Archiv pro štítek: severská detektivka

V lese visí anděl

Titul: V lese visí anděl Autor: Samuel Bjørk Nakladatelství: Plus Rok vydání: 2015 Počet stran: 384

Mrtvá šestiletá děvčátka pověšená v lese v upravených nažehlených šatech, se školními aktovkami a cedulí “Cestuji sama” jsou středobodem detektivního románu V lese visí anděl. Po stopách vraha se pouští na první pohled nesourodá dvojice vyšetřovatelů – Holger Munch a Mia Krügerová.

Munch je stárnoucí policejní veterán s rozpadlým manželstvím, kily navíc a zálibou v jídle a kouření. Mia byla policejní celebritou s řadou úspěchů na kontě. Nyní je to jen zlomená a opuštěná žena systematicky pracující na tom, aby skončila se svým životem.

Pod románem V lese visí anděl je podepsaný Samuel Bjørk což je pseudonym slavného norského spisovatele, autora divadelních her, zpěváka a skladatele Frodeho Sandera Øiena. Na kontě má již několik knih, tentokrát jde však o první detektivní román.

„Když se Tobias Iversen plazil při kraji kopečku, snažil se co nejvíce přikrčit. Seshora měl na usedlost dobrý výhled. Stan postavil kousek za stromy, kde ho nikdo nemohl zahlédnout, a přenocoval v něm. Původně se chtěl vrátit, ale po setkání s dívkou v šedých šatech tady prostě musel zůstat. Ráchel. Tak se jmenuje. Napsala mu vzkaz, požádala ho o pomoc.“

Najdeme tady typické atributy toho, čemu se před lety začalo říkat „severská detektivka“. Příběh tvoří několik dějových linií vyprávěných řadou více či méně důležitých postav. Postupně autor odrývá souvislosti a vazby mezi nimi a objasňuje jejich role v příběhu. S přibývajícími stránkami se osudy začnou splétat dohromady.

Kouzlo severského žánru je v peripetiích, které musí hlavní postavy řešit mimo vyšetřování, tedy ve svém soukromém životě. Ne jinak je tomu i tady. Holger Munch ani Mia Krügerová to nemají v životě zrovna jednoduché. Kromě vnučky Holgerovi v životě mnoho radostí nezbylo, Mia přišla o všechny členy rodiny a sebevražda se jí aspoň z počátku zdá jako jediné řešení.

 

V lese visí anděl se čte velmi příjemně, tedy pokud se dá takto mluvit o textu pojednávajícím o vyšetřování vražd malých holčiček předškolního věku. Ačkoliv se bavíme o téměř čtyřech stovkách stránek textu, V lese visí anděl se dá zvládnout přečíst doslova za pár dnů. Svižnost čtení ještě zrychlují poměrně krátké kapitoly.

Nepatřím mezi čtenáře, kteří se při čtení snaží odhalit pachatele dřív, než kniha skončí. Nepokoušel jsem se o to ani tentokrát. Pár dní poté, co jsem román dočetl můžu říct, že autor Samuel Bjørk již v druhé polovině odhalí dost indícií k tomu, aby nějaký bystrý „soukromý detektiv“ záhadu rozlouskl dřív, než kniha skončí. Jestli se o to pokusíte, nechám na vás.

Související:

Henning Mankell – Číňan

Henning Mankell – Neklidný muž

Jo Nesbo – Přízrak

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Netopýr

Jussi Adler-Olsen – Složka 64

Jussi Adler-Olsen – Žena v kleci

Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi

Jussi Adler-Olsen – Zabijáci

Levhart

Levhart

Autor: Jo Nesbo Nakladatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2013 Počet stran: 722

Máte přečtené všechny knihy o Harry Holeovi? Pak jste tomuhle policajtovi z Osla nejspíš podlehli stejně jako já. Harry je frajer, který si vás získá, ať chcete nebo ne. Tohle jsem si říkal do doby, než jsem otevřel Levharta. Teď můžu říct, že to je první kniha od Jo Nesba, kterou jsem nedočetl až do konce.

Po vyřešení případu se Sněhulákem Harry zmizí do Hong Kongu, kde se střídavě poflakuje, chlastá, fetuje a taky se lituje. Kromě vyšetřování masových vražd mu tato činnost vždy šla víc než dobře. Asi by v tom i pokračoval, kdyby za ním nepřijela Kaja. Policistka z oddělení vražd dostala za úkol slavného kriminalistu přivézt zpátky. Před časem byla nalezena těla mrtvých umučených žen a policie si neví rady.

Jo Nesbo

Kaje se podaří Harryho přimět k návratu do Osla a rozjet pátrání po vrahovi. Kromě policie se do vyšetřování pouští i agentura Kripos, pro kterou je to příležitost, jak přesvědčit nejvyšší místa, aby vyšetřování veškeré kriminality spadalo výhradně do její kompetence.

Víc než detektivka je Levhart spíš thriller i když oproti předchozímu Sněhulákovi akce tady zase tolik není, za což můžeme jen děkovat. Pouze na zadku tady Harry taky nesedí, rozdá pár ran pěstí a taky nějakou dostane zpátky. Vyzkouší si jaké to je, být zasypán lavinou.

Čtení Levharta připomíná skládání hodinového strojku kolečko po kolečku. V závěru všechny součástky do sebe přesně zapadnou. Součástí pomyslných hodin je i Leopoldovo jablko – ďábelský mechanismus, který byl sestrojen již v dobách kolonií. Nebožákům se vkládal do úst, aby z nich vymohl přiznání.

    „Zastrčil nůž zpátky do pochvy a rozsvítil  světlo u pohovky. Až do téhle chvíle ho nenapadlo, že tahle pohovka je stejná jako pohovka v Havasshytta, že Svaz turistů jistě získal množstevní slevu. Jen potah byl starý, tahle chata je zavřená už několik let, nachází se na příliš nebezpečném místě, neštěstí tu potkalo několik lidí, kteří ve snaze najít chatu ve špatném počasí spadli ze srázu.“ 

Harry Hole se tady z policisty pomalu proměňuje v neohroženého hrdinu, který se dostane z každé šlamastiky. Vždyť jak jinak chápat situaci, kdy si úderem hlavou o hřebík ve zdi úmyslně vymkne čelist, aby z úst dostal právě Leopoldovo jablko?

Jo Nesbo je bývalý muzikant a oblíbené kapely vkládá i do svým knih. Například v Pentagramu Harry o Rolling Stones prohlásí, že jde o nejvíce přeceňovanou kapelu v historii. Tady si na mušku vezme Deep Purple.

Paralelně s vyšetřováním vražd pokračuje Harryho složitý vztah s otcem. Zdravotní stav Holea seniora se rapidně zhoršuje a musí být převezen do nemocnice. Harry ve více či méně střízlivém stavu za ním dochází a v prostředí nemocničního pokoje jsme svědky jejich smíření.

Bohužel se tady Nesbo nevyhne levnému patosu. Pasáže, kde se Harry rozhoduje, zda případ vezme, z neohroženého policajta dělají ufňukanou sebelítostivou holku. Podobně trapnou chvilku zažíváme v samém závěru, kde vysvětluje, proč s nikým nemůže být.

Proč se Nesbo snížil k poplatným trikům, zůstává záhadou. Pro mě to však znamenalo, že jsem Levharta několik stránek před koncem musel zaklapnout.

Související:

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Netopýr

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Spasitel

Složka 64

Složka 64

Autor: Jussi Adler-Olsen Nakladatelství: Host Počet stran: 520 Rok vydání: 2013

Jussi Adler-Olsen se stává čím dál více slavným a žádaným autorem. Ostatně stejně jako žánr, kterému se věnuje, tedy severské detektivce. Tento dánský spisovatel, který se do širšího povědomí dostal knihou Žena v kleci, patří v současné době mezi spisovatelské celebrity. Filmové zpracování Ženy v kleci jeho hvězdný status jenom podtrhlo.

Zajímavé je, že Adler-Olsen vydával knihy dávno před tím, než někdo o severské detektivce slyšel. Z dostupných zdrojů se zdá, že s detektivkou toho měly jen pramálo společného. Je tedy otázkou, do jaké míry je jeho současná literární tvorba plodem tvůrčího přetlaku a do jaké pouhým surfováním na vlně trendu. Ať je jedno nebo druhé, jde mu na výbornou.

Jussi-Adler Olsen

    „Kousla se do rtu. Už s Ritou měla víc práce, než čekala. Nevážila sice tolik, ale její mrtvé tělo bylo z nějakého důvodu těžko ovladatelné. Zdálo se jí, jako by si ruce a nohy dělaly, co chtějí. Každou chvíli musela zastavit a složit jí ruce zpět na břicho. Nakonec neměla na vybranou a musela jí ruce svázat. Pak už to šlo.“

Komisař Carl Morc, Asad a Rose, tedy policejní oddělení Q tentokrát dostalo za úkol vyřešit několik případů zmizelých osob, ke kterým došlo v osmdesátých letech minulého století.

Na první pohled spolu zmizení nesouvisí, je ovšem podivné, že k nim došlo v jeden jediný den. Postupně se ukazuje, že tito lidé spolu cosi společného přeci jen měli. Všichni byli více či méně spjati s léčebnou pro duševně choré na ostrově Sprogo.

Coby chovanka tady také pobývala Nete Hermansenová. Její život byl naplněn řadou příkoří, křivd a utrpení. Všechno začalo v jejích patnácti letech, kdy otěhotněla se svým bratrancem a osud jí přivedl do cesty doktora Curta Wada.

Tento gynekolog si umínil, že Dánsko očistí od méněcenných lidí, tedy přistěhovalců a osob ze sociálně slabších vrstev. Desítky let tak praktikoval nucené potraty a sterilizace. Nete se rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou a vyřídit si účty se všemi, kteří na jejím pohnutém osudu mají vinu. Především pak s Curtem Wadem.

Kdybychom vedle sebe položili první čtyři knihy řady o komisaři Morcovi, Složka 64 z tohoto porovnání vychází jako nejvíce akční záležitost. Nedá se říct, že by to byl vyloženě klasický thriller, ale na několika místech k tomu mnoho neschází.

Komorní atmosféra Ženy v kleci je ta tam a místo toho nám Adler-Olsen servíruje jednu strhující scénu za druhou. Najdeme tady také další novinku – komisař Morc si ač nerad musí zvykat, že se z lovce stává štvaná zvěř.

Zločinec tady není jeden, ale hned několik a ten největší nemá nejmenší chuť se skrývat. Naopak jde proti Carlovi a spol. přímo čelem. Stranou nezůstává ani Carlova bývalá žena Mona, která při dělení majetku hraje s komisařem jakousi hru. Zdá se,  Adler-Olsen napsal svoji nejvíce akční knihu. I kdyby jeho psaní bylo bohapusté využívání aktuálního trendu, daří se mu to více než dobře.

Související:

Jussi Adler- Olsen – Žena v kleci

Jussi Adler-Olsen – Zabijáci

Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi

Henning Mankell – Číňan

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Sněhulák

Červenka

Červenka

 

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Počet stran: 577 Rok vydání: 2014

Román Červenka je v pořadí třetím příběhem komisaře Harryho Holea. Leckoho překvapí, že kniha u nás vyšla již před několika lety, s velkým úspěchem se tehdy ale nesetkala. Někdo to dává za vinu ne zrovna povedenému překladu. Osobně si myslím, že důvod je mnohem prozaičtější – tenkrát ještě Nesbo, resp. Harry Hole nebyly takové hvězdy, jakými jsou dnes.
Červenka začíná v hluboké minulosti, přesněji v zákopech východní fronty druhé světové války, kdy Norové bojovali po boku německé wehrmachtu. Záblesky minulosti tvoří jednu ze dvou časových rovin, které se knihou táhnou. Druhá dějová linie se odehrává v současnosti, přesněji v roce 2000.

 

Jo Nesbo

Nesbo si dává načas a nějaký čas trvá, než se obě linie protnou. Přesněji řečeno k tomu dojde v polovině knihy. Do té doby se Nesbo soustředí na detailní vykreslení všech postav příběhu. Autor nikam nespěchá a Červenka nabírá tempo velice pomalu.

    „Harry netušil, co Super 110 znamená. V záchvatu nadměrného sebevědomí napochodoval do jednoho z moderních obchodů na Hegdehaugsveien v okamžiku, kdy měli zavírat, a přiměl obsluhu najít jediný oblek, do kterého se jeho dlouhé tělo vešlo. Sedm tisíc korun bylo samozřejmě víc, než si představoval, ale alternativou bylo vypadat ve starém obleku jako špatný výstup z revue, takže zavřel oči, projel kartou terminálem a pokusil se na to zapomenout.“ 

 Harry Hole je tady ještě docela ve formě, má všech deset prstů, není to ještě taková troska, v jakou se promění v dalších knihách. Již nyní ale trousí cynické hlášky a chová se jako největší drsňák pod sluncem. Čtenář však dobře ví, že je to vlastně citlivá duše bojující s vnitřními démony.Harrymu se zkrátka nedá nefandit, zvláště pak s vědomím, jaké útrapy ho v dalších knihách čekají. Mimochodem nesmíme zapomenout na skvělé dialogy, zvláště ty vedené mezi Harrym a jeho kolegyni Allen.

 Je docela možné, že se najdou čtenáři, které Červenka zklame. Románu sice nechybí napětí ani velké finále v závěru, přesto se nějaké velké akce nedočkáme. To samé platí o krvavých scénách, kterými například Sněhulák doslova překypoval. Místo prvoplánových přestřelek, honiček a kaluží krve tady slovo dostává nejasný skličující pocit.

Stejně jako v jiných knihách, tak i tady Jo Nesbo předvádí, proč je literární hvězdou posledních několika let – cit pro zápletku, stejně jako schopnost vystavět pozoruhodný příběh s překvapivým rozuzlením. Ať máte v knížkách rádi více krve nebo naopak méně, coby Nesbovým fanouškům by Červenka v knihovně chybět neměla.

