Archiv pro štítek: Jo Nesbo

Přízrak

Jo Nesbo - Přízrak

Autor: Jo Nesbo Nakladatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2014 Počet stran: 518

V pořadí devátém příběhu Harryho Holea se jasně ukazuje, že všechno má svoje hranice a nic netrvá věčně. Pro předchozích osm knih byly typické skvěle vystavěné příběhy, zápletky a rozuzlení a mistrně rozehrané charaktery postav. V Přízraku se ale ukazuje, že Jo Nesbovi pomalu, ale jistě dochází nápady. Kromě toho se nejde zbavit pocitu, že autor není jediný, kdo o finální podobě knihy rozhodoval.

Jo Nesbo - Přízrak

Od posledního případu se Sněhulákem utekly tři roky. Během nich se Harry uklidil do Hong Kongu, kde se živil, jak se dalo, nejčastěji ve službách tamní mafie. V Norsku se ale stalo něco, co Harryho donutilo vrátit se zpátky do Osla. Situace je o to vážnější, protože se v nesnázích ocitl jeden z jeho nejbližších. Částečně na vlastní pěst se pouští do vyšetřování případu, o kterém by si nikdy nepomyslel, že ho bude muset vyřešit.

„Zaznamenal, že útočníkovo tělo ztuhlo, když hrot vývrtky probodl muži kůži po straně krku. Byla to však povrchová rána, nebyla nijak nebezpečná a útočníka nezastavila. Ten začal nůž posouvat doleva. Harry se soustředil. Tahle vývrtka vyžaduje pevnou a cvičenou ruku. Na oplátku však stačí pouhých pár otočení na to, aby pronikla hluboko do korku. Harry jí otočil dvakrát. Ucítil, jak vklouzává do masa. Jak se do něj zavrtává. Ucítil, že narazila na odpor. Na trávicí trubici. Nato škubl.“ 

Jo Nesbo - Přízrak

Nevadí, že autor knihu zahltil spoustou postav, které by tam vlastně nemusely být. Nevadí ani, že se z Harryho stal slušný hoch, který se na láhev téměř ani nepodívá. Jeho vnitřní démoni, se kterými dříve tolik bojoval si tentokrát asi vzali dovolenou. Vadí však, že místo promyšleného a do posledního detailu propracovaného příběhu nám Nesbo podsouvá podivnou směsku motivů, které jsme od něj již minimálně jednou četli.

Jo Nesbo - Přízrak

Na scénu se dokonce vrací Harryho velká láska Ráchel a její syn Oleg. Další postavou, se kterou tady znovu máme co do činění, je „zkažený policajt“ Michael Bellman. On je článkem spojujícím státní sféru se světem organizovaného zločinu a drog, což jsou hlavní kulisy příběhu.

V Přízraku Harry Hole přestává být oním „nedobrovolným“ rváčem, který si z bitek odnáší šrámy a zranění. Místo toho se proměnil v neohroženého hrdinu dostávajícího se z nastražených pastí způsobem, za který by se nemuseli stydět ani James Bond s MacGyverem dohromady. V některých momentech se detektivka proměňuje v akční thriller s nechtěným ironickým nádechem. Při jedné z potyček například soupeře vyřadí pomocí vývrtky na víno.

Jo Nesbo - Přízrak

Je otázkou, do jaké míry je Přízrak dílem samotného spisovatele a jak moc do jeho podoby mluvilo nakladatelství a obchodní agenti. Je docela možné, že se prodeje knih Jo Nesba nevyvíjely podle představ a proto „ti nahoře“ prosadili odklon od detektivky k řekněme více poplatnému a komerčně úspěšnějšímu modelu. To jsou ale samozřejmě čiré spekulace.

Související:

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Netopýr

Jo Nesbo – Červenka

Levhart

Levhart

Autor: Jo Nesbo Nakladatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2013 Počet stran: 722

Máte přečtené všechny knihy o Harry Holeovi? Pak jste tomuhle policajtovi z Osla nejspíš podlehli stejně jako já. Harry je frajer, který si vás získá, ať chcete nebo ne. Tohle jsem si říkal do doby, než jsem otevřel Levharta. Teď můžu říct, že to je první kniha od Jo Nesba, kterou jsem nedočetl až do konce.

