Archiv pro štítek: Dan Brown

Křik Halidonu

Autor: Robert Ludlum Nakladatelství: Domino Rok vydání: 1999 Počet stran: 415

Stejně jako každý literární žánr, tak i ten špionážní nebo chcete-li politický román má svoje klasiky. Kdo se aspoň částečně orientuje, jako první mu na mysl vytanou Frederick Forsyth, Graham Greene nebo John le Carré. Je jich mnohem víc, proš je ale všechny vypisovat? S velkým zdráháním uvádím i Dana Browna. Spíše než spisovatel to je literární dělník toužící po slávě a penězích a kvůli tomu je schopen před celým světem dělat ze sebe hňupa. Ostatně téměř pohrdlivý postoj nedávno zesnulého Umberta Eca k Brownovi hovoří za vše. 

Kdo tady ale rozhodně nesmí chybět, je Robert Ludlum. Během života, který před šestnácti lety pohasl, si vysloužil přízvisko “čtivý Forsyth.” Tady asi není třeba cokoliv dodávat. Jeho někdy až neuvěřitelná znalost prostředí tajných služeb, postupů policie, ale i zákulisních politických her mu dávala potenciál, kterého při psaní využíval.

Bohužel po jeho smrti pod jménem Robert Ludlum začaly vycházet tituly nemající s jeho psaním pranic společného. Nakladatelství vlastnící práva se rozhodlo dál vydělávat peníze na jeho jménu. To ale není případ Křiku Halidonu, první vydání totiž spatřilo světlo světa již v roce 1975. Mimochodem jej Ludlum napsal pod pseudonymem Jonathan Ryder.

Alex McAuliff je zkušený a ve svém oboru respektovaný geolog mající za sebou řadu vědeckých výprav. Společnost Dunstone se na něj obrátí s nabídkou vést výpravu do hloubi jamajské džungle za účelem jistého projektu. Odměna je více než štědrá – dva miliony dolarů. Členy výpravy si McAuliff může vybrat sám, o pravém účelu výpravy však musí pomlčet.

Nedlouho po skončení schůzky se zástupci Dunstone se na něj obrátí agent britské tajné služby. McAuliff se dozvídá, že jedna taková výprava již před časem proběhla a všichni její členové během ní zemřeli. Podezřelí jsou právě lidé z Dunstone. MI5 začne McAluliffa připravovat na nelehký úkol, který ho na Jamajce čeká. Ovšem i ona má svoje zájmy. Alex McAuliff se tak ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny, kromě odhalení, o co na Jamajce doopravdy jde, musí to nejdůležitější – přežít.

„A pak ho McAuliff uviděl. Za pomalu se zavírajícími dveřmi, na zadním konci chodby. Zavalitého muže ve tmavém saku a světlých kalhotách. Právě odemkl dveře a chystal se vstoupit do pokoje; při tom si odhrnul sako, aby vrátil klíče do kapsy u kalhot. Pod sakem zazářila žlutá košile. Dveře výtahu se zavřely.“

Stojí za to položit vedle sebe knihy vyšlé před desítkami let a těmi, které se v nabídce knihkupectví objevily relativně nedávno. Dnešní tituly nesoucí Ludlumovo jméno jsou jako vystřižené ze série o nesmrtelném agentovi Jamesi Bondovi. Jedna akce střídá druhou, děj má spád a spíše než o literaturu jde o popisy klipů. Čtenář nemusí čekat dlouho, aby věděl, s kým má tu čest, kdo kope za hodné a kdo za ty zlé.

Křik Halidonu je vyprávěn o poznání pomaleji, leckdo by mohl říct rozvláčněji. Scény jsou popisovány s větším rozmyslem a dějové zvraty si tak trochu dávají načas. Při popisu tehdejších reálií občas narazíme i na roztomilý archaismus a o to snáze se přeneseme do sedmdesátých let minulého století.

Křik Halidonu jinak splňuje všechny atributy předchozích i budoucích knih Roberta Ludluma. Opět tady máme hrdinu, který se nikoliv vlastním přičiněním připlete do „velké hry velkých hochů“ a je postaven do role “sám proti všem”. Tedy když nepočítáme krásnou ženu, která nesmí chybět a v níž hlavní hrdina najde nejen morální oporu.    

