Archiv pro štítek: komiks

Zátopek …když nemůžeš, tak přidej!

 


Autoři:
Jan Novák Kresba: Jaromír 99 Nakladatelství: Paseka, Argo Rok vydání: 2016 Počet stran: 200

Těžko bychom v dějinách československého sportu hledali významnější postavu, než jakou byl Emil Zátopek. O jeho běžeckých výkonech dodnes ví každý, a už je jedno, zda jde o zapáleného sportovního fandu nebo naprostého ignoranta, který si plete basketbal s volejbalem.

Zátopkův životní příběh před lety zaujal režiséra Davida Ondříčka a scénáristu Jana Nováka, který se chopil napsání filmového scénáře. Z natáčení nakonec sešlo, což se tak nějak dalo v Česku čekat. Počítám, že místo toho se peníze vložily do nějaké k smrti zábavné rodinné komedie.

Místo světa pohyblivých obrázků se pozornost Jana Nováka obrátila do světa obrázků kreslených, statických a s bublinami. Oslovil kreslíře Jaromíra 99 s nabídkou, zda by se Zátopkova příběhu neujal. Jaromír 99 aka Jaromír Švejdík jinak také mj. zpěvák kapely Priessnitz souhlasil.

Komiks nebo chcete-li grafický román nakonec vyšel ve spolupráci nakladatelství Paseka, Argo a Českého olympijského výboru. S ohledem na rozmanitý a kolikrát těžko uvěřitelný Zátopkův život se museli autoři zaměřit pouze na některé jeho etapy.

Příběh začíná v třicátých letech, kdy v životě náctiletého zaměstnance Baťových závodů ve Zlíně běhání dostává čím dál větší význam. A to přesto, že s tím jeho rodiče nesouhlasí. Sledujeme, jak se Zátopek seznámí s budoucí ženou, oštěpařkou Danou, sblíží se a později jí pomáhá s přípravou na olympiádu.

Když Zátopek překoná český rekord v běhu na tři kilometry, jeho hvězda československé atletiky pozvolna stoupá vzhůru. Při tom zvládá studovat školu a chodit do zaměstnání. Jeho úspěchy autoři dávají do kontextu doby, tedy První republiky, Protektorátu a následného převzetí moci komunisty.

Úspěšnému atletovi však komunistická garnitura nepřeje, spíše naopak se mu snaží co nejvíce ztrpčovat život. Děj graduje ve chvíli, kdy na rozdíl od Zátopka povolení k účasti na olympiádě nedostane jeho přítel mílař Stanislav Jungwirth. Zátopek se postaví na jeho stranu a odmítne bez Jungwirtha odletět.

Kdo zná tvorbu Jaromíra 99 bude možná překvapen. V Aloisi Nebelovi, Kafkově Zámku a dalších dílech si vystačil pouze s černou a bílou. Tady barvy používá, ovšem v souladu s minimalistickým stylem kresby to jsou pouze světlý odstín zelené, šedá a cihlově oranžová.

Přečtení knihy Zátopek …když nemůžeš, tak přidej! je otázkou několika hodin. To na její kvalitě nic neubírá. Čtenáře si najde mezi sportovními fanoušky i mezi těmi, kterým je sport naprosto ukradený. Je to jedna z těch knih, ke které se po čase rádi vrátíte. Současně vás bude hřát u srdce, že Zátopek má místo právě ve vaší knihovně.

Související:

Agatha Christie – Záhada modrého vlaku

Eric Powell – Goon – Nic než utrpení

Sir Arthur C. Doyle, Petr Kopl – Pes Baskervillský

Steve Niles, Ben Templesmith – 30 dní dlouhá noc 

Robert L. Stevenson, Mark Jones – Únos

 

Vrána

James O'Barr - Vrána

Autor: James O’Barr Kresba: James O’Barr Rok vydání: 2012 Počet stran: 272

Kult, legenda nebo komiksová klasika jsou přívlastky, které zazní hned potom, když se řekne Vrána. Knihu napsal a nakreslil Američan James O’Barr. Práci na knize pojal svým způsobem i jako terapii, nějaký čas před tím totiž za tragických okolností ztratil přítelkyni.

James O'Barr - Vrána

Vránu vůbec od chvíle vzniku údajně provází řada podivných událostí. K záhadě s tragickým koncem došlo i při natáčení filmu, který vznikl na motivy komiksu, při kterém zahynul představitel hlavního hrdiny a syn slavného karatisty Brandon Lee.

Při scéně, kde se střílelo kdosi zaměnil slepou munici za ostrou. Když ale dáme stranou všechny záhady a podivnosti ať skutečné či jen marketingově vyhnané, zjistíme, že Vrána samotná zase taková bomba není.

James O'Barr - Vrána

Příběh je až překvapivě banální, při jízdě autem se milenecké dvojici porouchá motor. Odstavené auto si vyhlédne parta feťáků, které nenapadne nic lepšího, než si s nimi „užít trochu zábavy“. Kluka skoro zabijí, zatímco děvče na následky zranění zemře. Tady někde se zrodí Vrána – tvor, který se vydává po stopách útočníků, aby pomstil smrt své milé.

Kniha se skládá ze dvou dějových rovin. První je ryzí retrospektiva, kde se dozvídáme, jak moc se dvojice milovala a co pro hlavního hrdinu dívka znamenala. Scény zamilované dvojice odehrávající se v ložnici či koupelně jsou vykresleny jemným skoro až snovým stylem.

Druhá linie je vyloženě současná, kdy Vrána likviduje jednoho padoucha po druhém. Dříve než někoho sejme udělá si chvíli a zarecituje nějaký verš od Baudelaira či Rimbauda. Občas přihodí i text od Joy Division či The Cure. Tady je kresba ostřejší, propracovanější s větším důrazem pro detail.

Je evidentní, že James O’Barr do Vrány promítl smutek prožívaný po ztrátě nejdražší osoby. Celá kniha je od začátku do konce prostoupena zoufalstvím, beznadějí, nenávistí, ale také skoro až kýčovitou romantikou. A v tom vidím kámen úrazu. Vrána je plná scén, kdy se hrdina do půl těla nahý kroutí v slzách po podlaze, objímá se rukama a fňuká. James O’Barr ho ztvárnil jako vypracovaného svalovce, takže si hlavně čtenářky užijí velkou porci komiksového bolavého chlapáctví. Prvoplánového patosu je tady tolik, až to po několika stránkách začne obtěžovat.

James O'Barr - Vrána

I když to má být hlavně o bolesti ze ztráty nejdražší osoby, Vrána je bohapustá vyvražďovačka postavená na chatrném ději. A řeknu to ještě jinak – kdyby se ke knize nevázal tragický příběh autora velké části publika by Vrána nejspíš byla k smíchu. Nic na tom nezmění, že některé scény jsou autentické a autor je se svojí přítelkyní skutečně prožil.

Vrána je zároveň jedním z mála případů, kdy filmové zpracování dopadlo lépe než knižní předloha. Osobně miluji scénu, kde Vrána běží po střechách domů a do toho zní hudba Nine Inch Nails.

Říkejte Vráně klasika nebo kultovka, pro mě to je jen průměrný komiks s nadprůměrně zvládnutým public relation. Ufňukaný hrdina mě nedojímá a jeho hlášky pronesené těsně před tím, než někoho odstřelí, nebaví. Pokud vás navíc postihla stejná životní tragédie jako autora, víte o čem mluvím.

Související:

Brian Azzarello, Eduardo Risso – 100 nábojů: První výstřel, poslední šance

Steve Niles, Ben Templesmith – 30 dní dlouhá noc 

Kauze Koike, Rjóči Ikegami – Plačící drak 1.

Goon – Nic než utrpení

Goon - Nic než utrpení

Autor: Eric Powell Malba: Eric Powell Nakladatelství: Comics centrum Rok vydání: 2012 Počet stran: 144

Patrně se nenajde mnoho těch, kteří by hořeli láskou k vymahačům dluhů. A není se co divit, co do sympatií jsou srovnatelní snad jen s revizory v MHD. Bude to znít neuvěřitelně, ale i u tohoto pro někoho odporného zaměstnání se najdou výjimky. Jednou takovou je Goon, řízek, jaký se hned tak nevidí.

Goon je bitkař vyřizující špinavou práci pro mafiánského bosse dona Labraziho. Záda mu vždy kryje parťák Frankie. Kromě vyřizování zakázek mají tihle dva jednu společnou zálibu – zabíjení nemrtvých zombií z konkurenčního gangu, jehož pomyslnou hraniční čáru tvoří Lonely Street.

Goon - Nic než utrpení

Nemám k dispozici oficiální statistiky prodejců, přesto si myslím, že komiksy jako je Goon nepatří v Česku k nejprodávanějším. Vsadil bych spíš na superhrdiny typu Batman či Wolverine a jiný komiksový mainstream. Dodávám, že proti jmenovaným nemám nic ani v nejmenším.

Nicméně dovedu si představit, že titul Goon – Nic než utrpení vydalo Comics centrum jen tak na zkoušku a pak se čekalo, co se bude dít. Zdá se, že něco se skutečně dělo, protože v prodeji je v pořadí již třetí kniha s touhle naprosto neuvěřitelnou figurou. A jaká tedy kniha Goon – Nic než utrpení vlastně je?

Goon - Nic než utrpení

Především to je zábava. Připouštím, že pro někoho balancující už dost za hranou. Nemyslím si totiž, že by divnoryby s propíchnutými bulvami, duchové malých holčiček s rozseknutými lebkami strašícími v opuštěných domech nebo hejkalové polykající shnilé hlavy divných chlápků byly výjevy, které běžní čtenáři komiksů vyhledávají.

Goon - Nic než utrpení

Malíř a scénárista v jedné osobě Eric Powell při tvorbě používal výrazné kontury a spíše sytější odstíny barev. Detaily vynechal, tedy když nepočítáme retrospektivní výlety do minulosti. Powell rezignoval i na stínování a soustředil se hlavně na hlavní protagonisty.

Předěly mezi kapitolami obstaraly imaginární reklamní plakáty např. na supersvaly v tabletách s nekonečným seznamem vedlejších účinků nebo soupravu pro lobotomii Billy za pouhých 19.95 dolarů.

Goon - Nic než utrpení

Nezanedbatelnou zbraní Goona a jeho kámošů jsou hlášky, které průběžně pronášejí. Frankie, zombie Lazlo nebo páter monster jsou zkrátka figury, které si zamilujete byť to bude láska trochu perverzní. To samozřejmě platí i o Goonovi, a to přesto, že to je vymahač dluhů.

Související:

100 nábojů – První výstřel, poslední šance

Jan Novák, Jaromír 99 – Zátopek …když nemůžeš, tak přidej!

Sir Arthur Conan Doyle, Petr Kopl – Pes Baskervillský

Joe Hill, Gabriel Rodriguez – Zámek a klíč: Vítejte v Lovecraftu