnešní dobu ustálilo označení „postfaktická“. Lidé si dělají názory na základě smyšlených zpráv ze sociálních sítí či pochybných webů. Jenže ne všechno, co se píše na internetu, se zakládá na pravdě. Někdy jde o desinformace cíleně vytvořených proto, aby vyvolaly zmatek či pochybnosti. Asi netřeba dodávat, že za nimi stojí organizace ovládané Kremlem.

Autorka Alexandra Alvarová se dvacet let věnovala marketingu, pracovala v komerční televizi, spolupracovala i na realizaci politických kampaní. V první části knihy se na skok vydává do hluboké historie, aby objasnila původ desinformací. Cituje zásadní knihy čínských mistrů strategie a války – Siun’ca a Sun Pina. Plynule se přesune do současnosti a podrobně se rozepisuje o praktikách ruského režimu.

Jejich cíle jsou důkladně promyšlené stejně tak postupy k jejich dosažení – zasévání pochybností o politickém zřízení daného území, šíření lží např. o škodlivosti očkování a mnoho dalšího. Rusové mají podrobně zanalyzované jednotlivé národní mentality včetně způsobu myšlení. V tom jsou skutečnými mistry.

Kniha Průmysl lži se věnuje i fenoménu desinformační války – trollům. Alvarová je rozdělila do několika skupin podle jejich “pracovní náplně” a způsobu komunikace. Trollové se již dávno neprezentují pouze na Facebooku či Twitteru. Etablovali se na tématických diskusních fórech, které s politikou nemají nic společného. Zaměřují se např. na weby orientované na maminky malých dětí. Debaty o plenách či přesnídávkách trollové mistrně prokládají hláškami o vlnách milionů islamistů na českých hranicích.

Alvarová objasňuje sofistikovanost a dokonalou propracovanost celého konceptu. Zmiňuje tzv. Gerasimovu doktrínu, na jejichž pilířích je celá hybridní válka postavená. Současně přiznává, že pouhá fakta na boj s desinformacemi nestačí. Pravda je totiž nudná, nezajímavá a fádní.

Průmysl lži není odborná studie, na to Alvarová používá až příliš mnoho vykřičníků, peprných přirovnání a metafor. Autorka naopak ukazuje, že i o tak důležitých problémech lze psát formou srozumitelnou pro mainstreamového čtenáře. S názorem, že desinformace jsou problémem, se kterým si nevíme rady, nelze než souhlasit. O to důležitější je, aby o tomto tématu vycházely knihy a diskutovalo napříč společností.