Po vyřešení případu se Sněhulákem Harry zmizí do Hong Kongu, kde se střídavě poflakuje, chlastá, fetuje a taky se lituje. Kromě vyšetřování masových vražd mu tato činnost vždy šla víc než dobře. Asi by v tom i pokračoval, kdyby za ním nepřijela Kaja. Policistka z oddělení vražd dostala za úkol slavného kriminalistu přivézt zpátky. Před časem byla nalezena těla mrtvých umučených žen a policie si neví rady.

Jo Nesbo

Kaje se podaří Harryho přimět k návratu do Osla a rozjet pátrání po vrahovi. Kromě policie se do vyšetřování pouští i agentura Kripos, pro kterou je to příležitost, jak přesvědčit nejvyšší místa, aby vyšetřování veškeré kriminality spadalo výhradně do její kompetence.

Víc než detektivka je Levhart spíš thriller i když oproti předchozímu Sněhulákovi akce tady zase tolik není, za což můžeme jen děkovat. Pouze na zadku tady Harry taky nesedí, rozdá pár ran pěstí a taky nějakou dostane zpátky. Vyzkouší si jaké to je, být zasypán lavinou.

Čtení Levharta připomíná skládání hodinového strojku kolečko po kolečku. V závěru všechny součástky do sebe přesně zapadnou. Součástí pomyslných hodin je i Leopoldovo jablko – ďábelský mechanismus, který byl sestrojen již v dobách kolonií. Nebožákům se vkládal do úst, aby z nich vymohl přiznání.

    „Zastrčil nůž zpátky do pochvy a rozsvítil  světlo u pohovky. Až do téhle chvíle ho nenapadlo, že tahle pohovka je stejná jako pohovka v Havasshytta, že Svaz turistů jistě získal množstevní slevu. Jen potah byl starý, tahle chata je zavřená už několik let, nachází se na příliš nebezpečném místě, neštěstí tu potkalo několik lidí, kteří ve snaze najít chatu ve špatném počasí spadli ze srázu.“ 

Harry Hole se tady z policisty pomalu proměňuje v neohroženého hrdinu, který se dostane z každé šlamastiky. Vždyť jak jinak chápat situaci, kdy si úderem hlavou o hřebík ve zdi úmyslně vymkne čelist, aby z úst dostal právě Leopoldovo jablko?

Jo Nesbo je bývalý muzikant a oblíbené kapely vkládá i do svým knih. Například v Pentagramu Harry o Rolling Stones prohlásí, že jde o nejvíce přeceňovanou kapelu v historii. Tady si na mušku vezme Deep Purple.

Paralelně s vyšetřováním vražd pokračuje Harryho složitý vztah s otcem. Zdravotní stav Holea seniora se rapidně zhoršuje a musí být převezen do nemocnice. Harry ve více či méně střízlivém stavu za ním dochází a v prostředí nemocničního pokoje jsme svědky jejich smíření.

Bohužel se tady Nesbo nevyhne levnému patosu. Pasáže, kde se Harry rozhoduje, zda případ vezme, z neohroženého policajta dělají ufňukanou sebelítostivou holku. Podobně trapnou chvilku zažíváme v samém závěru, kde vysvětluje, proč s nikým nemůže být.

Proč se Nesbo snížil k poplatným trikům, zůstává záhadou. Pro mě to však znamenalo, že jsem Levharta několik stránek před koncem musel zaklapnout.

Související:

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Netopýr

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Spasitel

Složka 64

Složka 64

Autor: Jussi Adler-Olsen Nakladatelství: Host Počet stran: 520 Rok vydání: 2013

Jussi Adler-Olsen se stává čím dál více slavným a žádaným autorem. Ostatně stejně jako žánr, kterému se věnuje, tedy severské detektivce. Tento dánský spisovatel, který se do širšího povědomí dostal knihou Žena v kleci, patří v současné době mezi spisovatelské celebrity. Filmové zpracování Ženy v kleci jeho hvězdný status jenom podtrhlo.