Související:

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Sněhulák

 

Spis Rosenherzová

Spis Rosenherzová

Autor: Jan Seghers  Vydavatelství: Host Rok vydání: 2009 Počet stran: 398

Číst komentáře ke knize Spis Rosenherzová od německého spisovatele Jana Segherze je opravdová pochoutka: „Napínavé čtení od začátku do konce“, „Skvělé čtení, skvělá zápletka“ a další. Jeden by si nakonec mohl myslet, že více vzrušující čtení si snad ani nejde představit. Jistě, každému co jeho jest, ale za sebe můžu říct, že větší nudu jsem letos ještě nečetl.

V šedesátých letech je ve Frankfurtu nad Mohanem nalezena ve svém bytě mrtvola luxusní prostitutky Katrin Rosenherzová. Vražda se nápadně podobá případu zavražděné slečny Nitribittové, který se odehrál před devíti lety.

Prostitutka měla klientu mezi vysoce postavenými politiky, kteří pochopitelně neměli zájem na tom, aby se cokoliv vyšetřovalo. Za nějaký čas byl případ zameten pod koberec.

Jan Segherz

O mnoho let později, v současnosti, chcete-li, dojde k přepadení dodávky převážející vzácné obrazy, při kterém je vážně zraněná manželka komisaře Marhalera. To je také důvod proč se policista okamžitě vydává po stopách zločinců.

Po čase zjistí souvislosti mezi přepadením dodávky a desítky let starým případem. Časem se k němu přidává studentka Anna Buchwaldová, která o dávné vraždě napsala školní práci a případ má nastudovaný do nejmenších detailů.

    „Pomalu se blížila k budově. Velká písmena na spodním okraji kopule hlásala „Frankfurtský spolek pro pohřbívání žehem“. Vystoupila po několika schodech nahoru a stála ve vnější kolonádě s vysokými sloupy. Obešla budovu, stále se přitom rozhlížela po okolních hrobech a cestičkách lemovaných stromy a keři, které se odsud hvězdicovitě rozbíhaly všemi směry. Neviděla nikoho kromě staršího vousatého muže s kraťoučkými  šedými vlasy a zlatými brýlemi. Stál mezi hroby, v ruce držel zelenou zahradnickou konev a tu a tam se ohlížel po Anně. Když jeho pohled opětovala, odvrátil se. „Vejděte dovnitř. Čekám,“ stálo na dalším lístku, který si Anna také složila do kapsy džínsů.“

Když před lety vyšlo Milénium Stiega Larssona, zrodil se fenomén severské detektivky. Díky tomu se zvedla vlna zájmu o cokoliv, co mělo kriminální zápletku a pocházelo ze Skandinávie.
Před nedávnem si brněnské nakladatelství Host řeklo, že by si mohlo zlepšit tržby a stejný zájem vzbudit o detektivky z Německa. Jana Segherse, vlastním jménem Matthiase Altneburga lze považovat za jednoho ze zástupců tohoto „experimentu“.

Hlavním hrdinou Spisu Rosenherzová je komisař Marhaler – nejnudnější správňák jakého si lze představit. Je slušný, poctivý, věrný manželce a já nevím co všechno ještě. Ve skutečném životě by se mu nemělo dát co vytknout, ale v literárním díle je persona k uzívání. Za určitou protiváhu můžeme brát Annu, ale ta se taky víceméně drží v mantinelech korektnosti.

Kniha vychází z tisíckrát ohraného modelu, kterému místy až pitomé dialogy zrovna nepomohou. Čtenář má občas dojem, že postavy spolu mluví jen proto, aby mluvily, nikoliv aby něco sdělovaly a posouvaly děj kupředu. Na druhou stranu Seghers píše čtivým, srozumitelným a přímočarým stylem, jaký je ostatně pro současné mainstreamové detektivky typický.

Další plusové body sbírá podrobnou znalostí prostředí Kolína nad Rýnem, kde se příběh odehrává. Někdy až detailní popisy reálií dokážou vtáhnout do děje. Ovšem sázkou na jistotu je několik eroticky zabarvených scén.

Tady musí většina čtenářů zatleskat radostí. Bohužel celkově rozpačitý dojem z knihy to nezmění. A to ani přes pochvalné komentáře některých čtenářů. Závěrem se nemohu nezmínit o přebalu knihy. Proč si nakladatelství myslí, že když je kniha o vraždě, musí být za každou cenu na obálce krev?

Související:

Paulus Hochgatterer – Sladkost života

Henning Mankell – Číňan

Henning Mankell – Neklidný muž

Samuel Bjørk – V lese visí anděl

Jussi Adler-Olsen – Složka 64

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Netopýr

Jo Nesbo – Červenka

Netopýr

Netopýr

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2013 Počet stran: 408

Když se zběžně podívám na posty za letošní rok, mám dojem, že je čas na malé přiznání. Zdá se, že jsem zcela propadl pseudožánru „severská detektivka“. Jasně, mám k vybraným knihám spoustu výhrad a připomínek, ale na výsledku to nic nemění.

