Archiv pro štítek: druhá světová válka

Totální rauš – Drogy ve třetí říši

Autor: Normal Ohler Nakladatelství: Host Rok: 2015 Počet stran: 344

Čtete knihy o druhé světové válce a myslíte si, že vás již nic nepřekvapí? Máte dojem, že o německém vpádu do Polska a Francie víte všechno? Považovali jste Adolfa Hitlera za zásadového asketu? Začtěte se do knihy Totální rauš a zjistíte, že všechno bylo úplně jinak.

Spisovatel Norman Ohler několik let studoval německé archivy, pečlivě procházel dostupné historické prameny a udělal bezpočet rozhovorů s řadou vědeckých kapacit. Výsledkem jeho práce je kniha pojednávající o zálibě německé veřejnosti v pro někoho šokujícím preparátu – pervitinu.

První metamfetamin připravili japonští farmaceuti na konci devatenáctého století. Od té doby se začal v menší míře používat pro léčebné účely. K širšímu využívání došlo až ve třicátých letech v Německu, kdy si v roce 1934 německá firma Temmler Werke nechala patentovat výrobní postupy. Netrvalo dlouho a za podpory masivní reklamní kampaně pervitin zaplavil trh.

Užívali ho dělníci v těžkém průmyslu, na stavbách, brali ho herci, spisovatelé i intelektuálové. Ve formě pralinek byl nabízen i ženám v domácnostech. Pervitin pomáhal zvládat fyzickou i psychickou zátěž, zaháněl chuť k jídlu nebo potřebu spánku. Jeho účinky pochopitelně nezůstaly skryty před představiteli nacistické armády. Pervitin byl podáván hlavně letcům a tankistům. Když vypukla válka, tuby se stimulujícími tabletami již patřily ke standardní výbavě vojáků Wehrmachtu.

Totální rauš tvoří několik rovin vyprávění. I když jde na první pohled o odbornou knihu, ve skutečnosti to je román s prvky thrilleru. Hlavní postavou je Theodor Morell – osobní lékař Adolfa Hitlera. Díky jeho injekčním koktejlům složených z výtažků ze zvířecích orgánů, vitamínů, ale hlavně z chemických stimulantů, se z „pacienta A“ brzy stal regulérní narkoman, který se bez ranní injekce ráno nezvedl ani z postele. Na sklonku života má fyzickou závislost na velmi silném opiátu eukodal.

„Časté útěky  před realitou Göringovým úředním záležitostem příliš nesvědčily. Aby u něj někdo mohl zastávat vysoký post, spíše než odbornost se očekávalo, že daná osoba umí být zábavná. Kritiku jednoho z jeho nejbližších spolupracovníků, Bruna Loerzera, kterého sám Göring popsal jako svého nejlínějšího generála, šmahem odmítl s poznámkou: „Potřebuji někoho, s kým si budu moct večer vypít láhev červeného vína.“ Něco podobného nejspíš sehrálo roli také při jmenování Ernsta Udeta do funkce takzvaného generála zbrojmistra luftwaffe a tím i jednoho z nejvlivnějších mužů třetí říše.“ 

Druhá popisuje situaci v nacistické armádě, kde úspěchy při vpádu do Polska a vzápětí do Francie jsou nepřímo připisovány právě pervitinu. Na jeho účincích byla v podstatě postavena koncepce tzv. bleskové války. Díky zázračnému stimulantu se mohla celá armádní uskupení přesouvat bez zastávky několik dní a nocí, což na straně spojenců vyvolávalo úžas a zděšení. Třetí linie se odehrává v současnosti, kdy se Norman Ohler setkává s odborníky, prochází archivy a navštěvuje místa související s knihou.

Normal Ohler odhaluje paradox, kdy diktátorský režim hlásající čistotu rasy a všechny návykové látky striktně zakazoval, sbíral energii ke svému fungování v tvrdé droze. Byly to chemické preparáty, díky kterým se Hitler držel dál od skutečného světa. Pervitin resp. eukodal mu umožňoval nepřipouštět si stále se zhoršující situaci německé armády. I když generálové trvali na změně strategie, Hitler si dál udržoval euforickou náladu a byl nadále přesvědčen o konečném vítězství nacistického Německa.

