Chancellorův rukopis ukazuje Ludluma v nejlepší formě
Autor: Robert Ludlum Nakladatelství: Domino Rok vydání: 2008 Počet stran: 498
Při pročítání vydaných recenzí mi vychází, že největší zastoupení tady má Robert Ludlum. Činnost výzvědných služeb, konspirace a politika vždy byly můj šálek čaje. A co si budeme povídat, Ludlum v tomto žánru dlouhodobě patří mezi světovou špičku. V jeho případě ovšem dávám přednost knihám staršího data přesněji z dob před rozmachem internetu. Například tajné dokumenty měly podobu klasických papírů a nikoliv shluku jedniček a nul. Dneska to může působit archaicky, příběhům to ale dodává jisté kouzlo. Do této kategorie paří i Chancellorův rukopis.
Zemřel ředitel FBI John Edgar Hoover. Co na první pohled vypadá jako přirozená smrt, je pečlivě naplánovaná vražda, kterou má na svědomí Inver Brass – tajné uskupení bohatých a velmi vlivných mužů. O Hooverovi se ví, že vlastní rozsáhlou kartotéku kompromitujících materiálů na každého, kdo v Americe něco znamená. Členové Inver Brass nemají pochyby, že by je mohl Hoover kdykoliv použít. Vše proběhne hladce a ředitelovo úmrtí nevzbudí nejmenší podezření. Potíž je, že veškeré detaily včetně popisů jednotlivých postav jsou popsány v připravovaném románu spisovatele Petera Chancellora.
„Ano…“Petr s vypětím všech sil sevřel vojákova zápěstí. Nesnesitelná bolest mu málem nedovolovala mluvit. „Žádal jsem vás, abyste mě vyslechl. Já kašlu na to, co se stalo, nezajímá mě to. Ale není mi jedno, že vás Longworth nastrčil, aby mě využil. Za to žádná kniha nestojí. Omlouvám se!“
Nerozumím komentářům na diskusních fórech, kde si čtenáři stěžují na pomalé tempo nebo nedostatek akce. Za sebe můžu říct, že to mám přesně opačně, nadbytek honiček a stříleček mě obtěžuje a ruší. V tomhle směru je Chancellorův rukopis vyvážený, akční scény tady hrají roli koření, kterého je v jídle přesně tak akorát.
Ludlum se drží osvědčeného postupu, který uplatnil ve většině svých knih. Hlavní postavou je muž žijící zcela normální život. Teprve vlivem okolností se dostane do situace, kdy musí opustit dosavadní pohodlí a postavit se nepoměrně větší přesile. Samozřejmě ani tady nesmí chybět žena, která se postaví po jeho boku.
Je s podivem, jak dokonale a promyšleně dokázal Ludlum vystavět celé spiknutí. Čtení chvílemi připomíná loupání cibule, po odstranění jedné vrstvy se objeví další, po ní další a pak zase nová. Přitom vše do sebe perfektně zapadá a do posledního detailu dává smysl. Chancellorův rukopis doporučuji přečíst co nejrychleji a s minimem prostojů. V opačném případě totiž hrozí, že zapomenete souvislosti a v ději se ztratíte.
Související:
Robert Ludlum – Mozaika Parsifal
Robert Ludlum – Jansonův rozsudek
Robert Ludlum – Pařížská hrozba
Robert Ludlum – Projekt Kassandra
