Archiv pro štítek: Comics Centrum

Krajina půlnočních stínů

Autor: Joseph Michael Straczynski Kresba: Gary Frank Nakladatelství: Comics Centrum Rok vydání: 2015 Počet stran: 320

Pokud čtete komiksy a čekáte od nich víc než jen polopatickou dějovou linii a akční scény v podání létajících superhrdinů, pak Krajina půlnočních stínů nesmí uniknout vaší pozornosti. Nebudu přehánět, když hned na úvod řeknu, že to je jeden z nejlepších komiksů, jaký se mi za poslední dobu dostal do rukou.   

Krajina půlnočních stínů je příběh losangelského policisty Davida Graye, kterému pěšáci – postavy z paralelního světa ukradly duši. Davidovi nezbude mu tak nic jiného, než ji získat zpátky. Z našeho světa se propadne “mezerou” do paralelního mezisvěta, kde má jedenáct měsíců na to, aby ztracenou duši našel. Z Los Angeles se vydává na cestu napříč kontinentem až do dalekého New Yorku, kde si ji má vyzvednout.

Joseph Michael Straczynski - Krajina půlnočních stínů

Průvodce mu na cestě dělá tajemná Laurel. Dívka ho postupně zasvěcuje do situace, ve které se ocitl. Kromě podivných figurek a ztracených existencí dvojici na cestě čeká spousta nástrah, které musí překonat. Zároveň musí překonat bariéru, kterou mají sami mezi sebou.

Straczynski ve svém oboru není žádným nováčkem, za sebou má práci na řadě filmových scénářů, knih a rozhlasových her. Do širšího povědomí se dostal coby autor sci-fi seriálu Babylon 5. V poslední době se podílel na tvorbě mysteriózní série Sense8. 

S věhlasnými komiksovými nakladatelstvími DC Comics a Marvel spolupracoval na příbězích o Batmanovi, Fantastické čtyřce, Spider Manovi nebo Thorovi. Je chválihodné, že se odpoutal od světa mainstreamových superhrdinů a vytvořil Krajinu půlnočních stínů, která je všechno jen ne o superhrdinech. Mimochodem práce na knize mu trvala neuvěřitelných dvacet let.

Kdybych měl napsat, v čem tkví hlavní kouzlo Krajiny půlnočních stínů, pak je to do detailu propracovaná líbivá kresba. Tvoří tak protipól velmi temného příběhu. Snadno přístupná kresba nutí k rychlému otáčení stránek, zatímco hloubka tématu naopak četbu zpomaluje. Kniha je mixem filozofických debat vedených ústřední dvojicí a akčních scén, kdy David a Laurel bojují s pěšáky.

Joseph Michael Straczynski - Krajina půlnočních stínů

Autor věnuje dost prostoru k vykreslení jednotlivých charakterů. Najdeme tady i řadu odkazů, které však rozklíčuje jen málokdo např. na Bibli. Krajina půlnočních stínů je cestě životem, zásadních rozhodnutí, která musí každý z nás dělat. Současně je o lidech, kteří žijí mezi námi, ale my je buď přehlížíme nebo nevidíme. Nebo vidět nechceme?

Nepovažuji se za komiksového znalce, v tomto žánru už ale pár knih přečtených mám. A i kdybych neměl, troufám si říct, že Krajina půlnočních stínů je jednou z nejlepších komiksových knih, které jsem v poslední době přečetl. Obecně je málo knížek, ke kterým se s odstupem času znovu vracím. Ke Krajině půlnočních stínů se ale určitě zase vrátím.

Související:

Robert Kirkam – Živí mrtví 1: Staré dobré časy

Steve Niles – 30 dní dlouhá noc

Richard Corben – Ragemoor

Joe Hill – Zámek a klíč – Vítejte v Lovecraftu

Vrána

James O'Barr - Vrána

Autor: James O’Barr Kresba: James O’Barr Rok vydání: 2012 Počet stran: 272

Kult, legenda nebo komiksová klasika jsou přívlastky, které zazní hned potom, když se řekne Vrána. Knihu napsal a nakreslil Američan James O’Barr. Práci na knize pojal svým způsobem i jako terapii, nějaký čas před tím totiž za tragických okolností ztratil přítelkyni.

