Zaniklé pražské kluby
Autor: Karolína Válová, Věra Šebestová, Ladislav Krtička Nakladatelství: nakladatelství Nájezd Rok vydání: 2019 Počet stran: 119
Na začátku bylo setkání dvou bývalých punkerek Karolíny Válové a Věry Šebestové. Spolu se svými malými dcerami se před několika lety náhodou seznámily v Café Na půl cesty na pražské Pankráci. Během hovoru přišla řeč i na období devadesátých let minulého století a tehdejší neopakovatelnou atmosféru. Zjistily, že z těch dob mají tolik historek a vzpomínek, které by stály za zaznamenání.
Nostalgické vzpomínání bylo základem založení facebookové stránky Zaniklé pražské kluby, kam zprvu obě dámy, jejich kamarádi a vzápětí bezpočet dalších pamětníků začalo vkládat dobové fotky, ofocené vstupenky, pozvánky na akce a sdílet vzpomínky a historky. A nešlo jen o kluby, v té době existovala např. řada squatů, kde se konaly kulturní akce a nešlo jen o koncerty. Informace se postupně hromadily a po zhruba třech letech existence stránky vyvstala otázka, zda by nestálo za to posbírané fragmenty přetavit do knižní podoby.
„V Celetné ulici, vedle vinárny U Sixtů, jsem ještě za totality objevil prázdný a silně zanedbaný prostor. Proto, Když jsme v roce 1990 obešli nájemníky, aby nám dali potvrzení, že souhlasí se zřízením vysokoškolského klubu, snad se jim i ulevilo. Jenže mezitím začala probíhat restituce a přišel za námi právník Pavel Satorie. Říkal: „V pohodě, my vám fandíme. Ale možná budeme muset ten barák prodávat a v tu chvíli budeme potřebovat, abyste vypadli ven.“
Tady se objevil asi jediný problém v jinak idylické spolupráci. Bylo potřeba rozhodnout, kterým podnikům dát v knize prostor a které naopak vynechat. Pro upřesnění je třeba zmínit, že tehdejší kluby rozhodně nevypadaly tak, jak jsme zvyklí dnes. Například legendární klub Kotelna v ulici Na Poříčí existoval ve funkční kotelně. Proslavili ho hlavně členové kapely Michael’s Uncle, kteří se podíleli na jeho vzniku.
Podobně na tom byl klub U Zoufalců v Celetné ulici, což byl v podstatě vystěhovaný sklep vybavený sbitými lavicemi a pódiem. Sotva šestnáctiletý student Pavel Beňo ho tehdy rozjel bez jakýchkoliv povolení. To ale nic nebránilo tomu, aby si tam zahrály kapely jako Chumbawamba, Senseless Things nebo Offspring. Z domácích souborů se předvedly tehdy ještě kytaroví Ecstasy Of St. Theresa coby support uskupení Revolution 9.
Skutečné hvězdy se objevovaly na pódiu legendární Bunkr v Lodecké ulici, jehož činnost ukončil policejní zásah. Tento podzemní prostor byl jedním ze symbolů uvolněné atmosféry. Od počátku se potýkal se stížnostmi místních na rušení nočního klidu. O majiteli Richardu Němčokovi můžeme mluvit jako o tom, který úřadům ustoupit byť jen o píď. Poslední kapitola jinak krátké historie Bunkru byla napsána v lednu 1997. Zajímavostí je, že z prostor klubu řadu let vysílalo nezávislé Radio 1.
Obě autorky nezastírají inklinaci k punkové subkultuře, což se do značné míry promítlo i ve finálním výběru klubů. Proto i poměrně velký prostor dostaly squaty jako Landronka nebo Milada. Kromě legendárního Bunkru tady nezpochybnitelné místo tady má i strahovská Sedmička. Zmínky se dočkalo smíchovské Futurum, i když v té době to bylo místo pro otrlé. Na druhou stranu se do výběru nedostal klub Subway sídlící v přízemí Slovanského domu, žižkovské doupě Grave nebo fotbálkový bar Joshua v Pernerově ulici v Karlíně.
Zaniklé pražské kluby není vědecké dílo, obsahuje spoustu stylistických chyb a až příliš zavání amatérismem. Text je nevyvážený, některým podnikům je věnovaný zevrubný popis, zatímco jiné jsou zmíněné jen mimochodem. Další vadou na kráse jsou odlišné styly psaní, lišící se podle toho, kdo se zrovna chopil klávesnice.
Autorky ale neměly ambice vytvořit vševědoucí dokonalou encyklopedii. Pro pamětníky devadesátkové euforie jde o milou vzpomínkou na dobu, kdy nikdo nevěděl, co se smí a co ne, a tak se smělo skoro všechno. Pro ty ostatní je to sonda do časů, které jsou z dnešního pohledu těžko uvěřitelné.
Související:
