Archiv pro štítek: Dmitry Glukhovsky

Metro 2034

Dmitry Glukhovsky - Metro 2034

Autor: Dmitry Glukhovsky Nakladatelství: Knižní klub Rok vydání: 2011 Počet stran: 304

Po jaderné katastrofě zůstala na Zemi jen hrstka lidí, většinou těch, kteří se před začátkem apokalypsy stačili ukrýt do prostor moskevského metra. Zatímco na povrchu zůstaly jen trosky zamořené radiací, lidé se v metru pokoušejí přežít. Metro 2034 je volným pokračováním úspěšného románu Metro 2033. Této knize se bohužel přihodilo to, co mnoha dalším druhým dílům. S velkou nadsázkou řečeno: skvělou knihu napíše každý, skvělý druhý díl však málokdo. V případě románu Metro 2034 to platí beze zbytku.

Dmitry Glukhovsky - Metro 2034

V předchozím díle jsme sledovali chlapce Arťoma, který se vydal na cestu napříč labyrintem metra, aby předal důležitý vzkaz od tajemného Huntera. V druhém díle Glukhovsky příběh vypráví prostřednictvím několik postav – Huntera, staříka říkajícího si Darwin a dívky Saši. Údajně ženský element mezi hlavními hrdiny autor původně zařadit neplánoval, byl přesvědčen lidmi z nakladatelství.

Dmitry Glukhovsky - Metro 2034

V prostorách metra se objevila smrtelná epidemie šířící se nejen dotykem, ale dokonce vzduchem. Šíří se velmi rychle a postupně vymírá jedna stanice za druhou. Je tady nastolena otázka, jak situaci řešit. Hunter chce infikované stanice metra spálit na prach, Saša naopak věří, že existuje vakcína, která dokáže epidemii zastavit. Cestou dívka narazí na chlapce Leonida, který tvrdí, že zázračný lék existuje. Saša mu uvěří a společně se vydají jej hledat.

„Saša sáhla po zbrani, ale hned si to zase rozmyslela. To monstrum by nezastavila ani přímá salva, natož aby ho skolila. Kromě toho by ho musela zasáhnout! Rozběhla se nazpět tam, odkud se vypravila na krátkou exkurzi. Ani se nesnažila myslet na to, jak by se mohla zase vrátit do metra.“

Když to zjednoduším, pak Metro 2034 se velmi podobá počítačové hře, která na motivu knihy vznikla. Postavy se musí dostat z bodu A do bodu B a osud, pokud tomu tak budeme říkat, se jim v tom snaží zabránit a klade jim do cesty nejrůznější překážky. Přidaná hodnota obou je zhruba stejná, Metro 2034 je totiž oproti výbornému předchozímu dílu velkým zklamáním. Dějová linie kulhá na obě nohy a místy připomíná podivný slepenec bez jasné sjednocující myšlenky.

Dmitry Glukhovsky - Metro 2034

Motivace postav k dělání toho, co dělají, je velmi nepřesvědčivá. Nesedí ani chování vedlejších figur, které kolikrát jednají s ohledem na situaci, ve které se právě nacházejí, vyloženě nelogicky. Nepřesvědčivě vyznívá i milostný trojúhelník Hunter – Saša – Leonid. Docela chápu, proč byla poptávka po milostném jiskření v bezútěšné temnotě tunelů. Výsledek ale prostě nefunguje.

Dmitry Glukhovsky - Metro 2034

Autor si neodpustí trochu moralizování, které ostatně předvedl i v knižní prvotině. Ukazuje prostředí dělící se na bohaté a chudé. Některé stanice překypují bohatstvím, jsou plná uměleckých děl a přepychu, zatímco jiné doslova chcípají hladem v prachu a špíně. Podle Glukhovského jsou lidé nepoučitelní. I když jsou na pokraji vyhynutí, místo aby drželi pospolu a vzájemně si pomáhali, zavádí třídní společnost a bezohledně shromažďují majetek na úkor druhých.

S touto vizí se bohužel nedá než souhlasit. Ovšem ani tento morální apel nic nezmění na faktu, že Metro 2034 kvalit svého knižního předchůdce nedosahuje. Budu se hodně rozmýšlet, jestli se do třetího, závěrečného dílu Metro 2035 vůbec pustím.

