Archiv pro štítek: Stephen King

Všechno je definitivní

Všechno je definitivní

Autor: Stephen King Vydavatelství: Beta-Dobrovský Rok vydání: 2003 Počet stran: 422

 
Je zajímavé sledovat reakce lidí, když před nimi utrousíte poznámku: „ Zrovna čtu Kinga.“ Věci znalí se okamžitě zeptají na název, případně jak se vám kniha líbí. Najdou se ovšem i
tací, kteří to okomentují: „To je ten co píše horory?“

Vida, co způsobí obecně přízvisko Král hororu, kterým je Stephen King řadu let titulován. Že ho takto označují jedinci, kteří toho o jeho tvorbě zase tak moc nevědí, netřeba dodávat. Všechno je definitivní je sbírka čtrnáctí povídek, ze kterých označení hororové splňuje sotva pět.

 Na Všechno je definitivní je pozoruhodných hned několik věcí. Především je to způsob, jakým King vybíral pořadí povídek. Každému příběhu přidělil jednu kartu. Celý pakl pak zamíchal a potom rozdal.

Stephen King

Tím dosáhl rovnováhy mezi odlehčenějšími kousky a těmi řekněme krvavějšími. Tedy pokud je informace na přebalu pravdivá a není to jen bohapusté PR. Každá povídka je doplněna o autorovo vysvětlení, z jaké pohnutky a za jakých okolností byla napsána.

    „Obaleným temnotou se mnou smýknou vzduchem – Heleďte, hlavně mě neupusťte, nemám v pořádku záda! snažím se zavolat, ale znovu se mi nepohnou ani rty, ani čelisti; jazyk se mi dál válí na spodním patře, krtek možná nejen omráčený, ale přímo mrtvý, a najednou mě přepadne děsivé pomyšlení, při němž moje zděšení udělá další krok směrem k panice: co když mě položí špatně a jazyk mi sklouzne dozadu a ucpe mi průdušnici? Nebudu moct dýchat! Přesně tohle mívají lidi na mysli, když o někom řeknou, že „spolkl vlastní jazyk“, ne? (Pitevní sál čtyři)“

Kolekci otevírá Pitevní sál čtyři. Název to možná nenaznačuje, nicméně se jedná o
povídku postrádající jakékoliv drastické scény aneb co všechno se může semlít, když vás
okolí považuje za mrtvého. Všechno kolem vnímáte, registrujete, ale zaboha se
nemůžete pohnout.

Následuje trochu naivní Pán v černém obleku, historka o chlapci, který se vypravil na ryby a co z toho nakonec bylo. O tom, že ani žánr fantasy není Kingovi cizí, se můžeme přesvědčit v povídce Sestřičky z Elurie. Někdy před pěti lety kiny prolétl film s názvem Pokoj číslo 1408 s Johnem Cusackem v hlavní roli. Jeho literární předloha je tady také.

Všechny povídky spolu zdánlivě nemají mnoho společného. Odehrávají se v odlišných
dobách, světech i s jinými postavami v hlavních rolích. Přesto je spojuje způsob, jakým jsou vyprávěny. I když je King obecně vcelku popisný autor, ve Všechno je definitivní se pouští možná až do zbytečných detailů.

Tedy na první pohled. Jde o to, že se mu i přesto daří udržovat svižné tempo příběhů. Začíná pozvolna, místy skoro až opatrně. Postupně však přidává na tempu, zrychluje, až celé vyprávění vygraduje do závěrečného finiše.

Dalším pojítkem jsou jeho neotřelé nápady. Čert ví, kam na ně chodí. Jak již zaznělo, povídky jsou doplněny o cosi jako předmluvy. Bohužel něco navíc se z nich stejně nedozvíme.

Vzhledem ke Kingově zdánlivě nekonečné invenci a tvůrčí nadprodukci ho někdy podezírám, že vede tým lidí, kteří všechny knihy píší místo něj. On pak hotové dílo doladí, učeše a signuje. To jsou ale pouze moje osobní úvahy. Faktem je, že Všechno je definitivní ukazuje Stephena Kinga coby povídkáře a nutno prohlásit, že v téhle pozici si vede stejně dobře jako King romanopisec.