Pokud bych rozhodoval o tom, kdo se objeví na obálce časopisu Time, hlasoval bych pro Harryho Holea. Právě dočtený Netopýr, resp. Netopýří muž, mě v mém názoru jen utvrdil.

 V Austrálii je nalezena mrtvá dívka z Norska. Všechno nasvědčuje tomu, že zločin měl sexuální motiv. Tohle a další okolnosti jsou důvodem, proč je z Norska povolán komisař Harry Hole.

Jo Nesbo

Jako průvodce a spolupracovník je mu přidělen policista aboriginského původu Andrew Kensington. Od začátku si tahle dvojice padne do oka a co nevidět se z nich stanou přátelé. Společně se vydávají po stopách domnělého vraha mladé Norky

    „Harry spatřil gilotinu a okamžitě pochopil, že jde o variantu stejného čísla, které viděl v The Power House. Očividně dnes měla být popravena královna, neboť Otto byl oblečen do červených plesových šatů a měl mohutnou dlouhou bílou paruku a bíle napudrovaný obličej. Kat měl rovněž nový kostým, černou přiléhavou kombinézu s velkýma ušima a jakousi „blánou“ pod pažemi, a podobal se tak ďáblovi.“

Netopýr je první díl ze série s Harry Holem. Nenechte se tedy zmást, že už máte přečteného třeba Sněhuláka, Nemesis nebo Spasitele. Otázkou je, proč vydavatelství publikovalo knihy na přeskáčku. Odpovědí mě napadá hned několik, ale o to tady teď nejde. Netopýr je vlastně taková seznamovačka s Harrym.

Poznáváme ho coby osobitého vyšetřovatele, který už má v životě ledacos za sebou, včetně nepovedených vztahů s ženami i alkoholem. I když se jedná o první knihu kde Harry Hole vystupuje, Nesbo se seznamováním nespěchá. O jeho prožitých traumatech a vůbec o něm samotném, se dozvídáme až v druhé polovině příběhu.

 Pokud jste už měli co dočinění s některou z výše zmíněných knih, bude tady pro vás Harry trochu překvapením. V Netopýrovi to ještě není tak beznadějný případ, na jakého jsme zvyklí. Tím se teprve stane. Stejně jako v předchozích recenzích, tak i tady musím znovu upozornit na Nesbovo mistrovství v budování charakterů postav.

Na Netopýrovi je pozoruhodný kontrast sluncem vyhřáté Austrálie oproti temnému příběhu, který se tady odehrává. Nesbo nás zavede mezi dealery drog, prostitutky a vůbec na společenské dno. Zároveň neopomene poukázat na neveselý vztah bílých přistěhovalců k původnímu domorodému obyvatelstvu.

Podle Nesba se jedná o trauma, které ve větších či menších obměnách přetrvává po staletích dodnes. A co je důležité, má vliv i na samotný příběh. Oproti Sněhulákovi tady chybí vyloženě drastické scény. Netopýr je zároveň oproti jiným Harryho příběhům přímočařejší nebo chcete-li přehlednější. Nesbo evidentně ještě nebyl tak vypsaný, což ale v konečném důsledku ničemu nevadí.

Související:

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Lovci hlav

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Sněhulák

Jussi Adler-Olsen – Žena v kleci

Lovci hlav

Lovci hlav

Autor: Jo Nesbo Vydavatelství: Kniha Zlín Rok vydání: 2011 Počet stran: 264

Znáte to, tak dlouho lidi kolem vás vychvalují nějakou knížku, až vám to nedá a přečtete si jí taky. Jenže ať chcete nebo ne, neubráníte se přehnaným očekáváním. Vždyť „všichni to chválí, tak to prostě musí být skvělý, ne“?

Potíž je v tom, že málokdy se podaří taková očekávání naplnit. A jak říká klasik: “chvíli očekávání vystřídá zklamání”. A přesně tak jsem to měl s Lovci hlav.

 Roger Brown je hvězda ve svém oboru. Živí se jako hledač kandidátů na pozice ve vrcholném managementu, neboli headhunter. Je schopný, zkušený, takříkajíc v tom umí chodit. Provize za úspěšná doporučení jsou více než štědré. Částky s mnoha nulami by mu tedy měly zajistit život v luxusu a blahobytu.
Jo Nesbo
Jenže to by nesměl mít náročnou manželku, milovnici umění k tomu. Výdaje na provoz společné vily a manželčiny galerie jsou ovšem takové, že Rogerovi nezbývá nic jiného, než si přilepšovat coby lupič obrazů. Vesměs se jedná o umělecká díla z majetku některého z kandidátů.

Když se setká s Clasem Grevem, na první pohled se zdá, že ten chlápek je hotové terno. Nejenže se hodí prakticky na jakoukoliv vrcholnou pozici, ještě k tomu má doma Rubensův obraz v hodnotě mnoha miliónů. Všechno nasvědčuje tomu, že konec Rogerových finančních starostí je na dohled.

