Zaklínač 1. Poslední přání

Autor: Andrzej Sapkowski Nakladatelství: Leonardo Rok vydání: 2011 Počet stran: 344

Při pročítání blogů a anotací bychom si mohli myslet, že Zaklínač je nejlepší fantasy sága, jaká byla za uplynulých pár desítek let napsána. Můžeme ho ale taky brát jako “pouhý” knižní hit, který pohasne stejně rychle jako zazářil. Ať je to jak chce, na Zaklínačově pozici fantasy kultu se nic nezmění. Mimochodem za pozornost stojí, že ho Andrzej Sapkowski napsal již v devadesátých letech minulého století. Když podepisoval první smlouvu na prodej autorských práv, neměl zrovna šťastnou ruku. Nedokázal tehdy odhadnout jeho prodejní potenciál. Jistě ho v té době ani nenapadlo, že na základě jeho díla bude natočený seriál.

Zaklínač jménem Geralt je zabiják putující světem a za úplatu likviduje příšery všeho druhu. Když kupříkladu přijede do vesnice, kde si místní neví rady s upírem, baziliškem nebo vlkodlakem, obrátí se o pomoc právě na něho. Paradoxně pro jeho neobvyklé schopnosti způsobené mutací a dalšími zákroky, se ho lidí v lepším případě straní. Jednou za čas se Geralt připlete k řekněme větším malérům, které jsou popsány ve čtrnácti povídkách.

„Překročil práh úmyslně pomalu, ospale, beze spěchu zavřel dveře. V dalším okamžiku se silně odrazil a dlouhým skokem dopadl na člověka sedícího na jeho kavalci, vmáčkl ho do slamníku, levý loket mu vrazil pod bradu a sáhl po dýce. Nevytáhl ji ale. Něco tady nehrálo.“

Žánr fantasy nikdy nebyl žádná vysoká literatura a u Zaklínače to platí jakbysmet. Sapkowski se při psaní inspiroval slovanskou mytologií a pohádkami. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že z toho vznikly zase pohádky. Při psaní se Sapkowski nezdržuje dlouhým vysvětlováním ani popisováním a jde rovnou k věci. Ani postavy a jejich vzájemné vztahy nejsou nic komplikovaného. Některé se zjeví, odehrají svůj part a zase zmizí. K některým z nich se údajně vrátí v některých z dalších knih ságy. Jedinou figurou, která Zaklínače provází většinou povídek, je trubadúr Marigold. 

Zaklínač 1. Poslední přání je lehké a nenáročné čtení pro děti a možná i jejich rodiče hlavně pak tatínky. Sapkowski píše tak lehce a nenáročně, až se dostává na hranici naivity  nebo dokonce parodie. Některé situace a dialogy jsou skoro až trapné. Jak se na to dívá sám autor mě vlastně ani nezajímá. Již teď vím jistě, že další pohádky ehm chci říct příběhy o Zaklínačovi již číst nebudu.

Související:

James O’Barr – Vrána

František Niedl – Čtvrtý králův pes

C. J. Sansom – Temný oheň

C. J. Sansom – Vladař

Brian Lumley – Nekroskop

Valerio Evangelisti – Eymerikův hněv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..