James O'Barr - Vrána

Vránu vůbec od chvíle vzniku údajně provází řada podivných událostí. K záhadě s tragickým koncem došlo i při natáčení filmu, který vznikl na motivy komiksu, při kterém zahynul představitel hlavního hrdiny a syn slavného karatisty Brandon Lee.

Při scéně, kde se střílelo kdosi zaměnil slepou munici za ostrou. Když ale dáme stranou všechny záhady a podivnosti ať skutečné či jen marketingově vyhnané, zjistíme, že Vrána samotná zase taková bomba není.

James O'Barr - Vrána

Příběh je až překvapivě banální, při jízdě autem se milenecké dvojici porouchá motor. Odstavené auto si vyhlédne parta feťáků, které nenapadne nic lepšího, než si s nimi „užít trochu zábavy“. Kluka skoro zabijí, zatímco děvče na následky zranění zemře. Tady někde se zrodí Vrána – tvor, který se vydává po stopách útočníků, aby pomstil smrt své milé.

Kniha se skládá ze dvou dějových rovin. První je ryzí retrospektiva, kde se dozvídáme, jak moc se dvojice milovala a co pro hlavního hrdinu dívka znamenala. Scény zamilované dvojice odehrávající se v ložnici či koupelně jsou vykresleny jemným skoro až snovým stylem.

Druhá linie je vyloženě současná, kdy Vrána likviduje jednoho padoucha po druhém. Dříve než někoho sejme udělá si chvíli a zarecituje nějaký verš od Baudelaira či Rimbauda. Občas přihodí i text od Joy Division či The Cure. Tady je kresba ostřejší, propracovanější s větším důrazem pro detail.

Je evidentní, že James O’Barr do Vrány promítl smutek prožívaný po ztrátě nejdražší osoby. Celá kniha je od začátku do konce prostoupena zoufalstvím, beznadějí, nenávistí, ale také skoro až kýčovitou romantikou. A v tom vidím kámen úrazu. Vrána je plná scén, kdy se hrdina do půl těla nahý kroutí v slzách po podlaze, objímá se rukama a fňuká. James O’Barr ho ztvárnil jako vypracovaného svalovce, takže si hlavně čtenářky užijí velkou porci komiksového bolavého chlapáctví. Prvoplánového patosu je tady tolik, až to po několika stránkách začne obtěžovat.

James O'Barr - Vrána

I když to má být hlavně o bolesti ze ztráty nejdražší osoby, Vrána je bohapustá vyvražďovačka postavená na chatrném ději. A řeknu to ještě jinak – kdyby se ke knize nevázal tragický příběh autora velké části publika by Vrána nejspíš byla k smíchu. Nic na tom nezmění, že některé scény jsou autentické a autor je se svojí přítelkyní skutečně prožil.

Vrána je zároveň jedním z mála případů, kdy filmové zpracování dopadlo lépe než knižní předloha. Osobně miluji scénu, kde Vrána běží po střechách domů a do toho zní hudba Nine Inch Nails.

Říkejte Vráně klasika nebo kultovka, pro mě to je jen průměrný komiks s nadprůměrně zvládnutým public relation. Ufňukaný hrdina mě nedojímá a jeho hlášky pronesené těsně před tím, než někoho odstřelí, nebaví. Pokud vás navíc postihla stejná životní tragédie jako autora, víte o čem mluvím.

Související:

Brian Azzarello, Eduardo Risso – 100 nábojů: První výstřel, poslední šance

Steve Niles, Ben Templesmith – 30 dní dlouhá noc 

Kauze Koike, Rjóči Ikegami – Plačící drak 1.

Goon – Nic než utrpení

Goon - Nic než utrpení

Autor: Eric Powell Malba: Eric Powell Nakladatelství: Comics centrum Rok vydání: 2012 Počet stran: 144

Patrně se nenajde mnoho těch, kteří by hořeli láskou k vymahačům dluhů. A není se co divit, co do sympatií jsou srovnatelní snad jen s revizory v MHD. Bude to znít neuvěřitelně, ale i u tohoto pro někoho odporného zaměstnání se najdou výjimky. Jednou takovou je Goon, řízek, jaký se hned tak nevidí.

Goon je bitkař vyřizující špinavou práci pro mafiánského bosse dona Labraziho. Záda mu vždy kryje parťák Frankie. Kromě vyřizování zakázek mají tihle dva jednu společnou zálibu – zabíjení nemrtvých zombií z konkurenčního gangu, jehož pomyslnou hraniční čáru tvoří Lonely Street.

Goon - Nic než utrpení

Nemám k dispozici oficiální statistiky prodejců, přesto si myslím, že komiksy jako je Goon nepatří v Česku k nejprodávanějším. Vsadil bych spíš na superhrdiny typu Batman či Wolverine a jiný komiksový mainstream. Dodávám, že proti jmenovaným nemám nic ani v nejmenším.

Nicméně dovedu si představit, že titul Goon – Nic než utrpení vydalo Comics centrum jen tak na zkoušku a pak se čekalo, co se bude dít. Zdá se, že něco se skutečně dělo, protože v prodeji je v pořadí již třetí kniha s touhle naprosto neuvěřitelnou figurou. A jaká tedy kniha Goon – Nic než utrpení vlastně je?

Goon - Nic než utrpení

Především to je zábava. Připouštím, že pro někoho balancující už dost za hranou. Nemyslím si totiž, že by divnoryby s propíchnutými bulvami, duchové malých holčiček s rozseknutými lebkami strašícími v opuštěných domech nebo hejkalové polykající shnilé hlavy divných chlápků byly výjevy, které běžní čtenáři komiksů vyhledávají.

Goon - Nic než utrpení

Malíř a scénárista v jedné osobě Eric Powell při tvorbě používal výrazné kontury a spíše sytější odstíny barev. Detaily vynechal, tedy když nepočítáme retrospektivní výlety do minulosti. Powell rezignoval i na stínování a soustředil se hlavně na hlavní protagonisty.

Předěly mezi kapitolami obstaraly imaginární reklamní plakáty např. na supersvaly v tabletách s nekonečným seznamem vedlejších účinků nebo soupravu pro lobotomii Billy za pouhých 19.95 dolarů.

Goon - Nic než utrpení

Nezanedbatelnou zbraní Goona a jeho kámošů jsou hlášky, které průběžně pronášejí. Frankie, zombie Lazlo nebo páter monster jsou zkrátka figury, které si zamilujete byť to bude láska trochu perverzní. To samozřejmě platí i o Goonovi, a to přesto, že to je vymahač dluhů.

Související:

100 nábojů – První výstřel, poslední šance

Jan Novák, Jaromír 99 – Zátopek …když nemůžeš, tak přidej!

Sir Arthur Conan Doyle, Petr Kopl – Pes Baskervillský

Joe Hill, Gabriel Rodriguez – Zámek a klíč: Vítejte v Lovecraftu

30 dní dlouhá noc

30 dní dlouhá noc

Autor: Steve Niles  Malba: Ben Templesmith Vydavatelství: Comics Centrum Rok vydání: 2003 Počet stran: 96

Je mi záhadou, jak se některé komiksy mohly objevit na českém trhu. Jejich pojetí je natolik atypické, že je s podivem, že si některá vydavatelství odhodlají k takovému činu. Comics Centrum do takové partyzánštiny šlo. Výsledkem je tahle parádní upířina, přeložená do češtiny a nabídnutá tuzemskému čtenáři.

Barrow je malé městečko na Aljašce, kde se průměrná teplota pohybuje pod bodem mrazu. Pravidelně rok co rok tady na třicet dní zapadá slunce. Několik hodin před tím než zajde,  je ve městě hlášeno nezvykle mnoho krádeží. Vyšetřování se ujímá manželská dvojice policistů.