    „Potácivě jsem se otočil zády k traktoru, zhoupl se ze špiček na paty tak, aby pes visel volně ve vzduchu, a prudce jsem couvl. Přivítaly nás ostré ocelové hroty silážního nakladače. A já jsem podle zvuku trhající se psí kůže poznal, že tenhle svět neopustím sám. Zorné pole se mi zastřelo a svět zčernal.“ 

Od Nesba znám několik knih, vesměs ze série s Harrym Holem. Podobný styl psaní jsem tedy čekal i od Lovců hlav. Chyba. Tahle knížka je jízda od začátku do konce. Žádné hloubání, složité vysvětlování, děj frčí ve stylu start – cíl. K tomu spousta akcí, některé uvěřitelné více, jiné méně.

Stylu psaní nahrává i rozsah knihy, dvě stě šedesát stránek je vcelku omezený prostor, který však autor dokázal naplnit beze zbytku. Ve srovnání s jinými Nesbovými knihami úplný hubeňour.

Hodit Lovce hlav do pytle nadepsaného “plytká zábava” by však bylo zbytečně přísné. Nesbo je mistr v práci s charaktery a své postavy dokáže vyvíjet. Lovec hlav Roger Brown budiž konkrétním příkladem. Na začátku ho poznáváme coby arogantního, bezcharakterního mizeru, který si mnoho našich sympatií nezíská.
Postupem času a s přibývajícími stránkami si však pohled na něj musíme poupravit. Nesbo odkrývá okolnosti jeho chování, vysvětluje věci, které dosud byly neznámé. Nechci tvrdit, že je nám ho nakonec líto, ale řekněme, že ho do jisté míry dokážeme pochopit.

Lovci hlav vlastně není špatná knížka. Pokud tedy hledáte krystalickou zábavu a způsob, jak na chvíli vypnout mozek. Moje největší zklamání pramení patrně z toho, že jsem čekal trochu něco jiného. Dalším důvodem možná také je, že takový způsob zábavy je na mě až příliš přístupný, tedy když použiju eufemismus, a bez obsahu.

Související:

Jo Nesbo – Sněhulák

Jo Nesbo – Červenka

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Spasitel

Jo Nesbo – Netopýr

Vzkaz v láhvi

 

Vzkaz v láhvi

Autor: Jussi Adler – Olsen Vydavatelství: Host Rok vydání: 2012 Počet stran: 552

Než jsem začal psát tenhle text, došlo mi, že Jussi Adler – Olsen spolu s Robertem Merlem jsou na tomhle blogu nejvíce zastoupení autoři. Pravda, velkou pozornost jsem věnoval také Jo Nesbovi.

Přemýšlím, co se z toho dá vyvodit. Mám sklony k nenáročnému čtení? Jsem líný objevovat nové autory? Každopádně to může být téma pro některý z dalších textů. Teď bych se ale rád podíval na v pořadí třetí příběh dánského komisaře Carla Mørcka.

U pobřeží Skotska se objeví láhev se vzkazem, ve kterém kdosi žádá o pomoc. Papír je napůl rozmočený a text sotva čitelný. Nikdo mu nevěnuje velkou pozornost a chvíli trvá, než se různými oklikami dostane na Mørckův stůl.

Jussi Adler-Olsen

Společně se syrským asistentem Asadem a podivnou osobou Rose, tedy přesněji s její sestrou Yrsou, komisař rozbíhá vyšetřování. A to přesto, že vůbec není jisté, zda nejde o pouhý žert. Postupně vychází najevo, že vzkaz psal před mnoha lety jeden z bratrů uvězněných neznámým mužem v odlehlé loděnici.

Vtom Ráchel otevřela oči. Dívala se přímo na něj, jako by byla při plném vědomí. Zírala prázdnýma očima, a přece tak pronikavě. Bude těžké ze sebe ten pohle setřást. Náhle oči zase zavřela. Chvíli počkal, jestli se to nebude opakovat, ale nic dalšího už se nedělo. Pravděpodobně šlo jen o nějaký reflex. Zaposlouchal se do pípání přístrojů u lůžka. Během poslední minuty jí srdce začalo bít rychleji. “ 

Vydavatel na přebalu knihy uvádí, že Vzkaz v láhvi získal Harald Mogensen Prize za nejlepší dánský detektivní román. V roce 2010 obdržel ocenění Glass Key. Můžete si o cenách a oceněních myslet cokoliv, ale faktem je, že pokud si nějaká detektivka zaslouží „medaili“, pak je to Vzkaz v láhvi. Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy setkal s tak precizně vystavěným dějem a skvěle vyfabulovanou zápletkou.

