Nadvláda
Jakým směrem by se ubíraly dějiny, kdyby se v roce 1940 nestal britským premiérem Winston Churchill, ale do čela britské vlády usedl vůči nacistům vstřícný lord Beaverbrook? Co by se dělo, pokud by Velká Británie nevstoupila do války s Německem, ale uzavřela s ním mírovou smlouvu? Odpovědi na tyto otázky předkládá román Nadvláda.
Jsme v Londýně roku 1952, Velkoněmecká říše se rozkládá prakticky po celé Evropě, jen na východě v Rusku stále probíhají kruté boje. Válka se čím dál víc prodražuje a mezi německými pohlaváry se ozývají hlasy volající po uzavření míru. Führer je proti, jenže je starý nemocný a mnoho času mu již nezbývá.
David Fitzgerald se ženou přišli před lety o syna, od té doby jejich manželství zrovna nevzkvétá. David je státní úředník na ministerstvu pro dominia, a ač před svým okolím vystupuje jako loajální zaměstnanec, vnitřně s pronacistickým směřováním země nesouhlasí. Kromě toho skrývá tajemství, které dosud nikomu nesvěřil. O svém židovském původu neřekl ani manželce. Židé jsou stále častěji vystavování restrikcích a mluví se o konečném řešení židovské otázky. To je také jedním z důvodů, proč se David zapojí do ilegálního odboje.
Souběžně sledujeme příběh podivínského vědce Franka Muncastera, jemuž umírající bratr pracující v americkém zbrojním programu, prozradil převratné tajemství, které může ovlivnit mezinárodní rozložení sil. Franka začne společně s britskou policií hledat Gestapo. Na svoji stranu ho chce také získat odboj včetně Davida, který s Frankem chodil do školy a pojilo je přátelství.
Z předchozích řádku je jasné, že Nadvláda splňuje kritéria žánru alternativní historie, kam patří dnes již legendární román Roberta Harrise Otčina nebo novější Muž z vysokého zámku od Philipa K. Dicka. Když nepočítáme Zimu v Madridu, Christoper J. Sansom se do povědomí čtenářů dostal hlavně historickými detektivkami ze 16. století s právníkem Matthew Shardlakem.
„Sarah jela domů. Bylo už po špičce, vozy byly poloprázdné. Sarah se nepřítomně dívala na stěny tunelu. Myšlenka, že David pracoval pro Odboj, se do toho, co se dělo, hodila. Měla na něj vztek, měla zlost na všechno, co před ní držel v tajnosti, pokud to byla pravda, i na nebezpečí, kterému je oba vystavil. Pak na něj pomyslela, jak lže někde na policejní stanici, možná dokonce v Senate House, kde – jak se říkalo – SS mučí vězně, a když si představila Davida v cele, ztýraného a zlomeného, chtělo se jí hlasitě vykřiknout.“
Nadvláda není kdoví jak komplikovaný příběh. Sám o sobě by možná stál jen za pár zívnutí. Ve spojení s neveselými kulisami ošuntělé Anglie, kde neustále prší, je zima a v ulicích Londýna se rozprostírá typický mlha, funguje ale perfektně. Pocit zmaru dokreslují obrazy života v počínající diktatuře, kde lidé žijí ve strachu, kdo ze sousedů nebo kolegů v práci je nahlásí pro smyšlenou nebo skutečnou nedostatečnou loajalitu vůči vedení země.
Zapracováním skutečných historických postav Sansom knihu posunul u kousek blíž realitě. Na post ministra vnitra „jmenoval“ známého britského nacistu Oswalda Mosleyho, Winstona Churchilla naopak postavil do čela podzemního hnutí odporu. Spojeným státům pod vedením izolacionistického prezidenta Adlai Stevensona přisoudil poněkud odtažitou roli.
Nadvláda je jedním z nejvíce propracovaných fiktivních historických románů, jaké jsem dosud četl. Vícero dějových linií, které se v jedné části protnou, stejně jako velká dávka uvěřitelnosti dělají z knihy to lepší, co daný žánr nabízí.
Související:
