Archiv pro štítek: Číňan

Číňan

Číňan

Autor: Henning Mankell Vydavatelství: Host Rok vydání: 2011 Počet stran: 501

„Co by na to řekl Stieg Larsson?“ Mohli bychom si položit otázku. Kdoví, co by se mu honilo hlavou, kdyby se dožil literární laviny, kterou svojí trilogií Milénium před lety odstartoval. Dneska se to už nedozvíme, nicméně záplava marketingovým terminem technikem „severská detektivka“ se ze Skandinávie valí světem.

I když má tenhle literární sub žánr obstojnou pověst, ne všechno stojí za to. Lavina, pokud bychom u tohoto označení zůstali, při své cestě nabaluje spoustu nečistot. Henning Mankell a jeho Číňan do téhle kategorie ale nepatří. Není náhodou, že Mankell je k Larssonovi přirovnáván.

Daleko na severu Švédska dojde k brutálnímu zločinu. Náhodný návštěvník najde zapadlou vesnici a v ní všechny obyvatele povražděné. Je to událost, která ve švédských novodobých dějinách nemá obdoby a tak není divu, že zprávy o tomto zvěrstvu zaplní všechna média.

Henning Mankell

Palcové titulky neuniknou pozornosti ani soudkyni Birgittě Roslinové. Tato postarší žena si záhy uvědomí, že k osadě, kde k zločinu došlo, má osobní vazby. Pokusí se kontaktovat policisty, kteří případ vyšetřují, výsledek je však mizivý. Rozhodne se, že se do pátrání pustí na vlastní pěst. Postupně vychází najevo, že se nejedná o jen tak ledajakou vraždu.

Birgitta zjišťuje, že motivy činu jsou staré více jak sto let a nitky se táhnou napříč kontinenty. Zároveň začnou vyplouvat na povrch korupční praktiky, které jsou s činem propojeny.

    „Odložila zápisky a došla se podívat na teploměr za oknem. Teplota klesla na minus osm. Birgitta vypila sklenici vody a šla si lehnout. Už skoro usínala, když ji vědomí znovu vytáhlo na hladinu. Přece jen něco přehlédla. Dva mrtví byli přivázáni k sobě. Odkud je jí to povědomé? Ve tmě se posadila na posteli, rázem naprosto čilá. Někde už na podobný popis narazila.“

Mankell knihu rozdělil do čtyř celků, které rozmístil v čase i prostoru. Zavedou nás do současného Švédska, Číny nebo Ameriky druhé poloviny devatenáctého století. Na první pohled se to může zdát trochu divoké a zmatené, ale světe div se, funguje to.

Mankell dějovou linii drží pevně v rukách, i když si nedovedete představit, jak to celé chce dotáhnout do smysluplného konce. Ovšem Mankell to zvládne s bravurou a ještě u toho dokáže překročit hranice detektivního žánru hluboko na území politického románu.

Rád bych se na chvíli ještě vrátil ke srovnání s Larssonem. Na rozdíl od něj jde Mankell víc pod povrch. Hlavní dějová linie, k tomu pár paralelních odboček je prostor, se kterým si nevystačí. V Číňanovi tak najdeme studii současné Číny nebo několikastránkový obsah projevu určený pro nejvyšší představitele Čínské lidové republiky.

Dovedu si představit, že méně náročného čtenáře takové pasáže odradí. Když k tomu přidáme relativně rozsáhlý popis čínských reálií, vychází nám, že riziko odložení rozečteného svazku je poměrně vysoké.

To je však problém nedočkavého čtenáře, nikoliv autora. Ten výše uvedené vkusně zakomponoval do pozoruhodně vystavěného příběhu. Píšu to i přesto, že se dějová linie místy ztrácí pod nánosy detailních maličkostí, které se zápletkou nemají až tak moc společného.

Je potěšující, že se Mankell nenechal strhnout k pompéznímu dech beroucímu závěrečnému finále. Stejně tak nepřichystal bláznivé dějové zvraty, které jsou v detektivních románech tolik oblíbené. Třeba jeho americký kolega Jeffrey Deaver by mohl vyprávět. Naopak se drží civilního a střízlivého podání, za což mu patří uznání.

Související:

Henning Mankell – Neklidný muž

Neklidný muž

Neklidný muž

Autor: Henning Mankell Vydavatelství: Host Rok vydání: 2012 Počet stran: 479

Zatímco spisovatel Henning Mankell se v rodném Švédsku, ale i ve zbytku Evropy nebo třeba v Americe těší velké popularitě už řadu let, u nás se do širšího povědomí začal dostávat teprve nedávno. Za rostoucí zájem vděčí postavě komisaře Wallandera, kterého obsadil do série svých románů.

Ostatně není to tak dávno, co se na obrazovkách České televize objevil stejnojmenný seriál, který vznikl na motivy Mankellových knih. U nás se na pultech objevily zatím pouze dvě: Číňan a Neklidný muž. Komisař Wallander vystupuje v druhé jmenované. Neklidný muž je zároveň poslední kniha, ve které tento svérázný policista vystupuje.

Henning Mankell

Při jedné ze svých pravidelných procházek se ztratí vysoký důstojník švédského námořnictva ve výslužbě Haken von Enke. Případ od začátku nespadá do kompetence komisaře Wallandera a za normálních okolností by o něj neprojevil nejmenší zájem.

Potíž je v tom, že zmizelý důstojník se v dohledné době měl stát tchánem jeho dcery. Situace se mění v momentě, kdy je dcerou a jejím nastávajícím manželem požádán, aby se do věci vložil. Netrvá dlouho a Wallander se ocitá ve sférách, kde operují tajné služby.

Wallanderovi postupně dochází, že aby vyřešil tento případ, musí se vrátit v minulosti až do období studené války. Aby toho nebylo málo, začínají se ozývat zdravotní problémy, které komisaři vyšetřovaní vůbec neusnadňují.

    „Několik dní před slunovratem Wallander vyrazil na sever. Vzal to po východním pobřeží. Když míjel Västervik, málem se srazil s losem. Dlouho pak seděl v autě na parkovišti a s bušícím srdcem myslel na Kláru, než byl schopen pokračovat v cestě. Jel kolem kavárny, kde ho před mnoha lety naprosto vyčerpaného a vysíleného nechali přespat v zadním pokojíku. Mockrát pak během let s tesknou touhou vzpomínal na ženu, která kavárnu provozovala. Když dojel až ke kavárně, přibrzdil a zabočil na dvůr. Ale z auta nevystoupil. Seděl, váhal, ruce sevřené kolem volantu. Pak pokračoval na sever.“

Může to znít jako klišé, ale Neklidný muž je pozoruhodná kniha. Stalo se už tradicí, že s přibývajícími přečtenými stránkami se blížíte k rozluštění zápletky. Jenže tady je to přesně naopak. Čím víc listů otočíte, tím méně věcí je vám jasných.

Přehoupnete se přes polovinu a uvědomíte si, že jste dosud neodhalili vůbec nic. Tajemství se vrství jedno na druhé. Za zmínku rozhodně stojí také styl vyprávění. V momentech, kdy se očekává, že se Mankell rozepíše o detailech vyšetřování, spouští se do hlubin Wallanderových neveselých úvah.

I když je hlavním motivem knihy pátrání po zmizelém námořním důstojníkovi, z daleka to není jediné, o co v Neklidném muži jde. Hlavní příběh je obkládán vedlejšími liniemi, které více či méně souvisí s Wallanderovým zdravým.

Inspektor překročil šedesátku a stále častěji se mu stává, že najednou neví kde je nebo kam a proč zrovna jede. Takové momenty mohou současně působit lehce humorně. Řeč je například o výslechu jedné svědkyně, při kterém Wallanderovi vypadne plomba.

Ve chvíli, kdy Henning Mankell napsal první román s Kurtem Wallanderem, vytvořil jednu z nejzajímavějších postav současné detektivní literatury. Může to znít nemístně, ale Wallanderova postava je o to zajímavější, čím více se ozývají její zdravotní potíže, respektive když začne přemýšlet o sobě, dceři nebo vnučce, která se právě narodila. Neklidný muž je kniha o stáří a o všem, co s ním souvisí.

Je to kniha o bilancování prožitého života, o samotě, ale také o strachu ze smrti. Po zaklapnutí Neklidného muže vám nakonec možná dojde, že o vyšetřování detektivního případu vlastně ani nešlo.

Související:

Henning Mankell – Číňan