 Stejně jako u předchozích knih, tak i tady Adler – Olsen příběh vypráví z několika pohledů. Je pozoruhodné sledovat myšlenkové pochody pachatele a postupně se dozvídat motiv jeho zločinů. Styl psaní je stále lehký, svižný a doslova návykově čtivý. Téma knihy je neveselé, místy není nouze o vyloženě tragické momenty, přesto si autor najde místo i na vtipné chvíle.
Carl Mørck vybrané události glosuje osobitým způsobem. V čem se ale Vzkaz v láhvi liší od předchozích knih, tak je to především větší důraz na akci. Jednu za všechny zmíním honičku v autech v druhé polovině knihy. Taková akce by se dokonale vyjímala některém z hollywoodských akčních blockbusterů.

Adler – Olsen je někdy ze strany kritiků a novinářů obviňován, že jeho knihy nejsou věrohodné. Zkrátka nejsou možné. Myslím, že to samé se dá říct o nekonečném zástupu jiných autorů detektivek.

Osobně nepovažuji věrohodnost za nejdůležitější podmínku dobré detektivky. Adler – Olsen zkrátka nabízí hru a záleží na čtenáři, jestli na její pravidla přistoupí. Stále se tady bavíme o nenáročném čtení, ze kterého si nikdo nic moc neodnese, ale skvěle se pobaví.

Související:

Jussi Adler-Olsen – Zabijáci

Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi

Jussi Adler-Olsen – Složka 64

Jo Nesbo – Netopýr

Jo Nesbo – Levhart

Jo Nesbo – Sněhulák

Zabijáci

 

Zabijáci

Autor: Jussi Adler – Olsen  Vydavatelství: Host Rok vydání: 2013 Počet stran: 429

V předchozím textu jsem se zmínil, že kromě Ženy v řetězech, jiné knihy od Adler – Olsena neznám. Jenže mi to nedalo. Knížky tohoto Dána se čtou doslova samy, a tak jsem sáhnul po další. Zabijáci je v pořadí druhý případ svérázného komisaře Carla Mørcka. Pro zaryté fanoušky mám dobrou zprávu – autor se nechal slyšet a připravuje celkem deset knih, kde bude Carl figurovat. Jací tedy Zabijáci jsou?

 Po úspěšně vyřešeném případu političky Merete Lyngaardovou se Carl vrací z dovolené. V práci ho čeká několik překvapení. Jedním z nich je osobitá kolegyně Rose, kterou dostali coby posilu do Oddělení Q.
Společně se syrským asistentem Asadem tak tvoří trojici, obývající sklepní prostory policejní stanice. Netrvá dlouho a Carl na stole objeví složku s dvěma desítkami let starými vraždami. Jenže podle dokumentace bylo všechno vyřešené. Dokonce vrah, který se tehdy ke všemu přiznal, sedí ve vězení. Proč se tedy složka objevila u Carla na stole? A kdo ji tam dal?
Jussi Adler-Olsen
Souběžně s vyšetřováním se odvíjí druhá rovina příběhu. Sleduje partu bývalých spolužáků prestižní školy, kteří mají všechno, na co si vzpomenou – postavení, peníze a moc. Do sestavy ještě patří Kimmie – bezdomovkyně živořící v okolí hlavního nádraží. Co má společného dánská smetánka, bezdomovkyně a případ dvacet let staré vraždy?

 

    „Venku chodili lidé jen v košilích. Stíny se prodloužily a zostřily a lidé se předháněli v úsměvech. Je konec září a lehce přes dvacet stupňů, tak co jim tu hergot připadá k smíchu? Měli by zaklonit hlavu, podívat se na ozónovou díru a pak se zděsit. Svlékl si kabát a hodil si ho přes rameno. Příště bude v lednu chodit v sandálech. Ať žije skleníkový efekt.“ 

Kdo si v předchozí knize oblíbil postavu Carla, bude možná trochu zklamán. Postavě svérázného policajta není vyměřen takový prostor, jak by se dalo čekat. Autor se z velké části zaměřuje na skupinu podezřelých prominentů, včetně bezdomovkyně Kimmie.

Čtenář tak má možnost sledovat vyšetřování z několika úhlů, přesněji z pohledů všech zúčastněných. Autor tak nabízí zajímavý pohled napříč společenskými vrstvami – od naprostého lidského dna až na vrchol společenských žebříčků.

Objevuje se zde v detektivním žánru celkem netradiční fakt, a to že téměř od začátku se zdá být jasné, kdo za vším stojí. Nakonec je všechno trochu jinak, ostatně jak to tak bývá.