Zajímavé je, že Adler-Olsen vydával knihy dávno před tím, než někdo o severské detektivce slyšel. Z dostupných zdrojů se zdá, že s detektivkou toho měly jen pramálo společného. Je tedy otázkou, do jaké míry je jeho současná literární tvorba plodem tvůrčího přetlaku a do jaké pouhým surfováním na vlně trendu. Ať je jedno nebo druhé, jde mu na výbornou.

Jussi-Adler Olsen

    „Kousla se do rtu. Už s Ritou měla víc práce, než čekala. Nevážila sice tolik, ale její mrtvé tělo bylo z nějakého důvodu těžko ovladatelné. Zdálo se jí, jako by si ruce a nohy dělaly, co chtějí. Každou chvíli musela zastavit a složit jí ruce zpět na břicho. Nakonec neměla na vybranou a musela jí ruce svázat. Pak už to šlo.“

Komisař Carl Morc, Asad a Rose, tedy policejní oddělení Q tentokrát dostalo za úkol vyřešit několik případů zmizelých osob, ke kterým došlo v osmdesátých letech minulého století.

Na první pohled spolu zmizení nesouvisí, je ovšem podivné, že k nim došlo v jeden jediný den. Postupně se ukazuje, že tito lidé spolu cosi společného přeci jen měli. Všichni byli více či méně spjati s léčebnou pro duševně choré na ostrově Sprogo.

Coby chovanka tady také pobývala Nete Hermansenová. Její život byl naplněn řadou příkoří, křivd a utrpení. Všechno začalo v jejích patnácti letech, kdy otěhotněla se svým bratrancem a osud jí přivedl do cesty doktora Curta Wada.

Tento gynekolog si umínil, že Dánsko očistí od méněcenných lidí, tedy přistěhovalců a osob ze sociálně slabších vrstev. Desítky let tak praktikoval nucené potraty a sterilizace. Nete se rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou a vyřídit si účty se všemi, kteří na jejím pohnutém osudu mají vinu. Především pak s Curtem Wadem.

Kdybychom vedle sebe položili první čtyři knihy řady o komisaři Morcovi, Složka 64 z tohoto porovnání vychází jako nejvíce akční záležitost. Nedá se říct, že by to byl vyloženě klasický thriller, ale na několika místech k tomu mnoho neschází.

Komorní atmosféra Ženy v kleci je ta tam a místo toho nám Adler-Olsen servíruje jednu strhující scénu za druhou. Najdeme tady také další novinku – komisař Morc si ač nerad musí zvykat, že se z lovce stává štvaná zvěř.

Zločinec tady není jeden, ale hned několik a ten největší nemá nejmenší chuť se skrývat. Naopak jde proti Carlovi a spol. přímo čelem. Stranou nezůstává ani Carlova bývalá žena Mona, která při dělení majetku hraje s komisařem jakousi hru. Zdá se,  Adler-Olsen napsal svoji nejvíce akční knihu. I kdyby jeho psaní bylo bohapusté využívání aktuálního trendu, daří se mu to více než dobře.

Související:

Jussi Adler- Olsen – Žena v kleci

Jussi Adler-Olsen – Zabijáci

Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi

Henning Mankell – Číňan

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Sněhulák

Červenka

Červenka

 

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Počet stran: 577 Rok vydání: 2014

Román Červenka je v pořadí třetím příběhem komisaře Harryho Holea. Leckoho překvapí, že kniha u nás vyšla již před několika lety, s velkým úspěchem se tehdy ale nesetkala. Někdo to dává za vinu ne zrovna povedenému překladu. Osobně si myslím, že důvod je mnohem prozaičtější – tenkrát ještě Nesbo, resp. Harry Hole nebyly takové hvězdy, jakými jsou dnes.
Červenka začíná v hluboké minulosti, přesněji v zákopech východní fronty druhé světové války, kdy Norové bojovali po boku německé wehrmachtu. Záblesky minulosti tvoří jednu ze dvou časových rovin, které se knihou táhnou. Druhá dějová linie se odehrává v současnosti, přesněji v roce 2000.