Související:

Dmitry Glukhovsky – Metro 2033

Georges Jean Arnaud – Ledová společnost F Station

Robert Merle – Muži pod ochranou

Robert Merle – Ostrov

Metro 2033

Metro2033

Autor: Dmitry Glukhovsky Nakladatelství: Knižní klub Rok vydání: 2005 Počet stran: 472

 Civilizace je v koncích. Došlo k atomové válce, při které většina lidí na Zemi zahynula. Zachránilo se jenom několik desítek tisíc, které se stáhly do tunelů moskevského metra. Příběh se odehrává v době, kdy od katastrofy uplynul již nějaký čas. Obyvatelé Moskvy se mezitím životu v podzemí přizpůsobili.

Z jednotlivých stanic se staly samostatné osady podobné starověkým městským státům. Každá má své zřízení, uznává vlastní pravidla a hodnoty podle kterých se řídí. Zatímco některé díky čilému obchodování jenom vzkvétají, jiné obývají lidské trosky prolezlé chorobami.

Některé stanice se hlásí k idejím komunismu či fašismu, jinde uznávají Jehova či mýtickou bytost Velkého červa. Stanice metra mezi sebou bojují nebo naopak uzavírají koalice a takto posílené se pouští do boje zase s jinými.

„Podlomily se mu nohy, dopadl na pražce, ale za pár minut uchopil muže za límec a vrávoral dál. „Dokážu to, dokážu to, dokážu to, dokážu to,“ mumlal si pro sebe, ačkoli už tomu téměř přestal věřit. K smrti vyčerpaný sejmul samopal z ramene, nastavil ho na jednotlivou palbu, vystřelil a zakřičel: „Je tam někdo?“ Avšak zvuk, který uslyšel, nebyl lidský – v tunelu šustily krysí tlapky a ozývalo se hladové pištění.“ 

Dmitry Glukhovsky

Nepřátelství mezi různými oblastmi metra však nejsou ten největší problém, který zbytkům lidí v moskevském metru hrozí. Vlivem dlouhodobého vlivu radiace se na povrchu živočichové a rostliny proměnily v zabijácké příšery, které se vydávají za potravou. Čas od času se ďáblové, jak těmto predátorům lidé říkají, vydávají také do prostorů metra.

Arťom je mladík, který většinu života prožil pod zemí. Přesto mu v paměti uvízlo několik střípků vzpomínek na “staré časy”, kdy svět byl ještě v pořádku. Žije s otčímem ve stanici VDNCh, kde se jednoho dne setká s tajemným Hunterem. Dostane od něj tajný úkol – do stanice Polis donést důležitou zprávu. Dlouho neotálí, sbalí si nejnutnější věci a vydává se na cestu napříč temnými tunely metra plnými nejen podivných bytostí.

Dá se říct, že Metro 2033 je postkatastrofickou variací na Tolkienova Hobita. Stejně jako Bilbo Pytlík tak i Arťom musí absolvovat dlouhou a strastiplnou cestu za účelem splnění „vyššího zájmu“. Při svém putování potkává prazvláštní osoby, zažije mnoho událostí často s tragickým koncem.

Metro 2033_1

Oproti Tolkienově knize má však Metro 2033 do pohádky hodně daleko. Glukhovsky prokládá vyprávění snovými vizemi, Arťomovými úvahami o smyslu jeho cesty či o významu samotného bytí. Od počátečních pochybností mu postupně dochází, že pro záchranu zbytků lidstva je třeba vykonat cokoliv i za cenu vlastního života.

Je úsměvné číst komentáře ke knize stěžující si na pomalé tempo a „jiný styl psaní“. Metro 2033  není psané prvoplánovým jazykem, na jaký jsme zvláště u bestsellerů zvyklí. Glukhovsky nenapsal román ve stylu strhující jízdy od startu k cíli. I když je vyprávění svižné, na několika místech máme co do činění s hutným a depresivním materiálem.

 Celou dobu se zmiňuji o Arťomovi coby hlavní postavě knihy. Pravdou je, že více než mladý cestovatel hraje hlavní roli moskevské metro. Nejsou to totiž pouhé tunely vyhloubené v zemi, v knize vystupuje jako živý organismus mající vlastní vůli. Metro se samo rozhoduje, koho zahubí a koho nechá naživu.

 Na Metro 2033 je možné pohlížet z vícero úhlů pohledů. Především to je úvaha o hledání smyslu vlastní existence v čase, kdy lidstvo balancuje na hraně totální záhuby. Kniha je současně varováním před stále aktuální hrozbou použití jaderných zbraní. V době, kdy agresivní postoje dnešního Ruska budí obavy po celém světě stejně jako před mnoha lety v dobách studené války, mají taková varování smysl a opodstatnění.

Související:

Georges Jean Arnaud – Ledová společnost – F Station

Robert Merle – Muži pod ochranou