30 dní dlouhá noc 1

Když za městem najdou hromadu spálených mobilních telefonů, které nedlouho před tím někdo odcizil obyvatelům města, začínají tušit, že věci nejsou tak, jak by měly být. Vzápětí je nalezená zničená trafostanice. O chvíli později se v městečku objevuje parta krvežíznivých upírů, kterým, jak se zdá, začala lovecká sezóna.

 To hlavní, čím se tenhle komiks vymyká, je atmosféra. Vytváří jí dva faktory: prostředí, ve kterém se příběh odehrává a způsob malby. Zastrčená osada kdesi hluboko v zemi věčného mrazu je sama o sobě tísnivá a deprimující.
Své by o tom mohli vyprávět Norové se svými mnohahodinovými televizními pořady o pletení svetrů. Když se v takovém prostředí objeví parta hladových upírů, svíravější náladu si jenom stěží dokážeme představit.

30 dní dlouhá noc 2

Kdo zná výtvarný rukopis Bena Templesmitha, grafické zpracování ho nepřekvapí. Pro ostatní je třeba říct, že  kombinuje  na první pohled lehce dětinskou perokresbu s náladovými tahy štětce a abstraktními barevnými plochami.

Na několika místech Templesmith jde s abstrakcí tak daleko, že ani při podrobném zkoumání není jasné, co malba znázorňuje. To je případ několika panelů s akčními scénami. Nezbývá tak nic jiného, než přestat vnímat detaily a nechat na sebe působit celkovou atmosféru knihy.

Scénárista Steve Niles napsal vcelku jednoduchý příběh, jehož délka není zrovna ohromující. Dovedu si představit, že to někomu může vadit. Ale já mezi ně nepatřím. Takový styl malby vyžaduje dějovou srozumitelnost a přímočarost.

30 dní dlouhá noc 3

V opačném případě by se z knihy stal labyrint s mizivou šancí nalézt východ. Story je vyprávěná z pohledu lidí, po kterých upíři pasou, což považuji za druhý drobný zádrhel. Mnohem zajímavější by bylo změnit úhel pohledu a na příběh se dívat očima upírů.

30 dní dlouhá noc je kniha s jedinečnou atmosférou a skvělou malbou. Takové knihy nevycházejí každý den a u nás teprve ne. Pokud si nechcete všechno nechat jen slepě servírovat a máte rádi, když se musíte trochu snažit, pak je příběh městečka Barrow přesně pro vás.

Ragemoor

Ragemoor

Autor: Jan Strnad Malba: Richard Corben Vydavatelství: Comics Centrum Rok vydání: 2013 Počet stran: 112

Komiksy to u nás nemají zrovna lehké, a ty, které cílí mimo hlavní proud, pak ještě těžší. Trh je tady malý, čtenářů obrázků pět a půl. Když nakladatelství rozhodne nějaký titul vydat je rádo, když se mu vrátí náklady.

Proto mají přednost knihy s potenciálem oslovit „platící většinu“. O to víc potěšila zpráva, že se Comics Centrum rozhodlo vydat hororovou okrajovku Ragemoor.

Ragemoor je hrad kde přebývá pán Herbert a sluha Boderickem. V jeho kamenných zdech žijí ještě další postavy, ale ty bych nerad prozrazoval. Jsou totiž natolik specifické nebo spíše bizarní, že by byla věčná škoda připravit vás o potěšení poznat je na vlastní oči.

Ragemoor

Jednoho dne, nebo spíš noci, za Herbertem přijíždí jeho strýc se sestřenicí. Stačí otočit pár listů a z půvabné sestřenice se vyklube podvodnice podplacená strýcem. Jejich záměr je prostý: zmocnit se pokladu údajně ukrytého hluboko v základech Ragemooru.

Herbert se u večeře svěří, že Ragemoor není jenom hrad, je to živý organismus s vlastní vůlí a vlastními plány. O tom se ostatně návštěva brzy sama přesvědčí. A nejen ona…

 Kniha se v nabídce Comics Centra poprvé objevila letos, a to ve sběratelské edici v počtu sto kusů. Pro někoho se možná překvapivě prodala doslova kosmickou rychlostí.
Po čase následovala edice klasická, ovšem v pevných deskách. V době, kdy v brožovaném provedení vychází většina komiksových titulů, to je potěšující zpráva. Tolik k formě a teď pojďme k obsahu.