 

Jo Nesbo

Nesbo si dává načas a nějaký čas trvá, než se obě linie protnou. Přesněji řečeno k tomu dojde v polovině knihy. Do té doby se Nesbo soustředí na detailní vykreslení všech postav příběhu. Autor nikam nespěchá a Červenka nabírá tempo velice pomalu.

    „Harry netušil, co Super 110 znamená. V záchvatu nadměrného sebevědomí napochodoval do jednoho z moderních obchodů na Hegdehaugsveien v okamžiku, kdy měli zavírat, a přiměl obsluhu najít jediný oblek, do kterého se jeho dlouhé tělo vešlo. Sedm tisíc korun bylo samozřejmě víc, než si představoval, ale alternativou bylo vypadat ve starém obleku jako špatný výstup z revue, takže zavřel oči, projel kartou terminálem a pokusil se na to zapomenout.“ 

 Harry Hole je tady ještě docela ve formě, má všech deset prstů, není to ještě taková troska, v jakou se promění v dalších knihách. Již nyní ale trousí cynické hlášky a chová se jako největší drsňák pod sluncem. Čtenář však dobře ví, že je to vlastně citlivá duše bojující s vnitřními démony.Harrymu se zkrátka nedá nefandit, zvláště pak s vědomím, jaké útrapy ho v dalších knihách čekají. Mimochodem nesmíme zapomenout na skvělé dialogy, zvláště ty vedené mezi Harrym a jeho kolegyni Allen.

 Je docela možné, že se najdou čtenáři, které Červenka zklame. Románu sice nechybí napětí ani velké finále v závěru, přesto se nějaké velké akce nedočkáme. To samé platí o krvavých scénách, kterými například Sněhulák doslova překypoval. Místo prvoplánových přestřelek, honiček a kaluží krve tady slovo dostává nejasný skličující pocit.

Stejně jako v jiných knihách, tak i tady Jo Nesbo předvádí, proč je literární hvězdou posledních několika let – cit pro zápletku, stejně jako schopnost vystavět pozoruhodný příběh s překvapivým rozuzlením. Ať máte v knížkách rádi více krve nebo naopak méně, coby Nesbovým fanouškům by Červenka v knihovně chybět neměla.

Související:

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Sněhulák

 

Netopýr

Netopýr

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2013 Počet stran: 408

Když se zběžně podívám na posty za letošní rok, mám dojem, že je čas na malé přiznání. Zdá se, že jsem zcela propadl pseudožánru „severská detektivka“. Jasně, mám k vybraným knihám spoustu výhrad a připomínek, ale na výsledku to nic nemění.

Pokud bych rozhodoval o tom, kdo se objeví na obálce časopisu Time, hlasoval bych pro Harryho Holea. Právě dočtený Netopýr, resp. Netopýří muž, mě v mém názoru jen utvrdil.

 V Austrálii je nalezena mrtvá dívka z Norska. Všechno nasvědčuje tomu, že zločin měl sexuální motiv. Tohle a další okolnosti jsou důvodem, proč je z Norska povolán komisař Harry Hole.

Jo Nesbo

Jako průvodce a spolupracovník je mu přidělen policista aboriginského původu Andrew Kensington. Od začátku si tahle dvojice padne do oka a co nevidět se z nich stanou přátelé. Společně se vydávají po stopách domnělého vraha mladé Norky

    „Harry spatřil gilotinu a okamžitě pochopil, že jde o variantu stejného čísla, které viděl v The Power House. Očividně dnes měla být popravena královna, neboť Otto byl oblečen do červených plesových šatů a měl mohutnou dlouhou bílou paruku a bíle napudrovaný obličej. Kat měl rovněž nový kostým, černou přiléhavou kombinézu s velkýma ušima a jakousi „blánou“ pod pažemi, a podobal se tak ďáblovi.“

Netopýr je první díl ze série s Harry Holem. Nenechte se tedy zmást, že už máte přečteného třeba Sněhuláka, Nemesis nebo Spasitele. Otázkou je, proč vydavatelství publikovalo knihy na přeskáčku. Odpovědí mě napadá hned několik, ale o to tady teď nejde. Netopýr je vlastně taková seznamovačka s Harrym.

