Archiv pro štítek: Ian McEwan

Amsterdam

Autor: Ian McEwan Nakladatelství: Odeon Rok vydání: 2012 Počet stran: 168

„Je to knížka úplně o ničem“, svěřilo se mi několik známých, když jsem se zeptal na jejich názor na knihu Amsterdam. Vlastně nevím o nikom, kdo by Amsterdam chválil. Někdy se ale vyplatí nedat na to, co říkají druzí a obrazně řečeno se vydat proti proudu. V případě Amsterdamu se to vyplatilo. Pro pořádek dodám, že při rozhodování nehrálo roli, že kniha jako jediná z autorových děl získala prestižní Man Bookerovu cenu.

Na počátku Amsterdamu je setkání dvou přátel na pohřbu jejich společné milenky. Clive Linley patří k předním skladatelům současné vážné hudby. Sebestředný umělec je fascinován sám sebou a opájí se vědomím vlastní geniality. Vernon Halliday šéfuje vlivným novinám Judge, které se momentálně potýkají s problémem úbytku čtenářů.

„Kdyby šel někdo s ním, mohl by žertovat o ponížení, jaké člověku přináší stárnutí. Neměl ale dnes v Anglii žádné blízké kamarády, kteří by s ním jeho vášeň sdíleli. Všichni, které znal, se docela dobře obešli bez divoké přírody – venkovská restaurace, jarní Hyde Park, to byl veškerý pobyt na čerstvém vzduchu, jaký kdy potřebovali. „

Molly Lane, jak se žena jmenovala, si s životem hlavu zrovna nelámala a milenců měla mnohem více. Jedním z nich byl i ministr zahraničí země Julian Garmony. Jeho kariéra se vyvíjí natolik slibně, že se o něm mluví coby o budoucím ministerském předsedovi. Všechny tyto postavy se při smutečním obřadu sejdou a jak se později ukáže, pro některé z nich bude mít setkání fatální následky.

Nechci prozrazovat příliš, přesto zmíním, že o žádné z postav se nedá mluvit coby o kladné. Každá je sebestředná, egoistická a jediné, o co se zajímá, je vlastní prospěch. Je ovšem zajímavé sledovat, jak si každý z protagonistů snaží svá morální selhání vnitřně ospravedlnit.

Amsterdam je absurdní, přesto pozoruhodná sonda do lidského chování. Mimo jiné pokládá otázku, kam až je člověk při touze po pomstě ochoten zajít. McEwan tady absurditu žene až na samou hranici únosného. Po přečtení poslední stránky ji možná někdo označí za hodně černou komedii. Odpusťme autorovi, že ne všechno v knize dává úplně smysl. V některých momentech protagonisté jednají vyloženě nelogicky.

Amsterdam není typickým McEwanovým románem. Neodpovídá tomu rozsah ani styl psaní. Kniha Amsterdam snese označení nedoceněná. Je to jedno z těch děl, které sklidí větší úspěch u kritiky než u běžných čtenářů.

Související:

Ian McEwan – Nevinný

Robert Merle – Ostrov

Joseph Kanon – Istanbul – Křižovatka cest

 

Nevinný

Nevinný

Autor: Ian McEwan Vydavatelství: Odeon Rok vydání: 2010 Počet stran: 272

Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že řada čtenářů má s dílem Iana McEwana větší nebo menší problém. Ostatně přezdívku „Děsivý Ian“ si na počátku svojí spisovatelské kariéry nevysloužil pro nic za nic.

 

V knize Betonová zahrada obcuje bratr se sestrou, v případě románu Nevinný zase dochází k rozřezávání mrtvoly na kusy. Je však třeba dodat, že se nejedná o brutalitu za každou cenu. V ději mají svůj význam a opodstatnění. Morbidní výjevy nejsou to hlavní, o co v knihách Iana McEwana jde.

Deset let po skončení druhé světové války přijíždí do Berlína mladý zaměstnanec
britských pošt Leonard Marnham. V životě toho dosud mnoho neprožil, o zkušenostech se ženami ani nemluvě. Jeho úkol je ovšem ryze pracovní.

Ian McEwan

Má spolupracovat na přísně tajném projektu, který rozjela CIA spolu s britskou tajnou službou MI6. Jedná se o kopání podzemního tunelu, pomocí kterého se budou odposlouchávat telefonní hovory mezi východním Berlínem a Moskvou.

 Tento pracovní pobyt je Leonardova vůbec první cesta z domu, ve kterém dosud s rodiči žil. Při nočním tahu městem s kolegy se Leonard seznámí s Marií, starší a daleko zkušenější německou ženou.

Román Nevinný lze vnímat  ze dvou pohledů. Tím první je milostný příběh nezkušeného Leonarda a životem ostřílené Marie. Je to právě ona, kdo mladíčka zasvěcuje do tajů lásky a díky komu získává pocit opravdové dospělosti.

 Jako druhý pohled pak lze chápat špionážní příběh odehrávající se na pozadí skutečných událostí. Není bez zajímavosti zmínit, že tajná akce Gold se v roce 1955 v Berlíně skutečně odehrála. Ani jednu z uvedených rovin nelze označit za důležitější více či méně. Ostatně obě se navzájem prolínají a mají na sebe přímý vliv.

    „Šel rychle a snažil se na holých prknech podlahy opatrně a tiše našlapovat. Vypínač byl na zdi hned vedle skříně. Nebylo možné nepocítit lidskou přítomnost, neuvědomit si její silové pole na bříškách prstů a na temeni hlavy. Chystali se sami sebe prozradit, dát na vědomí, že o cizím člověku vědí. Přejel kotníky prstů po naleštěném povrchu skříně a chňapl po vypínači. Marii měl za zády, cítil její dlaň, jak se mu jí opírá v kříži. Výbuch světla představoval určitě mnohem větší sílu než pouhých šedesát wattů. Přihmouřil proti jasu oči. Ruce měl zdvižené a připravené k obraně. Dveře skříně by se měly už už rozletět. Teď.“

Neméně významnou úlohu v příběhu hraje poválečný Berlín. Město zničené největším válečným konfliktem všech dob staví sugestivní kulisy celého příběhu. Ačkoliv od konce
války uteklo již několik let a zdálo by se, že je všem útrapám konec, není tomu tak.

Do ulic se vkradlo napětí a obavy způsobené novým rozdělením světa a
nebezpečí dalšího válečného konfliktu. Ostatně kontrast mezi západní částí a
tou, spravovanou sovětskými vojsky, tady také hraje svoji roli.

Pokud bychom to chtěli bagatelizovat, pak Nevinný je typický román svého autora. A to i přesto, že styl psaní ve srovnání s předchozími díly je poněkud odlišný. V knize je zastoupena tragikomika, náhoda, stejně jako nečekané rozuzlení v samotném finále.

Pro někoho však bohužel budou naturální momenty nepřekonatelné překážky, takže o Nevinného zůstane ochuzen. A bude to škoda.