Ragemoor

Pod příběhem Ragemooru je podepsán americký scénárista s česky znějícím jménem Jan Strnad. Rozehrál komorní příběh, který je více než na efektech postaven na dialozích a vzájemných vztazích mezi postavami.

Další neméně důležitým faktorem příběhu je všudypřítomný strach, sklíčenost a děs. Je tady patrný odkaz na gotický román, ale také E. A. Poa, Brama Stockera nebo Franze Kafku. Vliv H. P. Lovecrafta snad ani netřeba zmiňovat.

 Malby se ujal Richard Corben a můžeme směle prohlásit, že na výbornou. Už tak svíravý děj černobílé provedení jenom umocňuje. Corben vypustil zbytečně propracované stínování a malbu založil na černé, bílé a šedé. Dokonáno jest, chtělo by se prohlásit.

Ragemoor

Určitý problém může někdo spatřovat v samotném ztvárnění postav. Někdy jsou jejich rysy podivně masité a přehnaně zaoblené. Nápadně připomínají Afroameričany. Řeč je třeba o údajné Herbertově sestřenici Anorii. Nic proti, ale v celkovém kontextu to nedává smysl.

 Ragemoor je okrajovka, která si nedělá zbytečné ambice, že by to někdy mělo být jinak. To jí ovšem na kvalitách nic neubírá. Je to skutečná lahůdka, ovšem jenom pro ty, kteří ji dokáží ocenit. Pro fanoušky superhrdinů patrně navždy zůstane přehlíženou knihou. Pro nás ostatní pak zásadní součástí komiksové sbírky.

Cesta do pekel

Autor: Max Allan Collins Malba: Richard Piers Rayne Vydavatelství: Comics Centrum Rok vydání: 2006 Počet stran: 302

Amerika třicátých let minulého století. Prohibice je na vrcholu, všechno důležité probíhá pod pečlivým dohledem všemocné mafie. Právě v téhle atmosféře se odehrává příběh nájemného vraha Michaela O’Sullivana přezdívaného Anděl smrti a jeho syna.

 Michael O’Sullivan vede spořádaný a usedlý život. S manželkou se stará o dva malé syny. Ovšem má i druhou tvář – je nájemným zabijákem mafiánského bosse Johna Looneyho. Při jednom výjezdu „za prací“ se mu do auta ukryje starší ze synů.
Stane se svědkem přestřelky a hned je mu jasné, z jakých peněz jejich rodina žije. Přes počáteční šok si otec se synem promluví a domluví se, že věc zůstane jejich společným tajemstvím.

Práce pro mafii je všechno, jenom ne vděčná a perspektivní záležitost. Anděl smrti se svému zaměstnavateli znelíbí a pan Looney se ho rozhodne obětovat. Na svého někdejšího oblíbence tedy připraví past, zkrátka ho neozbrojeného hodí do náručí konkurenčnímu gangu.

Jenže O’Sullivan patří mezi špičku ve svém oboru a z pasti se mu podaří uniknout. Ihned se vrací domů, protože zná praktiky mafie a tedy je mu jasné, že bývalý zaměstnavatel jeho rodinu na pokoji nenechá. Přijede však pozdě. Vedle zastřelené manželky a mladšího syna najde druhorozeného potomka, který jako jediný masakr přežil. Spolu se vydají na cestu za pomstou a vyřízením krvavých účtů.

Milovníkům Dicka Tracyho jméno Maxe Allana Collinse není neznámé. Shodou okolností na příběhu Anděla smrti začal pracovat poté, co byl vydavatelem přinucen s Dickem Tracym skoncovat. Jak vidno, všechno špatné, je pro něco dobré. Richard Piers Rayner je ve světě komiksu známý především malováním série Hellblazera a Swamp Thing.
Při pohledu na detailní propracovanou kresbu se není co divit, že Rayner na knize Rayner pracoval celé čtyři roky. Cesta do pekel se stala předlohou filmu Road To Perdition s Tomem Hanksem v hlavní roli. S knižním zpracováním však má jen pramálo společného.