Poznáváme ho coby osobitého vyšetřovatele, který už má v životě ledacos za sebou, včetně nepovedených vztahů s ženami i alkoholem. I když se jedná o první knihu kde Harry Hole vystupuje, Nesbo se seznamováním nespěchá. O jeho prožitých traumatech a vůbec o něm samotném, se dozvídáme až v druhé polovině příběhu.

 Pokud jste už měli co dočinění s některou z výše zmíněných knih, bude tady pro vás Harry trochu překvapením. V Netopýrovi to ještě není tak beznadějný případ, na jakého jsme zvyklí. Tím se teprve stane. Stejně jako v předchozích recenzích, tak i tady musím znovu upozornit na Nesbovo mistrovství v budování charakterů postav.

Na Netopýrovi je pozoruhodný kontrast sluncem vyhřáté Austrálie oproti temnému příběhu, který se tady odehrává. Nesbo nás zavede mezi dealery drog, prostitutky a vůbec na společenské dno. Zároveň neopomene poukázat na neveselý vztah bílých přistěhovalců k původnímu domorodému obyvatelstvu.

Podle Nesba se jedná o trauma, které ve větších či menších obměnách přetrvává po staletích dodnes. A co je důležité, má vliv i na samotný příběh. Oproti Sněhulákovi tady chybí vyloženě drastické scény. Netopýr je zároveň oproti jiným Harryho příběhům přímočařejší nebo chcete-li přehlednější. Nesbo evidentně ještě nebyl tak vypsaný, což ale v konečném důsledku ničemu nevadí.

Související:

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Sněhulák

Jussi Adler-Olsen – Žena v kleci

Lovci hlav

Lovci hlav

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2011 Počet stran: 264

Znáte to, tak dlouho lidi kolem vás vychvalují nějakou knížku, až vám to nedá a přečtete si jí taky. Jenže ať chcete nebo ne, neubráníte se přehnaným očekáváním. Vždyť „všichni to chválí, tak to prostě musí být skvělý, ne“?

Potíž je v tom, že málokdy se podaří taková očekávání naplnit. A jak říká klasik: “chvíli očekávání vystřídá zklamání”. A přesně tak jsem to měl s Lovci hlav.

 Roger Brown je hvězda ve svém oboru. Živí se jako hledač kandidátů na pozice ve vrcholném managementu, neboli headhunter. Je schopný, zkušený, takříkajíc v tom umí chodit. Provize za úspěšná doporučení jsou více než štědré. Částky s mnoha nulami by mu tedy měly zajistit život v luxusu a blahobytu.
Jo Nesbo
Jenže to by nesměl mít náročnou manželku, milovnici umění k tomu. Výdaje na provoz společné vily a manželčiny galerie jsou ovšem takové, že Rogerovi nezbývá nic jiného, než si přilepšovat coby lupič obrazů. Vesměs se jedná o umělecká díla z majetku některého z kandidátů.

Když se setká s Clasem Grevem, na první pohled se zdá, že ten chlápek je hotové terno. Nejenže se hodí prakticky na jakoukoliv vrcholnou pozici, ještě k tomu má doma Rubensův obraz v hodnotě mnoha miliónů. Všechno nasvědčuje tomu, že konec Rogerových finančních starostí je na dohled.

    „Potácivě jsem se otočil zády k traktoru, zhoupl se ze špiček na paty tak, aby pes visel volně ve vzduchu, a prudce jsem couvl. Přivítaly nás ostré ocelové hroty silážního nakladače. A já jsem podle zvuku trhající se psí kůže poznal, že tenhle svět neopustím sám. Zorné pole se mi zastřelo a svět zčernal.“ 

Od Nesba znám několik knih, vesměs ze série s Harrym Holem. Podobný styl psaní jsem tedy čekal i od Lovců hlav. Chyba. Tahle knížka je jízda od začátku do konce. Žádné hloubání, složité vysvětlování, děj frčí ve stylu start – cíl. K tomu spousta akcí, některé uvěřitelné více, jiné méně.

Stylu psaní nahrává i rozsah knihy, dvě stě šedesát stránek je vcelku omezený prostor, který však autor dokázal naplnit beze zbytku. Ve srovnání s jinými Nesbovými knihami úplný hubeňour.

