Archiv pro štítek: špionážní román

Cizí země

Autor: Charles Cumming Nakladatelství: Vyšehrad Rok vydání: 2016 Počet stran: 320

Špionážní romány můžeme v zásadě rozdělit do dvou skupin. V první jsou ty věrohodné, u kterých si říkáme, že by se více méně mohly odehrát i ve skutečnosti. Příběh dává smysl, jednání postav i akční scény, pokud tam jsou, působí uvěřitelně. Ve druhé skupině jsou pak ostatní romány. Obě skupiny mají svá pro a proti a záleží spíš na nás, co od nich čekáme a kam až jsme ochotni nechat se autorovou fantazií zavléci. Cizí země od Charlese Cumminga se nachází někde mezi oběma kategoriemi.

Cizí země začíná ve chvíli, kdy jsou při letní dovolené v Egyptě brutálně zavražděni manželé Malotovi z Francie. O několik dní později zmizí Amelie Leveneová – nově zvolená šéfka britské MI6. Shodou okolností to je pár týdnů před datem nástupu na novou pozici. Tajná služba chce věc řešit mimo dosah médií a vzpomene si na svého bývalého zaměstnance – Thomase Kella, který byl před časem „odejit“ ze služeb Jejího veličenstva. Na Thomasovi je, aby Amelii našel dřív, než se zpráva o jejím zmizení dostane na veřejnost.

Vydává se tedy do Francie, kde by se podle zjištěných informací budoucí šéfová MI6 měla nacházet. Nejdříve to vypadá, že se dáma jen „zapomněla“ s nějakým milencem. Časem Thomas zjistí, že situace je mnohem vážnější. Kromě svěřeného úkolu musí vyřešit ještě jeden – rozpadající se manželství.

„Kell ležel na Ameliině posteli a chystal se k několikahodinovému odpočinku, když konečně dorazila zpráva. Vstal z postele, zadal do sejfu čtyřmístný kód a uslyšel uklidňující zvuk odemykajícího se zámku. Dveře v pantech se svou vlastní vahou otevřely.“ 

Cizí země vychází z otřepaného modelu vysloužilého agenta na cestě za vyřešením záhady a očištěním svého jména. Je to sice klišé, přesto stále funguje jak ve špionážních románech, tak i v detektivkách staré drsné školy. Akční scény či pěstní souboje tady nečekejte.

Thomas Kell je agent, který má ledacos za sebou, přesto si v zabíjení a násilných konfrontacích zrovna nelibuje. Problémy raději řeší s rozvahou a rozumem. Má mnohaleté zkušenosti z oboru a navíc spoustu užitečných kontaktů po celém světě. Když se třeba ocitne v Paříži a potřebuje drobnou službu, hned ví, na koho se obrátit.

Byť se jedná o špionážní román, Cizí země je vcelku lehké čtení. Knihu ocení i čtenáři, kteří se za fanoušky tajných agentů nepovažují. Charles Cumming píše civilně, drží se při zemi a fantazii nepouští z uzdy víc, než je zdrávo. Většina popsaných situací působí věrohodně a realisticky.

Jistě, najde se pár momentů, kdy autor překročí pomyslnou hranici a nám se objeví úsměv na tváři. K takové situaci dojde při setkání Kella s manželi Knightovými v Paříži. Postava pana Knighta je skoro až komická. Do jisté míry to je podobné i u únosců, víc už ale prozrazovat nebudu.

Jednoduše řečeno je celkem jedno, zda knihu zařadíme do první či druhé skupiny, o kterých byla zmínka v úvodu. Cizí země je napínavé a přesto pohodové čtení. Tato a další podobné knihy mohou fungovat jako protipól neveselým událostem a informacích o činnostech tajných ruských čínskcýh tajných služeb, které dnes a denně prosakují na povrch.

Související:

C. J. Sansom – Zima v Madridu

Robert Ludlum – Matlockovo pověření

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

James Grady – Šest dnů Kondora

Robert Ludlum – Hádův faktor

 

Křik Halidonu

Autor: Robert Ludlum Nakladatelství: Domino Rok vydání: 1999 Počet stran: 415

Stejně jako každý literární žánr, tak i ten špionážní nebo chcete-li politický román má svoje klasiky. Kdo se aspoň částečně orientuje, jako první mu na mysl vytanou Frederick Forsyth, Graham Greene nebo John le Carré. Je jich mnohem víc, proš je ale všechny vypisovat? S velkým zdráháním uvádím i Dana Browna. Spíše než spisovatel to je literární dělník toužící po slávě a penězích a kvůli tomu je schopen před celým světem dělat ze sebe hňupa. Ostatně téměř pohrdlivý postoj nedávno zesnulého Umberta Eca k Brownovi hovoří za vše. 

Kdo tady ale rozhodně nesmí chybět, je Robert Ludlum. Během života, který před šestnácti lety pohasl, si vysloužil přízvisko “čtivý Forsyth.” Tady asi není třeba cokoliv dodávat. Jeho někdy až neuvěřitelná znalost prostředí tajných služeb, postupů policie, ale i zákulisních politických her mu dávala potenciál, kterého při psaní využíval.

Bohužel po jeho smrti pod jménem Robert Ludlum začaly vycházet tituly nemající s jeho psaním pranic společného. Nakladatelství vlastnící práva se rozhodlo dál vydělávat peníze na jeho jménu. To ale není případ Křiku Halidonu, první vydání totiž spatřilo světlo světa již v roce 1975. Mimochodem jej Ludlum napsal pod pseudonymem Jonathan Ryder.

Alex McAuliff je zkušený a ve svém oboru respektovaný geolog mající za sebou řadu vědeckých výprav. Společnost Dunstone se na něj obrátí s nabídkou vést výpravu do hloubi jamajské džungle za účelem jistého projektu. Odměna je více než štědrá – dva miliony dolarů. Členy výpravy si McAuliff může vybrat sám, o pravém účelu výpravy však musí pomlčet.

Nedlouho po skončení schůzky se zástupci Dunstone se na něj obrátí agent britské tajné služby. McAuliff se dozvídá, že jedna taková výprava již před časem proběhla a všichni její členové během ní zemřeli. Podezřelí jsou právě lidé z Dunstone. MI5 začne McAluliffa připravovat na nelehký úkol, který ho na Jamajce čeká. Ovšem i ona má svoje zájmy. Alex McAuliff se tak ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny, kromě odhalení, o co na Jamajce doopravdy jde, musí to nejdůležitější – přežít.

„A pak ho McAuliff uviděl. Za pomalu se zavírajícími dveřmi, na zadním konci chodby. Zavalitého muže ve tmavém saku a světlých kalhotách. Právě odemkl dveře a chystal se vstoupit do pokoje; při tom si odhrnul sako, aby vrátil klíče do kapsy u kalhot. Pod sakem zazářila žlutá košile. Dveře výtahu se zavřely.“

Stojí za to položit vedle sebe knihy vyšlé před desítkami let a těmi, které se v nabídce knihkupectví objevily relativně nedávno. Dnešní tituly nesoucí Ludlumovo jméno jsou jako vystřižené ze série o nesmrtelném agentovi Jamesi Bondovi. Jedna akce střídá druhou, děj má spád a spíše než o literaturu jde o popisy klipů. Čtenář nemusí čekat dlouho, aby věděl, s kým má tu čest, kdo kope za hodné a kdo za ty zlé.

Křik Halidonu je vyprávěn o poznání pomaleji, leckdo by mohl říct rozvláčněji. Scény jsou popisovány s větším rozmyslem a dějové zvraty si tak trochu dávají načas. Při popisu tehdejších reálií občas narazíme i na roztomilý archaismus a o to snáze se přeneseme do sedmdesátých let minulého století.

Křik Halidonu jinak splňuje všechny atributy předchozích i budoucích knih Roberta Ludluma. Opět tady máme hrdinu, který se nikoliv vlastním přičiněním připlete do „velké hry velkých hochů“ a je postaven do role “sám proti všem”. Tedy když nepočítáme krásnou ženu, která nesmí chybět a v níž hlavní hrdina najde nejen morální oporu.    

Křik Halidonu je sázka na jistotu. Je to precizně napsaný špionážní román, jaký od klasika žánru můžeme čekat. Samozřejmě je možné, že čtenář zvyklý na rychlé čtení, nad pozvolna vyprávěným příběhem ohrne nos. To je ale problém čtenářův nikoliv pana spisovatele. 

Související:

Robert Ludlum – Jansonův rozsudek

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Robert Ludlum – Matlockovo ultimátum

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

James Grady – Šest dnů Kondora

Robert Ludlum – Hádův faktor

Plavec

Joakim Zander - Plavec

Autor: Joakim Zander Nakladatelství: Host / Krimi román Rok vydání: 2015 Počet stran: 384

Můžeme tomu říkat třeba podezíravost, ale knihy s velkou reklamou ve mně budí nedůvěru. Když vidím poutače v metru nad eskalátory, na bannerech a kdoví kde ještě, začnou ve mně hlodat pochybnosti. Pak se mi dostane svazek do ruky, na přebalu se dočtu, jaké významné noviny na ni napsaly pochvalnou recenzi, nebo jaký slavný spisovatel ji vychválil, je prakticky rozhodnuto. Knihu vracím do regálu a můj zájem uvadá.

Pořád totiž věřím, že dobrá kniha se prodá sama, lidi si o ní zkrátka mezi sebou řeknou. O reklamě na knihy resp. o přebalech knih se třeba rozepíšu v budoucnu v samostatné glose, dnes bych se rád věnoval Plavci. Na rozdíl od jiných totiž tentokrát místo zpátky do police knihkupectví putoval k pokladně obchodu. Bohužel. 

Joakim Zander - Plavec

Příběh Plavce začíná v osmdesátých letech minulého století v syrském Damašku, kde pumový útok na auto amerického tajného agenta jeho manželku. Agent zůstane naživu a s ním i jeho několikaměsíční dcera. Vzhledem k okolnostem ji musí opustit a nechat na tamní ambasádě. Kromě opuštění dítěte ho tíží pocity viny i za to, že obětí útoku měl být on sám.

O třicet let později se na Klaru Walldéenovou, zaměstnankyni Evropského parlamentu, obrátí bývalý přítel Mahmúd Šammúš s žádostí o pomoc. Coby bývalému agentovi tajné služby se do rukou dostaly důležité informace. Zveřejnění těchto dat by mělo nedozírné následky mezinárodního rozsahu. Je ve státním zájmu, aby se po dokumentech slehla zem včetně osob, které je mají u sebe.

S agenty CIA v patách se dvojice vydává na cestu s velmi nejistým koncem. Někdy v té době se na právníka prestižní právnické firmy Georga Lööweho obrátí záhadný klient s nabídkou, kterou by většina advokátních kanceláří ihned odmítla.

„Mahmúdovi stačil jediný letmý pohled na jeho obličej, aby pochopil, že něco není v pořádku. Cyril byl bledý a pohledem těkal směrem ke schodům. Očividně nevěděl, co si počít s rukama. Nejdřív je natáhl ke Klaře, ale vzápětí si to rozmyslel. Zkusil si zastrčit levou ruku do kapsy, hned ji však zase vytáhl. Bylo evidentní, že tohle už není slibný francouzský politik, ale zlomený člověk.“ 

Plavec je vyprávěný z pohledu několika aktérů, čtenář má tak ucelený přehled o tom, v jaké situaci se která z postav právě nachází a co se jí honí hlavou. Je to forma vyprávění, která baví, u Plavce ale otravuje, pohledy se totiž střídají až příliš rychle.

Každému „vstupu“ je místy věnováno doslova jenom několik stránek. Pak dojde k pomyslnému střihu a už jsme zase jinde. Důvod je jednoduchý,  čtení rychleji odsýpá, mně to ale zhruba od poloviny začalo obtěžovat. Naopak osvěžující je prokládání scén z dávné historie s událostmi ze současnosti.

Joakim Zander - Plavec

I když je Plavec titulovaný jako „špionážní thriller“, o práci tajných služeb se toho v něm mnoho nedozvíte. Joakim Zander  pracoval řadu let v Evropském parlamentu, prostředí tedy zná velmi dobře. Nabízí se otázka, proč své zkušenosti v knize lépe nezúročil.

Charaktery postav tady mnoho místa rovněž nedostanou, což je velká škoda. U jedné se Joakim Zander sice pokusil o jakýsi charakterní vývoj, bohužel  chybí podrobnější vysvětlení pohnutek za jakých ke změně chování došlo. Výsledek tak nepůsobí příliš důvěryhodně.

Věřím informacím nakladatelství, že se Plavec držel řadu měsíců na předních pozicích žebříčků prodejnosti v mnoha zemích. Věřím i tomu, že kniha byla přeložena do desítek jazyků. Pro mě to je ale jen jedna z mnoha knih, které jsem přečetl a na které si za měsíc ani nevzpomenu. Gratuluji Nakladatelství Host za solidní propagaci díla, kvalitě knihy to ale mnoho nepřidalo.

Související:

James Grady – Šest dnů Kondora

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Robert Ludlum – Hádův faktor

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

Robert Ludlum – Matlockovo pověření

Jansonův rozsudek

Jansonův rozsudek

Autor: Robert Ludlum Nakladatelství: Domino Rok vydání: 2004 Počet stran: 515

Paul Janson je agentem ve výslužbě.  Tajné operace pověsil na hřebík a živí se jako bezpečnostní poradce. Firmy si ho najímají, aby jim pomohl se zabezpečením citlivých dat a dalších důležitých věcí, o které žádný byznysman či obchodník nechce přijít. Zkušenosti z práce v tajných službách tady využívá takříkajíc beze zbytku.

Při čekání na letišti Paula osloví Marta Langová – pravá ruka slavného filantropa Petera Novaka. Jejího šéfa unesla skupina teroristů a po Paulovi chce, aby se jej pokusil zachránit. Paul po chvíli váhání souhlasí. Dá dohromady tým bývalých kolegů a společně se vydají na nebezpečnou misi.

Z počátku jde všechno hladce, přesto se nakonec záchranná mise nezdaří. Paul navíc zjišťuje, že mu jde kdosi po krku. Podle způsobů boje a použité techniky to vypadá na profesionální zabijáky, konkrétně lidi z Konzulárních operací, pro které Paul kdysi sám pracoval. Nezbývá mu tedy nic jiného, než se pokusit zůstat naživu a zároveň zjistit, do jaké hry se zapletl.

Robert Ludlum

Jansonův rozsudek splňuje všechny atributy Ludlumových knih.  A to přesto, že tento román Ludlum již nenapsal.  Jansonův rozsudek vyšel dlouhých jedenáct let po Ludlumově smrti. Román vznikl na základě spisovatelových poznámek nalezených v jeho pozůstalosti, o dokončení se postaral některý z nájemných spisovatelů „Ludlumovy literární manufaktury“. Vraťme se ale zpátky ke knize.

V hlavní roli vystupuje hrdina, který se dostane do pozice „jeden proti všem“. Ač o to vůbec nestojí, je okolnostmi zatažen do velké mezinárodní konspirace a sám se pouští do jejího odhalení.  S pomocí dávných přátel jde po stopách vedoucích až do nejvyšších pater politiky.

Janson se zadíval na druhou stranu dvora, nic však neviděl. Theo byl schovaný. Nebo mrtvý. Sykl do mikrofonu. Snažil se, aby tiché tsk splynulo se skřehotem hmyzu a ptáků. Vzápětí uslyšel stejnou odpověď. Katsaris byl na místě a připraven. Musel udělat zásadní rozhodnutí: Je nebezpečné ty chlapy zneškodnit? Nejsou jen návnada? Janson se opatrně napřímil a upřel zrak do oken za železnou mříží.

I když má Janson zkušenosti z mnoha tajných operací a prošel i peklem války ve Vietmanu, dochází k momentům, kdy si musí sáhnout na dno svých sil. Táhne mu na padesátku a nejlepší roky má už za sebou. Kde nestačí fyzicky, pomáhá si důvtipem a zkušenostmi.

Autor se tradičně představuje coby znalec prostředí armády a tajných služeb. Do detailu popisuje postupy, které vládní i jiné tajné organizace používají. Zaměřuje se na konkrétní typy ručních zbraní a čtenáře seznamuje s jejich vlastnostmi a možností použití. Skalní fanoušci vojenské techniky si tak mohou přestávky ve čtení krátit dohledáváním fotografií a dalších informací na internetu.

Související:

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Robert Ludlum – Hádův faktor

Robert Ludlum – Matlockovo pověření

James Grady – Šest dnů Kondora

Šest dnů Kondora

Šest dnů Kondora

Autor: James Grady Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2010 Počet stran: 232

Ronald Malcom pracuje v hlavním sídle Americké literárně historické společnosti. Organizace sídlí ve Washingtonu čtyři bloky za Kongresovou knihovnou. Ve skutečnosti to však není nic jiného, než jedna z poboček CIA, kde Malcom pracuje jako analytik s kódovým označením Kondor.

Název jeho pozice zní možná honosně, v hierarchii organizace je však jenom bezvýznamný úředníček. Jeho pracovní náplní je čtení špionážních románů a detektivek ve kterých hledá inovativní postupy, které by se mohly použít v praxi nebo by naopak mohly ohrozit právě probíhající skutečné mise. Malcoma práce zrovna nenaplňuje, vlastně ho nudí.

Jedno deštivé poledne se vypraví kolegům pro oběd. Zatímco je venku, do firmy vstoupí skupina mužů se samopaly a všechny postřílí. Po návratu je Malcom v šoku, sebere pistoli a uteče. Z telefonní budky zavolá na linku CIA pro mimořádné situace. Malcom nechápe co se stalo, je mu jasné pouze to, že mezi mrtvými měl být i on, a že naživu zůstal pouze náhodou. Také si uvědomuje, že uvnitř CIA operuje další organizace, která ho chce vidět mrtvého.

James Grady

Šest dnů Kondora je dnes již klasický špionážní příběh známý hlavně z filmového zpracování přejmenovaného na Tři dny Kondora s Robertem Redfordem v hlavní roli. Kniha používá vcelku otřepané postupy:

  • hlavní hrdina stojí sám proti spiklencům i proti ochráncům pořádku
  • díky svým znalostem a schopnostem nakonec všechno vyřeší
  • dějová linie obsahuje milostnou zápletku

Více než o román jde u Šest dnů Kondora spíše o novelu složenou zhruba z 50 000 slov. I když se jedná o příběh Ronalda Malcoma, v úvodu si Grady neodpustí podrobný popis fungování některých struktur CIA. Tím zdůrazňuje, jak bezvýznamnou funkci Malcom v celé organizaci zastává.

Kdo viděl film, bude mít čtení o něco zajímavější. Stejně jako mě mu budou naskakovat obrazy z filmu. A to přesto, že kromě zápletky nemá film s knihou mnoho společného. Bude těžké představit si Ronalda Malcoma s jiným obličejem než je Redforův.

Když na motivy knihy vznikl film, byl svého času James Grady z jeho úspěchu rozčarovaný. Snímek totiž dalece zastínil svojí knižní předlohu. Grady později napsal volná pokračování  Stín Kondora a Poslední dny Kondora,  s těmi však takový úspěch nesklidil.

Související:

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Robert Ludlum – Hádův faktor

Robert Ludlum – Matlockovo pověření

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

Pařížská hrozba

Pařížská hrozba

Autor: Robert Ludlum, Gayle Lynds Nakladatelství: Domino Počet stran: 399 Rok vydání: 2003

V pařížském Pasteurově ústavu došlo k výbuchu. Někteří vědci zahynuli, jiní jsou těžce zraněni. Mezi nimi je i Marty Zellernbach, dobrý přítel podplukovníka Jona Smitha. Pod troskami zřícených budov údajně zahynul i Émil Chambord – přední světový odborník v oblasti výpočetní techniky.

 Vědělo se, že těsně před výbuchem pracoval na projektu molekulárního počítače. Pokud by se povedlo uvést ho do provozu, jednalo by se o absolutní převrat a stávající výpočetní technika by byla k ničemu.

 Robert Ludlum

Jon Smith se okamžitě vydává ze Spojených států do Paříže, aby pátral po pachatelích teroristického útoku. Zároveň chce v nemocnici navštívit zraněného přítele. Kromě toho, že je Smith nositelem titulu doktor v oboru medicíny, současně je i agentem supertajné organizace Alfa.

K výbuchu se sice po čase přihlásí jistá teroristická organizace, ale Smith zjistí, že se jedná pouze o najatou skupinu. V pozadí všeho je někdo jiný, mnohem mocnější. Jeho záměry jsou ohromující – změnit rovnováhu v rozložení sil světových velmocí. K tomu by molekulární počítač byl skvělý prostředek.

    „Smithovi bušilo srdce jako o závod. Všiml si čtyř postav. Byly celé v černém, od kukel na hlavách až po sportovní boty, takže je téměř nebylo vidět. Vlekly Thérese, která se divoce vzpouzela, do stejně černé dodávky. Dívka vypadala jako bílá šmouha. Měla pásku přes ústa a statečně s útočníky bojovala.Jon změnil směr a ze všech sil se rozběhl k dodávce a Thérese. Rychle, poroučel si. Rychle!“

Pařížská hrozba je třetím případem, který řeší neohrožený Jon Smith společně se svými přáteli. Románu předchází knihy Hádův faktor a Projekt Kassandra. Ve srovnání s předchozími díly této řady jde o nejvíce akční záležitost.

Pařížská hrozba je strhující čtení, které jen málokdy nechá čtenáře vydechnout. Přiznám se, že na můj vkus je těch přestřelek, bojových akcí či útěků po střechách domů chvílemi až moc.

 Neškodilo by, kdyby autor věnoval více prostoru detailům práce tajných služeb. Někdo by možná uvítal podrobnější popis Paříže a bližší popis prostředí, kde se děj odehrává. Tomu se však Ludlum vyhýbá. Když pomineme pár kusých zmínek o systému výzvědných družic kroužících kolem Země, Informační hodnota knihy je skoro nulová.

Jenže Ludlum nic takového nedělal v předchozích knihách, proč by s tím měl začínat zrovna tady? Z toho mála, co se čtenář dozví, můžeme zmínit aspoň typy ručních zbraní, které postavy používají. Ludlum vypisuje jejich označení a milovníci vojenské techniky si tak mohou průběžně četbu zpestřovat dohledáváním dalších informací na internetu.

Coby zdroj informací o světě tajných služeb, jejich praktik a postupů v různých situacích Pařížská hrozba není zrovna ideální. Relevantních dat je tady pomálu. V první řadě to je svižné a zábavné čtení a je jedno, jestli na cestu do práce nebo letní povalování u vody. Za sebe můžu říct, že jsem se skvěle bavil. Dlužno však dodat, že druhý den jsem nevěděl, že jsem knihu někdy četl.

Související:

Robert Ludlum – Hádův faktor

Robert Ludlum – Projekt Kassandra

Robert Ludlum – Matlockovo pověření

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

James Grady – Šest dnů Kondora

Istanbul – Křižovatka cest

Instanbul - Křižovatka cest

Autor: Joseph Kanon Nakladatelství: Fortuna Počet stran: 376 Rok vydání: 2013

Erich Maria Remarquea jsem kdysi miloval. Nemůžu tvrdit, že jsem přečetl všechny jeho knihy, ale převážnou části určitě. Když jsem narazil na anotaci ke knize Istanbul – Křižovatka cest, která odkazovala právě k nejoblíbenějšímu autorovi mojí puberty, nedalo mi to a po knize sáhl.

Konec druhé světové války. Vítězné mocnosti si porcují svět a vytyčují hranice pro své budoucí geopolitické hry. Istanbul, město ležící na hranici Evropy a Asie je pro dostaveníčka tajných agentů jako dělané. Jedním z nich je Leon Bauer, pracovník americké tajné služby. Oficiálně zaměstnanec firmy obchodující s tabákem tady žije již řadu let, ale s koncem války skončila i jeho práce.

 Joseph Kanon

Když už se zdá, že nastal čas na balení kufrů, dostane nový úkol – postarat se o člověka, po kterém jde ruská tajná služba. Leon musí neznámého ukrýt a zajistit bezpečné předání do rukou Američanů. Vzápětí však zjišťuje, že jeho chráněnec není žádný svatoušek. Naopak. Mihai, jak si muž nechává říkat, má ruce až po lokty zmáčené krví nevinných obětí, na jejichž zabíjení se podílel. Leon tak má před sebou neřešitelné dilema.

    „Další výstřel zasáhl beton u okraje pytle, Mihai se od něj odkulil. Leon se přikrčil, pak se vrhl k zemi, přitiskl se celým tělem na beton. Na světle ne, ale stejně nekrytí, jeho mozek, měl nepatrné zpoždění za tím, co se dělo, snažil se to dohnat. Takhle je asi vojákům, všechno kolem nich se pohybuje příliš rychle. Zabíjení. Bojí se, aby se nepomočili.“

Joseph Kanon popsal poválečný Istanbul doslova jako kouzelné místo. Hraje si s atmosférou a vykresluje místa, která kdoví, jestli ještě dnes jsou k nalezení na mapách turistických průvodců. Při popisu malebných scenérií nespěchá, naopak si dává záležet s každým detailem. Zrychluje jen v momentech jako je přestřelka v přístavu či lezení z malé rybářské bárky na velkou zaoceánskou loď při plavbě po neklidném moři.

 Anotace vydavatele knihu přirovnává k dílům E. M. Remarquea. Řekněme si na rovinu, že to je více přáním než skutečností. Tak daleko Joseph Kanon nedošel. Nicméně knihy klasika německé literatury vytanou na mysl ve chvílích, kdy Leon promlouvá ke své ženě ležící v kómatu, či při dialozích s prostitutkou, se kterou se pravidelně schází.

Leon je nejednoznačná postava, jejíž důvody chování není lehké pochopit. Občas jedná skoro až nesmyslně. Teprve postupem času Joseph Kanon poodhaluje Leonovy duševní pochody a čtenář je konfrontován s jeho vnitřními pohnutkami. Zároveň vychází najevo, že je všechno úplně jinak, než se z počátku zdálo.

Projekt Kassandra

Projekt Kassandra

Autor: Robert Ludlum, Philip Shelby Vydavatelství: Domino Rok vydání: 2002 Počet stran: 303

Druhý příběh podplukovníka Jonathana Smithe začíná v italských Benátkách, kam je vyslán, aby se setkal se svým dávným přítelem Jurijem Dankem – plukovníkem Lékařské vyšetřovací divize ruské armády.

Danko již nějaký čas spolupracuje s americkou tajnou službou a pravidelně ji informuje o dění na ruské straně. Jenže nyní má jeho zpráva jiný než informativní charakter – je to žádost o záchranu. Dříve než se oba přátelé setkají, Danko je zavražděn. Ještě před svou smrtí však stihne Smithovi předat důležitou zprávu – kdosi chce ukrást virus neštovic z ruských laboratoří.

Robert Ludlum

„Smith skočil do dalších nouzových dveří a opět se ocitl v čekárně plné cestujících. Když se otočil, viděl záda lidí, kteří právě vystoupili z autobusu. Prohlížel si moře tváří kolem sebe. Treloar přece nemohl uniknout. Tak rychle by to nedokázal. A pak ho spatřil, nejdřív jen koutkem oka. Byl to však nepochybně Treloar. Stál za posuvnými skleněnými dveřmi, které vedly na chodník, u nějž čekaly taxíky, limuzíny i soukromé vozy.“

Čtenáře knih Roberta Ludluma Projekt Kassandra nejspíš nepřekvapí. Je to další z řady špionážních románů, ve kterých Ludlum ohromuje znalostí prostředí tajných služeb a orientací ve vysoké politice.

Je otázkou, do jaké míry mají popisované situace a postupy operativců reálný základ. Vzhledem k tomu, že ho svého času CIA nechala sledovat, aby prověřila jeho aktivity, o naprostou fikci se patrně jednat nebude.

Hrdinové Roberta Ludluma se často rekrutují z řad obyčejných lidí, kteří jsou během událostí přinuceni mobilizovat síly, postavit se mnohem silnějším a připravenějším soupeřům a častokrát bojovat o holý život.  To je jedním z faktorů, který dodává jeho knihám na kouzlu a osobitosti. V případě Projektu Kassandra to neplatí.

Jonathan Smith je podplukovník americké armády, který prošel náročným tréninkem a řadou bojových akcí. To je možná jediná věc, která by skalním příznivcům knih Roberta Ludluma mohla vadit. Na druhou stranu stále se jedná o strhující a svižné čtení na úrovni.

Související:

Robert Ludlum – Hádův faktor

Robert Ludlum – Agent bez minulosti

Robert Ludlum – Pařížská hrozba

Robert Ludlum – Matlockovo ultimátum

Hádův faktor

Hádův faktor

Autor: Robert Ludlum Vydavatelství: Domino Rok vydání: 2001 Počet stran: 388

Knihy Roberta Ludluma se obvykle řadí do oblasti politického nebo špionážního thrilleru. Politické konspirace, mezinárodní spiknutí, rejdy tajných služeb, zkorumpovaní politici bažící po zisku a moci a řada dalšího je pro Ludlumovy romány vyloženě typické.

Ani v případě Hádova faktoru nemá cenu očekávat vybočení ze zajetých kolejí. Naštěstí.Román Hádův faktor se odehrává na území Spojených států amerických v nedávné minulosti. Přesněji na přelomu našeho století. Jonathan Smith je výzkumníkem zaměstnaným americkou armádou, dokonce má za sebou zkušenosti z bojových akcí.

Robert Ludlum
I když je nositelem vojenské hodnosti, jeho hlavním bojištěm je laboratoř a sterilně čisté prostředí plné zkumavek a dalšího chemického vybavení. Jeho nepřítelem jsou bakterie a smrtelné viry.
    „Pak vystřelil zámek velkým samopalem. Z laboratoře nad jejich hlavami se ozvaly výkřiky hrůzy, dveře se však rozletěly, což bylo podstatné. Opatrně vstoupili. Téměř okamžitě narazili na druhé dveře. Když Smith výstřelem otevřel i je, ocitli se ve velkém a dobře zařízeném obývacím pokoji.“

Smith se zrovna vrací z mezinárodní konference, když na několika různých místech světa zemřou lidé na záhadný smrtící virus. Vzápětí se Smith stane terčem několika pokusů o zabití. Než dorazí domů, zemře na dosud neznámý virus další oběť – jeho snoubenka Sophie.

Zoufalý Smith se na vlastní pěst vydává pátrat po příčinách těchto úmrtí. Zjistí, že jde o mnohem víc, než náhodná onemocnění. Dostane se na stopu obřímu spiknutí sahajícího až do nejvyšších politických pater.

 Pro romány Roberta Ludluma je charakteristický model – hrdina, který se proti svojí vůli dostane do kolotoče událostí vlastními silami, většinou proti přesile, bojuje s bezprávím, až ho nakonec zdolá. Hádův faktor se odvíjí v podobném duchu.

V knize se střídají akční scény s poklidnými, především na dialozích postavenými momenty. Pravda, na několika místech je čtenář „zatahán za řasy“ drobnou kostrbatostí, ale taková místa se dají spočítat na prstech jedné ruky. Nemluvě o tom, že příběh se odvíjí takovou rychlostí, že tyto vady na kráse ne každý zaznamená. Ostatně spíše než autor, je na vině překladatel.

Hádův faktor je čtivá kniha s rychle se odvíjejícím příběhem. Vlastně to je jízda ve stylu start – cíl. Jediné, co jí lze vytknout, je přebal. Ostatně to platí pro celou řadu knih od Roberta Ludluma. Od vydavatelství Domino jsme si však již zvykli na větší hrůzy. Jestli budete román číst na čtečce, jako třeba já, může vám to být stejně jedno.
Související:

Goldfinger

Goldfinger

Autor: Ian Fleming Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2012 Počet stran: 352

Příběhy neohroženého agenta 007 patří mezi filmovou klasiku. Otázka, jestli ho ztvárnil nejlépe Sean Connery, Roger Moore nebo Daniel Craig je vděčným tématem nikdy nekončících debat skalních fanoušků.

Zvláštní je, že zatímco se filmy těší neutuchající divácké popularitě, ne každý si uvědomuje, že existují literární předlohy. Goldfinger je v pořadí sedmým dílem bondovské série, který na konci padesátých let minulého století napsal Ian Fleming. Dalším překvapením může být fakt, že literární agent 007 se od toho filmového poněkud liší.

Ian Fleming

James Bond je panem Du Pontem požádán o pomoc. Jakýsi pan Auric Goldfinger ho systematicky a neustále obírá v kartách o spousty peněz. Pan Du Pont má podezření, že Goldfinger používá ne zrovna poctivé metody. Bond sice podvodníka odhalí a problém vyřeší, ale nemá tušení, že se s falešným hráčem brzy setká znovu a tentokrát půjde o víc, než o hraní karet.

 O několik dní později je Bond pozván do kanceláře „M“. Britská tajná služba již nějakou dobu sleduje podivný odliv zlata z Anglie. Hlavním podezřelým je Bondův nový známý – Goldfinger. Bond se vydává do Francie, aby se s Goldfingerem znovu setkal a na jeho zvláštní aktivity podíval zblízka.
    „Bond přímo cítil, jak Goldfinger zvažuje situaci, a zdálo se mu, že zabere. Sáhl do pouzdra na hole, vytáhl driver a začal drhnout rukojeť kostkou šelaku. Bude dobře, když bude působit dojmem velmi zaměstnaného člověka. Vtom zaskřípalo prkno na podlaze. Bond přičinlivě pokračoval v práci, zády k otevřeným dveřím. „Myslím, že jsme se už viděli.“ Hlas, který zazníval ode dveří, byl tichý a neutrální. Bond se rychle ohlédl přes rameno.“

Pro někoho to bude zklamáním, ale oproti filmové podobě „papírový“ Goldfinger nabízí mnohem méně strhující zážitek. Na rozdíl od filmu tady akce není to nejdůležitější, přesto se kniha čte rychle a děj příjemně odsýpá.

Hlavní hrdina je méně rozhodný a suverénní, ale zato více přemýšlivý. Nechává čtenáře nahlédnout do svých myšlenkových pochodů, které nejsou tak jednoznačné, jak by se možná čekalo.

Vrcholem knihy je golfové utkání mezi Bondem a Goldfingerem. I když by se na první pohled mohlo zdát, že ve sportu jakým je golf se moc podvádět nedá, opak je pravdou. Agent 007 se o tom ostatně přesvědčí na vlastní kůži.

Po několika odpalech míčku zjistí, že jeho soupeř dělá všechno proto, aby utkání vyhrál a zároveň shrábl balík peněz, který je v sázce. Že si k tomu nepomáhá zrovna fair play praktikami netřeba dodávat.

Stejně jako filmový, tak i literární James Bond má schopnost kolem čtenáře rozprostřít tajemnou atmosféru her výzvědných služeb, tajných agentů a zákulisních intrik, to vše na pozadí studené války šedesátých let minulého století.
Společně s charismatem hlavního hrdiny a uvolněným jazykem vyprávění vznikla směs, která do poslední stránky nedovolí knihu odložit. Knižní Bond si čtenáře získá bez ohledu na to, zda ho má radši v podání  Seana Conneryho, Rogera Moora nebo Daniela Craiga.