Jak se v úvodu dočteme, příběh víceméně čerpá ze skutečné události. Autor stavěl na skutečných reáliích, takže tady vystupuje Al Capone a další mafiáni, kteří se zapsali do kriminálních dějin. Dokonce postava Michaela O’Sullivana údajně opravdu existovala.

I když na tom tak moc nezáleží, knize to přidává specifickou – skutečnou atmosféru. Hlavním faktorem uvěřitelnosti je styl kresby. Collins zvolil archaický a zároveň mimořádně detailní černobílý styl. Velkou pozornost věnoval každému, byť sebemenšímu detailu. Některé stripy připomínají fotky z dobových novin víc, než komiks.

Cesta do pekel je žánrovka se vším všudy. Zároveň je to klasický příběh cesty za pomstou zpracovaný již nesčetněkrát. Černobílá kresba nechává vyniknout syrovosti děje, aniž by barvy odpoutávaly pozornost. Zároveň je umocněna dobová atmosféra a bere tak iluze těm, kteří si tuto dobu představují kdovíjak romanticky.
Související:

Solomon Kane – Ďáblův hrad

Salomon Kane

Autor: Robert E. Howard, Scott Allie Malba: Mario Guevara Vydavatelství: Comics centrum Počet stran: 144

Pro ty, kteří dosud s temnou postavou v černém plášti a kloboukem s širokou střechou neměli co dočinění, na úvod krátké představení. Figuru osamělého puritána žijícího někdy v šestnáctém století vytvořil spisovatel Robert E. Howard, mimochodem tvůrce kultovního Conana.

Howard napsal literární dílo, kde osamělý puritánský bojovník potírá zlo všeho druhu. Na základě této předlohy vznikl film a několik comicsů. O jednom z nich ostatně bude za chvíli řeč. Pro úplnost dodejme, že film, který před několika lety prosvištěl také našimi kiny s touto knihou nemá mnoho společného. Tedy kromě hlavní postavy.

Salomon Kane

Autor scénáře Ďáblova hradu Scott Allie napsal vcelku přímočarý příběh. Salomon Kane na své cestě lesem tehdejší středověké Evropy narazí na oběšené tělo. Vzápětí se setkává s Johnem Silentem, krajanem z Anglie. Od něho se dozvídá, že místní hvozdy patří baronu von Stalerovi a že jeho pověst u poddaných je mírně řečeno nevalná.

Salomon Kane dostojí své zásadě vždy bojovat proti bezpráví a  společně s novým společníkem se vypraví zjistit, zda má hradní pán s mrtvým tělem na oprátce něco společného. Jak už to tak bývá, události naberou rychlý spád.

Salomon Kane

Otevřeně říkám, že kniha pro mě byla jistým zklamáním, a to především svým grafickým ztvárněním. Mario Guevara pracoval s tenkými liniemi a četným šrafováním, které by teoreticky mělo nechat vyniknout detailům. Je precizní a propracovaná.

Tato forma zároveň umocňuje historičnost příběhu a k době, kdy se odehrává, tak nějak patří. Což je ostatně patrné na kresbě hradu, pekelných oblud nebo strašidelného lesa.

Salomon Kane

Bohužel absolutně neobstojí při vykreslování detailů tváří. V několika momentech dochází až k jejich deformaci, a to v takové míře, že někdy není zřejmé, o jakou postavu se vlastně jedná. Podobně rozpačitě působí použití podivně vybledlých odstínů barev. Jistě, výtvarník má právo na určitou osobitost, ale tady platí okřídlené „méně je někdy více.“

Salomon Kane

Abych ale zase jenom nehaněl, Ďáblův hrad má skutečně kouzelnou atmosféru. Ze stránek knihy na nás doslova dýchá středověká temnota a chlad. Když se pustí do „práce“ pekelná stvoření, je to úchvatná podívaná.