Hodit Lovce hlav do pytle nadepsaného “plytká zábava” by však bylo zbytečně přísné. Nesbo je mistr v práci s charaktery a své postavy dokáže vyvíjet. Lovec hlav Roger Brown budiž konkrétním příkladem. Na začátku ho poznáváme coby arogantního, bezcharakterního mizeru, který si mnoho našich sympatií nezíská.
Postupem času a s přibývajícími stránkami si však pohled na něj musíme poupravit. Nesbo odkrývá okolnosti jeho chování, vysvětluje věci, které dosud byly neznámé. Nechci tvrdit, že je nám ho nakonec líto, ale řekněme, že ho do jisté míry dokážeme pochopit.

Lovci hlav vlastně není špatná knížka. Pokud tedy hledáte krystalickou zábavu a způsob, jak na chvíli vypnout mozek. Moje největší zklamání pramení patrně z toho, že jsem čekal trochu něco jiného. Dalším důvodem možná také je, že takový způsob zábavy je na mě až příliš přístupný, tedy když použiju eufemismus, a bez obsahu.

Související:

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Netopýr

Vzkaz v láhvi

 

Vzkaz v láhvi

Autor: Jussi Adler – Olsen Vydavatelství: Host Rok vydání: 2012 Počet stran: 552

Než jsem začal psát tenhle text, došlo mi, že Jussi Adler – Olsen spolu s Robertem Merlem jsou na tomhle blogu nejvíce zastoupení autoři. Pravda, velkou pozornost jsem věnoval také Jo Nesbovi.

Přemýšlím, co se z toho dá vyvodit. Mám sklony k nenáročnému čtení? Jsem líný objevovat nové autory? Každopádně to může být téma pro některý z dalších textů. Teď bych se ale rád podíval na v pořadí třetí příběh dánského komisaře Carla Mørcka.

U pobřeží Skotska se objeví láhev se vzkazem, ve kterém kdosi žádá o pomoc. Papír je napůl rozmočený a text sotva čitelný. Nikdo mu nevěnuje velkou pozornost a chvíli trvá, než se různými oklikami dostane na Mørckův stůl.

Jussi Adler-Olsen

Společně se syrským asistentem Asadem a podivnou osobou Rose, tedy přesněji s její sestrou Yrsou, komisař rozbíhá vyšetřování. A to přesto, že vůbec není jisté, zda nejde o pouhý žert. Postupně vychází najevo, že vzkaz psal před mnoha lety jeden z bratrů uvězněných neznámým mužem v odlehlé loděnici.

Vtom Ráchel otevřela oči. Dívala se přímo na něj, jako by byla při plném vědomí. Zírala prázdnýma očima, a přece tak pronikavě. Bude těžké ze sebe ten pohle setřást. Náhle oči zase zavřela. Chvíli počkal, jestli se to nebude opakovat, ale nic dalšího už se nedělo. Pravděpodobně šlo jen o nějaký reflex. Zaposlouchal se do pípání přístrojů u lůžka. Během poslední minuty jí srdce začalo bít rychleji. “ 

Vydavatel na přebalu knihy uvádí, že Vzkaz v láhvi získal Harald Mogensen Prize za nejlepší dánský detektivní román. V roce 2010 obdržel ocenění Glass Key. Můžete si o cenách a oceněních myslet cokoliv, ale faktem je, že pokud si nějaká detektivka zaslouží „medaili“, pak je to Vzkaz v láhvi. Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy setkal s tak precizně vystavěným dějem a skvěle vyfabulovanou zápletkou.

 Stejně jako u předchozích knih, tak i tady Adler – Olsen příběh vypráví z několika pohledů. Je pozoruhodné sledovat myšlenkové pochody pachatele a postupně se dozvídat motiv jeho zločinů. Styl psaní je stále lehký, svižný a doslova návykově čtivý. Téma knihy je neveselé, místy není nouze o vyloženě tragické momenty, přesto si autor najde místo i na vtipné chvíle.
Carl Mørck vybrané události glosuje osobitým způsobem. V čem se ale Vzkaz v láhvi liší od předchozích knih, tak je to především větší důraz na akci. Jednu za všechny zmíním honičku v autech v druhé polovině knihy. Taková akce by se dokonale vyjímala některém z hollywoodských akčních blockbusterů.

