Archiv pro štítek: Tony Moore

Živí mrtví 1. – Staré dobré časy

Živí mrtví

Autor: Robert Kirkman Malba: Tony Moore Vydavatelství: Crew Rok vydání: 2009 Počet stran: 144

Od prvního vydání komiksu Živí mrtví (The Walking Dead) letos uběhlo již deset let. Za tu dobu se z příběhů o hrstce přeživších ve světě plném chodících mrtvol, stal fenomén celosvětového formátu. Viděno českýma očima, protože větší sousto slávy si ukousnul seriál, který byl podle papírové předlohy natočen.

V Americe a dalších zemích na západ od našich hranic, kde komiks má větší tradici a tudíž početnější fanouškovskou základnu, je to trochu o něčem jiném. Za sebe můžu říct, že jsem se ke komiksu dostal právě až poté, co jsem propadnul seriálu. Jaká tedy je první kniha Živých mrtvých?
Živí mrtví 1

Hned v prvních stripech Starých dobrých časů se seznamujeme s policistou Rickem Grimesem, který se probouzí v nemocnici poté, co byl ve službě postřelen. Po marných pokusech dovolat se kohokoliv ze zdravotnického personálu se sbírá z lůžka a vydává se zjistit, co se stalo. Vzápětí se dozvídá, že svět se od minula změnil. A to dost zásadně.

V předmluvě se scénárista Robert Kirkman svěřuje, že se jedná o nejzávažnější a nejnáročnější dílo, jaké za svoji kariéru vytvořil. Nedá se než souhlasit. Živí mrtví jsou těžká látka, která není pro každého čtenáře komiksů. Milovníci superhrdinů se s nimi můžou rozloučit hned.
Živí mrtví 2

Kreslíř Tony Moore černobílou kresbou skvěle dokázal navodit stísněnou atmosféru světa, krátce po katastrofě. A už je jedno, zda jde o scénu hromadného útoku zombií nebo statickou scénu, kdy Rick s Lori a Carlem leží ve stanu. Grafickou podobu dalších dílů Živých mrtvých si vzal na starosti Charlie Ardlard, ale o tom až někdy příště.

Můžeme se bavit o tom, že Živí mrtví je morbidní podívaná plná krve, useknutých končetin, hlav nebo rozstřikujících se mozků. To je sice pravda, ale jde o něco jiného. Apokalypsa v režii oživlých mrtvol tvoří jen kulisy.

Živí mrtví 3

To podstatné se odehrává ve skupině lidí, které vyhrocené okolnosti spojily dohromady. Každý z nich v předchozím životě dělal něco jiného a ani ve snu je nenapadlo, čemu budou muset čelit. Je jasné, že vztahy v takto nesourodé skupině lidí nejsou ideální.

Ve Starých dobrých časech dějová linie není to nejdůležitější. Obrazně řečeno, je to teprve rozestavování figur na šachovnici. Současně to je forma bližšího seznámení s jednotlivými postavami. Již z prvního dílu je jasné, že všichni mají před sebou nelehkou partii a mnozí z nich ji asi nedohrají.