Křik Halidonu je sázka na jistotu. Je to precizně napsaný špionážní román, jaký od klasika žánru můžeme čekat. Samozřejmě je možné, že čtenář zvyklý na rychlé čtení, nad pozvolna vyprávěným příběhem ohrne nos. To je ale problém čtenářův nikoliv pana spisovatele. 

Související:

Robert Ludlum – Jansonův rozsudek

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Robert Ludlum – Matlockovo ultimátum

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

James Grady – Šest dnů Kondora

Robert Ludlum – Hádův faktor

Tajemství sedmého syna

Tajemství sedmého syna

Autor: Glenn Cooper Vydavatelství: Knižní klub Rok vydání: 2010 Počet stran: 384

O Danu Brownovi si můžeme myslet co chceme, celosvětovou popularitu a astronomická čísla v prodejích knih mu však nikdo nevezme. Jeho detektivní romány postavené na prolínání současnosti s historickými reáliemi je směs, která u většinového čtenáře má úspěch.

Podbízivý styl psaní, křivení historických faktů a další „podpásovky“ mu dávají jistotu, že si cestu k méně náročnému čtenáři vždycky najde. A právě věhlas a peníze jsou hlavními důvody, proč se po světě vyrojila řada spisovatelů věnující se právě podobnému literárnímu podžánru. Jedním z nich je i Glenn Cooper.

Glenn Cooper
Policie v New Yorku je v pohotovosti. Ve městě řádí masový vrah, který krátce před vraždou každé oběti pošle pohlednici z Las Vegas s vyobrazenou rakví. Na případ je nasazen zvláštní agent FBI Will Piper. U policie platí za ostříleného odborníka na masové vrahy.

Druhou je agentka Nancy Lipinská. Zatímco Piper má všeho tak akorát a nejradši by se už viděl v důchodu, Lipinská je naopak plná energie a mladického nadšení. Tyto dvě na první pohled zcela odlišné postavy se schází  u případu, který sahá až hluboko do historie, přesněji až do roku 777. Právě tehdy kdesi na území dnešní Velké Británie začala vznikat podivná knihovna.

    „Chlapec si klekl na kolena a zabořil kostnatý prst do hlíny. Začal jím hýbat dokola v kroužcích, kreslil na zemi vzor, ale otec po něm sáhl a prudkým škubnutím za vlasy ho zase zdvihl ze země. Chlapec sebou cukl, ale nevydal ani hlásku.“

Děj Tajemství sedmého syna se začíná odvíjet v několika rovinách zároveň. Dvě probíhají v současnosti a jedna je zasazená do dávné historie, přesněji do osmého století. Na první pohled spolu postavy, z jejichž pohledu se vše odehrává, nemají nic společného.

Teprve časem se jejich osudy začnou křížit a prolínat. Ostatně vícero úhlů pohledu je na knize patrně to nejpozoruhodnější. Stojí za to sledovat, jak Glenn Cooper zamíchá pomyslnou skládačku a pak dává dohromady kousek po kousku.

Jenže co je to všechno platné, když nenabízí nic, s čím bychom se již někde nesetkali. Cooper vrství jedno žánrové klišé na druhé a doufá, že mu to projde. V několika případech skutečně přestřelí. Jedná se o momenty, kdy se dostane až na hranici absurdity.
Čtenáři nezbude nic jiného, než se chytit za hlavu a ptát se, jak dlouho bude autor ještě zkoušet jeho trpělivost.

S Brownem jsem začal a také s ním skončím. Cooper není nic jiného než plagiátor. Od Browna si bere základní šablonu, kterou pak již po svém rozvíjí. Historické detektivky jsou v kurzu, tak proč by si taky nepřivydělal?

Jenže ve srovnání s Brownem zůstává nohama na zemi. Nesnaží se předstírat, že tvoří kdovíjak vznešenou literaturu. Dobře ví, že píše literární béčko a u toho taky patrně zůstane. Ostatně i béčkové knížky mají svoje místo v každé knihovně.