Adler – Olsen je někdy ze strany kritiků a novinářů obviňován, že jeho knihy nejsou věrohodné. Zkrátka nejsou možné. Myslím, že to samé se dá říct o nekonečném zástupu jiných autorů detektivek.

Osobně nepovažuji věrohodnost za nejdůležitější podmínku dobré detektivky. Adler – Olsen zkrátka nabízí hru a záleží na čtenáři, jestli na její pravidla přistoupí. Stále se tady bavíme o nenáročném čtení, ze kterého si nikdo nic moc neodnese, ale skvěle se pobaví.

Související:

Jussi Adler-Olsen – Zabijáci

Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi

Jussi Adler-Olsen – Složka 64

Jo Nesbo – Netopýr

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Sněhulák

Sněhulák

Sněhulák

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2012 Počet stran: 500

Když si promítnete posledních pár jízd hromadnou dopravou, které knižní tituly jste vídali nejčastěji? Mohl bych sestavit jakousi hitparádu nejčtenějších knih v MHD, ale jedno vím jistě už teď.

Na pomyslném stupni vítězů by se zcela jistě umístil Jo Nesbo a jeho Sněhulák. Protože jsem v poslední době naladěný na lehčí čtení, sáhnul jsem po něm taky. Můžu říct, že jsem dostal přesně to, co jsem od něj očekával.

Stejně jako v předchozích dílech, tak i tady máme samotářského podivína s policejním odznakem Harryho Hola. Stejně tak tady máme vraha a nějakou tu mrtvolu. Ve srovnání s předchozími knihami jich je možná víc než dost.

Jo Nesbo

Ovšem i tady najdeme skvěle vystavěný příběh a výborně zpracovanou zápletku. Snad to mohu prozradit, že přestože se finále neobejde bez notné dávky dramatičnosti, otřepaný sentiment si Nesbo naštěstí nechal na jindy.

    „Sníhv zahradě odrážel dostatek světla na to, aby mohl zahlédnout sněhuláka
stojícího tam dole. Vypadal tak osaměle. Někdo by mu měl dát čepici a
šálu. A možná do ruky koště. V téže chvíli se zpoza mraku vynořil měsíc.
Objevila se černá řada zubů. A oči. Jonas se polekaně nadechl a ucouvl o
dva kroky. Štěrkové oči se slabě zatřpytily. Nezíraly přímo do domovní
zdi. Zíraly vzhůru. Sem nahoru. Jonas zatáhl závěsy a vlezl si zpátky do
postele.“

Když se to tak vezme, celá série o Harrym Holeovi není nic jiného, než vrstvení jednoho klišé na druhé. Vždyť postava osamělého policajta se sklony k alkoholismu a ne zrovna fungujícím osobním životem je záležitost v kriminálním žánru zpracovaná nespočetněkrát.

Když k tomu přidáme více či méně zaviněné úmrtí kolegy a následný pocit viny, notoricky známá šablona je kompletní. Otázkou tedy je, jak je možné, že knihy Jo Nesba jsou tak populární? A řekněme si to na rovinu proč tak zatraceně dobře fungují?

Sněhulák patří mezi knihy, které se tak nějak čtou samy. Oči kloužou po řádcích a není třeba nad obsahem moc přemýšlet. Text neřeší žádné složitosti, netváří se, že čtenáři nabízí kdovíjakou přidanou hodnotu. V tom ostatně vidím jeden z důvodů jeho masové popularity. Ze svého okolí vím, že to byl Nesbo, kdo řadu lidí vrátil zpátky ke knize a přinutil je číst. Můžeme jeho knihy považovat za plytké a povrchní, ale tohle Nesbovi upřít nelze.

Říká se, že detektivka je jeden z nejtěžších literárních žánrů. Vyfabulovat příběh, zápletku a celé to zabalit do věrohodné formy, je věc nelehká. V dnešní době se čtenář opít rohlíkem už nenechá. O to těžší práci současní tvůrci detektivek mají.