Za zmínku také stojí charakter samotného Salomona. Není to hrdina, který má okamžitě ve všem jasno. Naopak, část příběhu si nechává věšet bulíky na nos a chvíli trvá, než mu dojdou všechny souvislosti. Sečteno podtrženo Ďáblův hrad příjemně potemní každou sbírku a i přes uvedené výhrady si dovedu představit, že se ke knize někdy vrátím.

Zámek a klíč I. – Vítejte v Lovecraftu

Zámek a klíč I. – Vítejte v Lovecraftu

Autor: Joe Hill Malba: Gabriel Rodriguez Vydavatelství: Comics centrum Počet stran: 168

Po čase bych tady měl něco pro fanoušky comicsu, hororu, temné fantasy a Stephena Kinga. Tedy přesněji řečeno syna „provařeného“ spisovatele děsivých románů. Právě potomek nekorunovaného krále současného hororu napsal ke knize Zámek a klíč scénář.

Dodejme, že v anglickém originále, kde kniha vyšla jako trilogie, se těší mimořádně velké popularitě. Zda na svůj úspěch naváže také u nás, je otázkou. Vzhledem k tomu, že brožované vydání lze doslova za pár korun sehnat v Levných knihách, moc bych na to nesázel. Ale pojďme k samotnému příběhu.

Zámek a klíč I. – Vítejte v Lovecraftu

Rodina Zámkových neprožívá právě nejveselejší období rodinné historie. Otec, profesor na střední škole, je brutálně zavražděn jedním ze svých studentů. Nechybělo mnoho a smrti neunikli ani ostatní členové rodiny.

Zatímco je Lesser, jak se onen student jmenuje, zavřen do chládku, paní Zámková sebere svoje tři děti a společně se přestěhují na ostrov, na kterém se nachází jejich rodinné sídlo. Při bližším seznámení se starobylým domem je jasné, že potíže rodiny Zámkových jen tak neskončí.

Zámek a klíč I. – Vítejte v Lovecraftu

Tajemné dveře, odlehlý altán se studnou, ze které se ozývá ozvěna, aniž by do ní někdo mluvil, jsou jenom kousky skládačky, která čeká na rozluštění.

Jak už bylo řečeno, Zámek a klíč se na západ od našich hranic stal skutečným fenoménem. Důvodů proč tomu tak je, vidím hned několik. Prvním může být příležitost vidět „v akci“ syna velkého Kinga. V případě comicsu se sice nejedná o celistvý literární útvar, přesto jistou vypovídací hodnotu o kvalitách autora má. Ostatně Zámek a klíč nebyl nominován na respektované Eisner Awards a British Fantasy Award pro nic za nic.

Zámek a klíč I. – Vítejte v Lovecraftu

Druhým důvodem je kniha samotná. Joe Hill napsal opravdu temný příběh, který ve spojení s malbou Gabriela Rodrigueze tvoří unikátní celek. Jde o to, že děsivé osudy rodiny Zámkových jsou v naprostém kontrastu s možná až dětinskou Rodriguezovou malbou.

To samé lze říct o znázorněných scénách, kdy se krev rozstřikuje na všechny strany. Za pozornost také stojí, že se autoři nebojí postavit na několika místech vedle sebe klidně tři stripy se statickými postavami. Jediné co se mění, jsou texty.

Zámek a klíč I. – Vítejte v Lovecraftu

Kniha v originále vyšla jako trilogie a v tom spatřuji jedinou potíž. Vzhledem k tomu, že se v české kotlině nesetkala s takovou odezvou, jako v zahraničí, zůstává otázkou, zda se u nás na pulty dostanou zbývající dva díly. Může se tedy stát, že se český čtenář nikdy nedozví, jak to rodinou Zámkových nakonec dopadne.

Související:

Joe Hill, Gabriel Rodriguez – Zámek a klíč I.: Vítejte v Lovecraftu

Brian Azzarello, Eduardo Risso – 100 nábojů: První výstřel, poslední šance

Jan Strnad, Richard Corben – Ragemoor

Joseph Michael Straczynski, Gary Frank – Krajina půlnočních stínů