O Hitlerově závislosti na drogách se historici zmiňují již od konce druhé světové války. Stejně jako o využívání stimulantů pro chemické účely. Mimochodem nešlo pouze o výsadu nacistů, spojenci své letce dopovali benzedrinem. Začali s tím ale až poté, co u sestřelených německých pilotů našli tuby s pervitinovými tabletami. Norman Ohler tato fakta doplnil o nové poznatky ve čtivé formě nabídl ve zcela nových souvislostech.

Související:

Dmitry Glukhovsky – Metro 2033

Dmitry Glukhovsky – Metro 2034

Elizabeth Speller – Návrat kapitána Johna Emmetta

Joseph Kanon – Istanbul – Křižovatka cest

 

Zima v Madridu

 

Zima v Madridu

Autor: Christopher John Sansom Vydavatelství: BB/art Rok vydání: 2008 Počet stran: 428

O druhé světové válce toho bylo napsáno mnoho. Romány počínaje, vědeckými pracemi a dokumenty zdaleka nekonče. Dá se říct, že se jedná o nejpodrobněji zpracovanou událost v lidských dějinách.

Hitlerova cesta k moci, vzestup a pád Třetí říše, stejně jako konečné vítězství spojenců bylo zpracováno na všechny možné způsoby. O dění ve Španělsku po skončení občanské války toho bylo napsáno podstatně méně. C. J. Sansom tento dluh aspoň částečně splácí. Do období krátce po španělské občanské válce zasadil příběh tří spolužáků z Velké Británie.

Španělsko se po skončené občanské válce zvedá z trosek, zatímco zbytek Evropy vstupuje do války. Zemi ovládá generál Franco, jehož by Hitler velmi rád viděl po svém boku při válečném tažení. Harry Brett je válečný vysloužilec. Poté co u Dunkerque utrpěl zranění, byl propuštěn do civilu.

C.J.Sansom

Přijme nabídku britské tajné služby, aby se stal informátorem a získával zprávy. Cílem jeho zájmu se má stát bývalý spolužák ze střední školy Sandy Forsyth. Poté, co byl Sandy vyhozen ze školy ztratil se Harrymu z dohledu. Nyní podniká v Madridu a metody, které používá, nejsou tak docela korektní.

Do trojice ještě patří Bernie Piper, zarytý zastánce myšlenky komunismu. Coby dobrovolník na začátku občanské války vstoupil do republikánské armády a po bitvě u řeky Jamry byl prohlášen za nezvěstného.

    „Stála u krbu se sklenicí a zapálenou cigaretou. Pamatoval si ji úplně jinak. Místo starých, vytahaných svetrů a rozcuchaných vlasů teď viděl drahé hedvábné šaty, jež zdůrazňovaly její jemnou pleť a pěknou postavu. Obličej vypadal hubenější, měla jej pečlivě nalíčený. Vysoké lícní kosti a jasně zelené oči vynikaly dlouhými, pečlivě nakadeřenými vlasy. Jen brýle zůstaly stejné. Přes všechny změny mu připadala napjatá a unavená. Ale když mu podávala ruku, přátelsky se usmála.“ 

Zima v Madridu je příběhem lidí, které neklidná třicátá, resp. čtyřicátá léta minulého století rozdělila, aby je o několik let později znovu svedla dohromady. Jenže zatímco při prvním shledání byli mladí, naivní a plni ideálů, při druhém je již mnohé jinak.

Naivita vzala za své, život se s nikým z nich zrovna nemazlil. Každý z nich v průběhu let provedl řadu rozhodnutí, jejich důsledky se projevují až nyní. Otázka zní: Jsou schopni jim čelit a nést následky? Zima v Madridu v neposlední řadě ukazuje sílu člověka, kterou je schopen vynaložit v touze po životě.

Ačkoliv je hlavní postavou knihy Harry, skutečným hrdinou je město Madrid. Sansom bez obalu vykresluje strasti všedních dní těch časů, chudobu a beznaděj, po skončení občanské války zaplavující ulice.

Město se dosud nevzpamatovalo z právě skončeného utrpení a vše nasvědčuje tomu, že se blíží další. Zoufalství a neveselé vyhlídky obyčejných lidí je v přímém kontrastu se starostmi vládnoucí třídy, kterou zajímá hlavně zisk a moc.

Sansom příběh postavil na skutečných historických událostech, byť si je pro potřeby knihy lehce upravil. Zima v Madridu není další knihou z mnoha, naopak na druhou světovou válku nabízí ne zcela všední pohled.

Související:

C. J. Sansom – Vladař

C. J. Sansom – Rozpuštění

C. J. Sansom – Temný oheň