Archiv pro štítek: Jáma a kyvadlo

Jáma a kyvadlo a další povídky

Jáma a kyvadlo

Autor: Edgar Allan Poe Nakladatelství: Odeon Rok vydání: 1978 Počet stran: 430

Knihy Edgara Allana Poa jsou to, čemu se říká literární klasika. Stalo se už jakousi tradicí, že slavným spisovatelům se za jejich života mnoho uznání nedostane. Častokrát je svět naplno ocení až poté, co opustili tento svět.

U tohoto rodáka z Bostonu to ale tak docela neplatí. Dětství sice prožil v sirotčinci, ale díky nadprůměrné inteligenci a talentu začal v oblasti psaní brzy vynikat. A to přesto, že ho vyhodili z několika prestižních univerzit pro opilství a nepřístojné chování. Ostatně alkohol a drogy ho pronásledovaly po celý život.

 Edgar Allan Poe vstoupil do dějin literatury jako „ten, kdo psal horory“. S tím se nedá než souhlasit, ale jen zčásti. Jeho povídky dalece přesahují hranice pouhých strašidelných zkazek. Každý z příběhů má neopakovatelnou atmosféru, kterou autor vstřebával na cestách do tehdejší Anglie.

Edgar Allan Poe

 

Jedním příkladem za všechny může být povídka Zánik domu Usherů, kde je pointa příběhu postavena na předčasném pohřbu sestry přítele hlavní postavy. Mimochodem toto téma se v autorově tvorbě objevuje poměrně často. Řeč je třeba o příběhu Sud vína amontillandského, Černý kocour nebo Předčasný pohřeb.

    „Počasí bylo teplé a byl proto až s nepřiměřeným chvatem pohřben na jednom místním hřbitově. Pohřeb se konal ve čtvrtek. Příští neděli zaplnily hřbitovní prostory zástupy lidí. Kolem poledne nastal mezi nimi velký rozruch; jakýsi venkovan prohlásil, že když seděl u důstojníkova hrobu, ucítil zcela zřetelně, jak se pod ním pohnula země, jako by se tam dole někdo zmítal. Zprvu jeho tvrzení příliš nevěřili, ale pak na ně mužova nelíčená hrůza i umíněnost, s jakou stál na svém, přece jen zapůsobila. Rychle přinesli rýče a v několika minutách vyhloubili hrob (hanebně mělký) do té míry, že se z něho vynořila hlava pohřbeného.“

Kniha Jáma a kyvadlo je sbírkou čtyřiatřiceti povídek pojmenovaných podle dneska již klasického příběhu inkvizicí odsouzeného vězně. Pro blíže neurčený zločin je uvězněn v temné kobce s hlubokou jámou. Vleže je přivázán, aby se nemohl vyhnout ostrému kyvadlu, které se nad ním houpe a pomalu sestupuje stále níž.

Povídka je psaná z pohledu odsouzence, kdy vyprávění duševních pochodů a dění kolem sebe je jediným způsobem, jak si může zachovat zdravý rozum. Poe tady kázal navodit tak tíživou atmosféru, že se při čtení chvílemi svírá žaludek.

Edgar Allan Poe je často označován za zakladatele žánru detektivní povídky. Vraždy v ulici Morgue s inteligentním detektivem Dupinem v hlavní roli snad poprvé ukázal situaci, která později byla v detektivní literatuře označená jako „záhada zamčeného pokoje.“ Jde o na první pohled neřešitelnou záhadu, která nenabízí žádné logické řešení.

Teprve postupné odhalování jednotlivých stop a souvislostí nabídne smysluplné vysvětlení. Mimochodem jedná se o jednu z prvních povídek, kterou Poe napsal. Kromě jiného se Poe intenzivně zajímal o kosmogonii, mysticismus nebo přírodní vědy.

Znalost posledně jmenovaného zúročil v úvodní povídce Pád do Maelströmu. Někoho možná překvapí, že v řadě příběhů Poe používá humor a ironii. Povídka O šizení jakožto exaktní vědě je víceméně úsměvné dílko.

Horor je bohužel mnohými považován za cosi pokleslého, hraničícího skoro až s brakovou literaturou. Přitom označení horor tvorbu Edgara Allana Poa ani z daleka nevystihuje. Nevystačíme si ani s přívlastky „tajemné“ či „mystické“.

Nic to ale nezmění na faktu, že se někteří čtenáři přes zažité předsudky nikdy nepřenesou. Zůstanou tak ochuzeni o zážitek z četby knih tohoto výjimečného autora.