Ponechme stranou úvahy, jak se na Nesbovy knihy dívá skutečný kriminalista. Dost možná se pozastavuje nad vyšetřovacími metodami a praktikami jednotlivých postav. Na tom však nezáleží. Jde o to, že přestože se Nesbovy knihy občas pohybují na hranici uvěřitelnosti, pořád se dá říct: „To by se klidně mohlo stát.“

Související:

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Netopýr

 

Spasitel

Spasitel

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2012 Počet stran: 528

Těžko říct, co se Stiegu Larssonovi honilo hlavou, když psal svoji veleslavnou trilogii Millenium. Ať to bylo cokoliv, s takovým ohlasem, jaký jeho tři knihy vyvolají, patrně nepočítal. Stejně tak ho asi nenapadlo, že položí základní kameny pseudožánru, který pak kdosi nazval „severská detektivka.“

Před časem jsem tady psal o románu Léčitel Anttiho Tuomainena. Nyní se podíváme na patrně nejslavnějšího představitele skandinávského detektivního románu současnosti Jo Nesba. Stejně jako předchozí knihy s komisařem Harrym Holem, tak i Spasitel zaručuje fanouškům svérázného vyšetřovatele kýžený zážitek.

První stránky knihy nás přenesou do roku 1991, na letní tábor Armády spásy. Tady dojde ke znásilnění jedné z mladých dívek. Střih. Jsme v současnosti, v norském Oslu, kde právě panuje tuhá zima, jakou metropole dlouho nezažila.

Jo Nesbo

Pár dní před Vánoci se na náměstí koná charitativní koncert. Náhle zazní výstřel a voják Armády spásy klesá k zemi. O několik hodin později se chorvatský nájemný vrah z novinové fotografie dozvídá, že zastřelil nepravého.

    „Otočil se a zíral do vytřeštěných očí a otevřeného černého otvoru představujícího ústa, nacházejícího se jen několik centimetrů od jeho vlastního obličeje. Dítě tisklo nos na skleněnou stěnu v herně restaurace Burger King, načež s radostným zaječením padlo nazad od vrstvy červených, žlutých a modrých plastových míčků.“

Ponechme stranou analýzy, v čem tkví popularita Nesbových knih. Faktem je, že zápletka je věc, kterou tenhle Nor umí vystavět přímo mistrovsky. Ve srovnání s předchozími příběhy vrchního komisaře Holea odvedl autor ještě lepší práci.

Když k tomu přidáme správnou dávku popisnosti místních reálií, která však nebrání svižnému tempu děje, hrdinovu vnitřní rozpolcenost a nečekané zvraty, kniha s potenciálem vysokých prodejů je na světě.

To umocňuje fakt, že ve Spasitelovi Nesbo částečně rezignuje na „evropský styl psaní“ a nechává se unést spotřebním, nebo chcete-li řemeslným stylem, v jakém je mistrem třeba Jeffrey Deaver.

Kořením románu je pak hlavní hrdina sám. Věčně opilý policajt bojující se závislostí na chlastu je element, který by knize dodal zajímavý rozměr. Tedy pokud by mu autor dopřál víc prostoru.

Taková postava si už z principu zaslouží detailnější rozkreslení vnitřního světa, pocitů či myšlenkových pochodů. Nesbo se o cosi takového pokouší, bohužel jeho popis je povrchní a plytký.

Ačkoliv ve Spasiteli vystupuje celá řada postav hrající větší nebo menší role, hlavní město Norska hraje jednu z těch nejvýznamnějších. Nesbo jej pozoruhodně představuje z pohledu člověka, který jej navštívil poprvé v životě.

Jo Nesbo je v současné době jeden z nejprodávanějších skandinávských autorů. Tohoto statusu by psaním psychologických románů plných abstraktních obrazů lidské duše patrně nedosáhl. Aby se jeho knihy prodávaly, musel přizpůsobit styl psaní. Svoji práci dělá řemeslně dobře a mít mu to za zlé by bylo čiré pokrytectví.

Související:

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Netopýr