Stejně jako v Ženě v řetězech, i tady dochází ke komickým situacím mezi Carlem a jeho asistentem Asadem. Dvojice detektivů je navíc doplněna o novou postavu – kolegyni Rose.. Čerstvá posila Oddělení Q se hned zkraje projeví, že by do týmu mohla dobře zapadnout. Na druhou stranu mi není docela jasné, proč ji Adler – Olsen obsadil.
Pochopil bych to v případě, kdyby tvořila protipól ke svéráznému syrskému pomocníkovi. Jenže ten si s Carlem bohatě vystačí. Jejich kulturní odlišnost je nevyčerpatelný zdroj úsměvných momentů. Jenže co s Rose? Nezbývá jí tak větší role, než jakéhosi křoví.

Ve stylu vyprávění Adler – Olsen zůstává na svém. Nadále používá lehký, svižný, „dovolenkový“ styl psaní, kde se větší zádrhele hledají marně. Ve srovnání s předchzím dílem Adler – Olsen vcelku přitvrdil a místy se zhusta pouští do popisu drastických a erotických scén.

Tady bych rád upozornil na obsah balíčku, který Kimmie neustále nosí při sobě. Slabší povahy by měly zvážit, zda v četbě pokračovat nebo inkriminované pasáže přeskakovat. Je to volba každého. Jenže každý ví, že se to celé čte výborně.

Související:

Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi

Jussi Adler-Olsen – Složka 64

Jussi Adler-Olsen – Žena v kleci 

Jo Nesbo – Červenka

Žena v kleci

Žena v kleci

Autor: Jussi Adler – Olsen Vydavatelství: Host  Rok vydání: 2011 Počet stran: 405

S oblibou říkám, že s literaturou to je podobné jako s hudbou. Vytvořit skvělý debut umí leckdo. Ovšem přijít s druhou knihou nebo deskou, která potvrdí kvality prvotiny, je podstatně těžší. Jaká je druhá a vůbec další knihy Jussiho Adlera – Olsena, zatím nevím. S jistotou však můžu říct, že jeho prvotina Žena v kleci stojí za pozornost.

 Carl Mørck je klasický model „divného detektiva.“ Moc přátel nemá a ani je nehledá. Vztahy s kolegy v práci taky nejsou zrovna ideální. O vztazích s nadřízenými to platí možná dvojnásob. Kdyby se nejednalo o prvotřídního kriminalistu, kdoví kde by skončil.  Kromě manželky, která od něj odešla, nevlastního syna a bláznivého spolubydlícího, vlastně nemá nikoho.
Jussi Adler-Olsen

    „Opatrně zaklepal na dveře Jesperova pokoje, ale nikdo mu samozřejmě neodpověděl. Jako obyčejně není doma, pomyslel si, neboť si vzpomněl na sto dvanáct decibelů, které jinak bombardují dveře zevnitř. Ovšem tentokrát se zmýli, jak se ukázalo, když dveře otevřel.“

Policejní vedení se rozhodne nadbytečného komisaře zbavit a usadí ho do křesla nově vzniknuvšího oddělení Q. Aby Mørck šel šéfům doslova z očí, zřídí mu kancelář ve sklepě. Jeho pracovní náplní je  znovu otevírat odložené a nevyřešené případy.

K ruce dostane svérázného pomocníka ze Sýrie – Hafeze el-Assada. Prvním případem, který oddělení Q začne řešit, je zmizení političky Merete Lyngaardové. Členka předsednického klubu demokratické strany se ztratila před pěti lety. Nikdy se netěšila valné popularitě, a proto kromě postiženého bratra, nikomu dvakrát nechybí.

 Jussi Adler – Olsen knihu postavil na dvou rovinách vyprávění. První je pátrání po zmizelé političce odehrávající se v současnosti. Druhou je příběh unesené ženy, jenž začíná před pěti lety. Patrně netřeba zmiňovat, že se obě roviny na konci knihy protnou.
Hlavně v té první se Olsenovi podařilo sloučit na první pohled neslučitelné, totiž dobře vystavěnou detektivní zápletku s prvky humoru. Když pomineme vtipné glosy, které se  komisaři Mørckovi honí hlavou, o komické momenty se stará především jeho asistent. Právě střet dvou odlišných kultur způsobuje vyloženě kouzelné okamžiky.

Žena v kleci je román o skrytém zlu v nás a kolem nás. Jsme jím obklopeni, i když jej na první pohled nevidíme. A někdy ani na ten druhý. Lidé, do kterých bychom to nikdy neřekli, v sobě skrývají zvrácenou touhu ubližovat ostatním. To vše v nezkrotné touze po pomstě. Lehký a čtivý styl, jakým je Žena v kleci psaná, z valné části brousí pomyslné hrany jinak těžkého tématu.

Druhé pokračování případů komisaře Mørcka se jmenuje Zabijáci. Jak již zaznělo, jaká kniha je, netuším. Nicméně již ji mám připravenou na imaginární poličce s označením „Výhledově k přečtení“. Pokud je aspoň z části tak dobrá, jako Žena v kleci, k dokonalé spokojenosti mi už nebude chybět skoro nic.
Související: