Archiv pro štítek: Tom Rob Smith

Utajovaný projev

Autor: Tom Rob Smith Nakladatelství: Knižní klub Rok vydání: 2011 Počet stran: 352

Utajovaný projev je volným pokračováním úspěšné knihy Dítě číslo 44. I tentokrát sledujeme Lva Děmidova a jeho ženu Raisu snažící se o normální život v kulisách kruté totality tehdejšího Sovětského svazu. Lev již není u tajné policie, místo toho pracuje v oddělení vražd. Společně s manželkou Raisou adoptovali Zoju a Jelenu, dvě dívky, jejichž rodiče byly zavražděny Lvovým kolegou v předchozí knize.

Pocit viny za jejich smrt byl jedním z důvodů adopce. Ani několik let poté se Lvovi nepodařilo najít k Zoje cestu. Dívka ho nenávidí a dokonce plánuje jeho smrt. Několika lidem, jejichž minulost je spojená s nechvalně proslavenými čistkami, kdosi posílá krabice s fotografiemi zabitých a umučených lidí. Lva Děmidova se věc z počátku netýká. Aspoň prozatím.

Středobodem knihy Utajovaný projev je skutečná historická událost roku 1956. Tehdejší generální tajemník Nikita Chruščov šokoval nejen Sovětský svaz, ale i celý svět, když na 20. sjezdu sovětských bolševiků odsoudil kult osobnosti Josifa Visarionoviče Stalina a jeho diktátorské praktiky označil za zločinné. Zatímco část obyvatelstva tuto zprávu přivítalo s opatrnou radostí, členy bezpečnostních složek či přímo tajné policie, které se na zločinech přímo podílely, vyloženě rozzlobil. Role se totiž najednou obrátily a z lovců se stala lovná zvěř. Lidé si s nimi chtěli vyřizovat účty za spáchaná příkoří.

„Dívka bezmocně vzhlédla k namířené pistoli. Než stačila žena vystřelit podruhé, vyhoupl se jí Mališ na záda a zaryl jí prsty do očí. Ňurinová se rozječela, upustila zbraň, zběsile mu zatínala nehty do rukou. Chlapec ještě zesílil tlak a křikl na Zoju: „Dveře!“

V souvislosti s Utajovaným projevem se logicky nabízí srovnání s předchozím dílem Dítě číslo 44. V tomto ohledu Utajovaný projev vcelku pokulhává. Ačkoliv bylo Dítě číslo 44 vymyšleným konstruktem, přesto si uchoval důvěryhodnost a uvěřitelnost. Utajovaný projev je však jen těžko uvěřitelný příběh. Nic proti fabulacím, pokud mají své opodstatnění a aspoň trochu dávají smysl. Tady však Tom Rob Smith vyloženě pokouší čtenářovu trpělivost a testuje, jak až daleko může zajít.

Autor nechá Lva Děmidova zavřít do trestaneckého tábora, kde vyvolá povstání, aby ho vzápětí nechal uprchnout. Budiž. Později jej společně s Raisou vyšle do Budapešti, kde zrovna zuří protisovětské povstání, aby zachránili adoptivní dceru Zoju. Jsme svědky scény, kdy vzbouřenci strhnou Leninovu sochu, hlavu zachytí za auto a tahají po náměstí. Zoju nenapadne nic lepšího, než si ji osedlat a vozit se po ní. A takto bych mohl pokračovat.

Ponechme stranou nesmysly i nelogické chování některých postav, jakých je kniha plná. Na Utajovaný projev můžeme pohlížet i z jiného úhlu. Je to výpověď o hrůzách komunistického režimu, který vlastní občany zavíral do gulagů, fyzicky i psychicky týral a zabíjel. Výpověď je to o to děsivější, když si uvědomíme, že i v dnešní době se najdou tací, kteří takové praktiky schvalují a komunismus obdivují. Utajovaný projev je kniha o beznaději, smrti, utrpení, ale také o lásce, hledání, nacházení a odpuštění.

Související:

Tom Rob Smith – Dítě číslo 44

Dmitry Glukhovsky – Metro 2033

Dmitry Glukhovsky – Metro 2034

Elizabeth Speller – Návrat kapitána Johna Emmetta

Robert Merle – Muži pod ochranou

Dítě číslo 44

Dítě číslo 44

Autor: Tom Rob Smith Nakladatelství: Knižní klub Rok vydání: 2009 Počet stran: 384

Příběh knihy Dítě číslo 44 se odehrává v Sovětském svazu třicátých, respektive padesátých let minulého století. Je to příznačné, protože v jiných kulisách, než byla tehdejší komunistická krutovláda, si ho lze těžko představit. Pozoruhodné je, že to vypadá, že dnešní Rusko se praktikám tehdejšího Sovětského svazu pomalu ale jistě přibližuje. To sem ale nepatří.

Lev Děmidov je agentem ministerstva státní bezpečnosti (MGB). Je válečným hrdinou z nedávno skončené války a držitelem řady vyznamenání. Komunistickému režimu bezmezně věří a správnosti rozkazů od nadřízených nepochybuje. Tedy aspoň z počátku. Má krásnou ženu pracující jako učitelka na základní škole. Kdyby měli, děti patřili by k vzorným sovětským rodinám.

Tom Rob Smith

    „Dopadl dlaněmi na chodník, málem si zlomil zápěstí. Uslyšel křik a podíval se nahoru. Jeden agent se vykláněl z okna v nejvyšším poschodí. Už o mně vědí, pomyslel si Lev. Přes prudkou bolest v zápěstích se zvedl a uháněl do postranní ulice, kde mělo čekat zaparkované auto. Zarachotily výstřely. Těsně vedle hlavy se mu rozprskla cihlová tříšť.“

Na začátku příběhu je mrtvola malého chlapce nalezená nedaleko železniční tratě. Podle oficiální propagandy socialistický systém vymýtil vraždy, proto hochova smrt může být jedině nešťastná náhoda. Chlapec byl synem jiného agenta MGB Arkadije Fjodoroviče Andrejeva, který se svojí rodinou tvrdí, že byla spáchána brutální vražda. Na Lvovi je, aby to kolegovi a celé jeho rodině rozmluvil. Stále více v něm však hlodají pochybnosti.

Dítě číslo 44

K obratu dojde ve chvíli, kdy Lev Demidov dostane rozkaz, aby zatkl svoji manželku Raisu a obvinil ji ze špionáže. Když to odmítne, jsou oba zatčeni a posláni do vyhnanství zapadlého města na Urale. Jaké je ovšem jejich překvapení, když zjistí, že k vraždám malých dětí dochází i tady. Ač v rozporu se všemi příkazy a nařízeními se oba rozhodnou pátrat po vrahovi na vlastní pěst.

Při popisu reálií tehdejšího Sovětského svazu běhá až mráz po zádech. Tom Rob Smith umístil příběh snad do nejděsivějšího prostředí, jaké si lze v novodobých dějinách představit. Lidé žijí v neustálém strachu, jehož jedním z hnacích motorů je MGB.

Dítě číslo 44 ukazuje zrůdnost socialistického režimu a jeho zničující vliv na život jednotlivce. Lev Děmidov je zcela oddán práci pro režim. Věří, že chytání vlastizrádců je jeho posláním. Pozoruhodné je sledovat jeho proměnu, kdy si postupně uvědomuje hrůznost zřízení, kterému slouží.

Dítě číslo 44

Tom Rob Smith si nevystačil jenom s popisem událostí, ale věnuje se i Lvovým úvahám a pochybnostem o jeho manželství. Stále více si uvědomuje, že s Raisou žijí spíš vedle sebe než spolu. Nemají nic společného, navíc ji podezírá z nevěry a nechává ji sledovat. Cestu k sobě paradoxně začnou nacházet ve chvíli, kdy kromě holých životů nemají nic.

Při psaní se Smith inspiroval skutečným případem masového vraha Andreje Čikatila. Možná proto některé scény popisuje s otevřenou syrovostí a brutalitou. V této souvislosti se můžeme ptát, jak je možné, že vrahovi masakry malých dětí tak dlouho procházely. Jak jsem ale napsal výše, sovětský režim ve své nabubřelosti existenci masového vraha vůbec nepřipouštěl. Bohužel ku škodě desítek nevinných dětí.

Nenapadá mě mnoho věcí, které by se knize daly vytknout. Dítě číslo 44 je skvěle napsaný román s dobrým příběhem a nápaditou zápletkou. Dosud Smith napsal dvě volná pokračování s Lvem Děmidovem a jeho ženou. Podle ohlasů se ale zdá, že kvality první knihy nedosahují ani v nejmenším.